Komunisté, dědicové nejhorších tradic českého národa
Jan GruberKomunistická strana Čech a Moravy dávno zapomněla, jaké myšlenky jí daly vyrůst. Rovnost a sociální spravedlnost nahradila nacionalismem a rasismem. Dala přednost vepřovému řízku před člověkem.
Černocha, muslima, Roma, nebo Miroslava Kalouska? Koho byste nechtěli za souseda? — ptal se zhruba před rokem svých hostů servilní zpovědník prezidenta Miloše Zemana a novinářský šmok Jaromír Soukup v jednom z mnoha svých pořadů v televizi, kterou sám vlastní.
Podobnou otázku pokládají české veřejnosti po léta i výzkumné agentury.
Poslední místo od počátku měření nepřekvapivě drží Romové. Ty za bezproblémové sousedy setrvale označuje pouze kolem třinácti procent lidí. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění se navíc ve společnosti v posledním desetiletí téměř zdvojnásobila míra, se kterou odmítavě pohlíží na osoby jiné barvy pleti.
Etnická a kulturní jinakost se stává pro Čechy každým rokem nepřijatelnější. Ze srovnání s ostatními státy je zřejmé, že Česká republika je vůči Romům třetí nejméně vlídnou zemí z celé Evropské unie. Ty státy, které mají s jinakostí, cizinci nebo migrací největší zkušenosti, jsou naopak nejvstřícnější.
Podobně negativně jako Romy hodnotí česká společnost i zmíněného Kalouska, v žebříčcích pravidelně obsazuje nejspodnější příčku.
Zatímco Kalousek výsledky průzkumů přechází vtipnými komentáři, protože ví, že přinejhorším přijde jen o poslanecké křeslo, Romové dennodenně zakoušejí, co to znamená pohrdání a sociální vyloučení. Těžko ve společnosti hledají zastání. Naopak jsou mnohými politiky a médii vydáváni za původce problémů, s nimiž nemají zhola nic společného.
Naposledy se do nich — byť trochu oklikou — navezl Vojtěch Filip.
„Připomínám všem, kteří se rozčilují nad stále zvyšující se cenou vepřového masa, že vláda vedená Bohuslavem Sobotkou vykoupila vysoce efektivní podnik v Letech za půl miliardy, uzavřela ho bez náhrady a snížila tak produkci českého vepřového pod třicet procent naší spotřeby. To byl zločin,“ napsal na Twitter.
Z letmého pohledu do statistik je přitom zřejmé, že zrušení letského prasečáku, na jehož místě snad již brzy vyroste důstojný památník romského holocaustu, nemohlo mít na ceny vepřového podstatný dopad.
V Letech bylo zhruba třináct tisíc pašíků. Po celé České republice se jich chová více než jeden a půl milionu. Podle Českého statistického úřadu se sice stavy prasat meziročně snížily o necelé procento, ale produkce vepřového masa o jedno procento narostla. Nepravdivá je ostatně i Filipova teze o nízké soběstačnosti země. Z údajů ministerstva zemědělství totiž vyplývá, že v loňském roce činila přes jednapadesát procent.
Místopředseda Sněmovny se k podobnému útoku neodhodlal poprvé. Něco podobného prohlásil již loni na jaře. Tehdy ovšem tvrdil, že výkup letského prasečáku snížil výrobu vepřového masa na devětadvacet procent domácí spotřeby. Navíc se vytasil s myšlenkou, že existence vepřína byla pro Romy mnohem výhodnější než nějaký hloupý památník. Prý měli alespoň kde pracovat.
Znovu se tak potvrdilo, co stejně všichni již nějakou dobu dobře věděli. Komunistické trpí pokročilou sklerózou. Dávno zapomněli, z jakých ideových kořenů vyrostli. Kdysi mluvili o rovnosti, sociální spravedlnosti a solidaritě. Dnes se hlásí k nacionalismu, rasismu a kryjí záda oligarchovi, jenž zcela zřetelně nehájí zájmy všeho lidu, ale především své vlastní.
Nevoní-li dědicům velikých tradic českého národa rudá a raději čím dál častěji pošilhávají po hnědé, měli by — nejlépe všichni do jednoho — vrátit v ulici Politických vězňů stranické legitimace a vydat se mezi své. Nejenže by udělali radost mnohým ukřičeným antikomunistům, ale prokázali by i velkou službu české levici.
Je ovšem i faktem faktu, že mnozí včerejší "nenormalizační" italští komunisté dnes volí radikální pravici.
Odér Weimaru se již nevznáší jen v oblacích, ale plní kdejaké zákoutí....bych dodal.
Normalizační pojetí komunismu byl skoro povedený odvar maďarského gulášového.
Zásluhu na tom měly i zážitky Husáka s brutalitou mnohých jeho spolužáků ...bych se domníval.
Název "dělnická" (strana) vypovídá pouze o tom, koho chtějí zakladatelé oslovit, čili na kterou sociální vrstvu cílí. O ničem jiném.
A dozajista má pravdu i pan Petrasek, že v tom zjevně svou roli hrály jeho osobní prožitky z časů "kultu osobnosti".
Na straně druhé je ale nutno vidět, že toto "maloburžoazní" cítění sdílelo (a sdílí) i příliš mnoho příslušníků dělnické třídy, nežli aby to bylo možno vysvětlit jenom a pouze tím, že jsou "nedostatečně třídně uvědomělí".
Totiž - možná že doopravdy jsou, jakožto třída; jenže problém je v tom, že oni vedle své třídní příslušnosti jsou každý z nich zároveň (a obvykle dokonce primárně) zcela konkrétní osoba, která má v prvé řadě přání sebe, případně svou rodinu co nejlépe materiálně zabezpečit. Tedy nabýt co největšího majetku. A v tomto ohledu nakonec opravdu i ten dělník se může cítit jako - potenciální - podnikatel, který by m o h l vydělávat také ty velké peníze, kdyby se do toho jenom pořádně obul.
To znamená: ta podnikatelská (soukromovlastnická) mentalita dříme i ve velké části dělnické třídy; a právě tohle si teoretici marxismu nikdy nedokázali či nechtěli uvědomit a přiznat.