Komunisté, dědicové nejhorších tradic českého národa
Jan GruberKomunistická strana Čech a Moravy dávno zapomněla, jaké myšlenky jí daly vyrůst. Rovnost a sociální spravedlnost nahradila nacionalismem a rasismem. Dala přednost vepřovému řízku před člověkem.
Černocha, muslima, Roma, nebo Miroslava Kalouska? Koho byste nechtěli za souseda? — ptal se zhruba před rokem svých hostů servilní zpovědník prezidenta Miloše Zemana a novinářský šmok Jaromír Soukup v jednom z mnoha svých pořadů v televizi, kterou sám vlastní.
Podobnou otázku pokládají české veřejnosti po léta i výzkumné agentury.
Poslední místo od počátku měření nepřekvapivě drží Romové. Ty za bezproblémové sousedy setrvale označuje pouze kolem třinácti procent lidí. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění se navíc ve společnosti v posledním desetiletí téměř zdvojnásobila míra, se kterou odmítavě pohlíží na osoby jiné barvy pleti.
Etnická a kulturní jinakost se stává pro Čechy každým rokem nepřijatelnější. Ze srovnání s ostatními státy je zřejmé, že Česká republika je vůči Romům třetí nejméně vlídnou zemí z celé Evropské unie. Ty státy, které mají s jinakostí, cizinci nebo migrací největší zkušenosti, jsou naopak nejvstřícnější.
Je ovšem i faktem faktu, že mnozí včerejší "nenormalizační" italští komunisté dnes volí radikální pravici.
Odér Weimaru se již nevznáší jen v oblacích, ale plní kdejaké zákoutí....bych dodal.
Normalizační pojetí komunismu byl skoro povedený odvar maďarského gulášového.
Zásluhu na tom měly i zážitky Husáka s brutalitou mnohých jeho spolužáků ...bych se domníval.
Název "dělnická" (strana) vypovídá pouze o tom, koho chtějí zakladatelé oslovit, čili na kterou sociální vrstvu cílí. O ničem jiném.
A dozajista má pravdu i pan Petrasek, že v tom zjevně svou roli hrály jeho osobní prožitky z časů "kultu osobnosti".
Na straně druhé je ale nutno vidět, že toto "maloburžoazní" cítění sdílelo (a sdílí) i příliš mnoho příslušníků dělnické třídy, nežli aby to bylo možno vysvětlit jenom a pouze tím, že jsou "nedostatečně třídně uvědomělí".
Totiž - možná že doopravdy jsou, jakožto třída; jenže problém je v tom, že oni vedle své třídní příslušnosti jsou každý z nich zároveň (a obvykle dokonce primárně) zcela konkrétní osoba, která má v prvé řadě přání sebe, případně svou rodinu co nejlépe materiálně zabezpečit. Tedy nabýt co největšího majetku. A v tomto ohledu nakonec opravdu i ten dělník se může cítit jako - potenciální - podnikatel, který by m o h l vydělávat také ty velké peníze, kdyby se do toho jenom pořádně obul.
To znamená: ta podnikatelská (soukromovlastnická) mentalita dříme i ve velké části dělnické třídy; a právě tohle si teoretici marxismu nikdy nedokázali či nechtěli uvědomit a přiznat.