Vidět jediné nebezpečí české demokracie v Andreji Babišovi by bylo krátkozraké. Mnohem aktivnější než dříve jsou i extrémní okraje politického spektra. Dokonce k sobě přitahují politiky, které jsme si kdysi spojovali s demokratickými stranami. Například hned na několika radikálních kandidátkách byli v květnu rozsypáni exministři Zemanovy vlády Jaroslav Bašta, Jaromír Schling a Ivan David. Tento politik, druhdy se prezentující coby autentický levičák, socialista, dokonce do evropských voleb vedl Okamurovu krajně pravicovou SPD.

Je velké štěstí, že je radikální spektrum takto roztříštěné. To se pak ještě můžeme chvíli smát, jak si jdou jedinci názorově blízcí vzájemně po krku. Jenže ta doba může skončit.

Zejména SPD se pouští do atraktivních akvizic. Vedle bývalého sociálního demokrata Davida jde například o generála Hynka Blaška, někdejšího velitele Společných sil Armády ČR, který díky preferenčním hlasům vyskákal až do Evropského parlamentu. Zajímavé je především lanaření figur z levicového prostředí. Tam v minulosti existovalo několik pokusů spojit sociální razanci s vlastenectvím, ale zkrachovaly. Fungovalo leda Spojenectví práce a solidarity, ovšem v jeho řadách šlo nalézt stejně tak izolacionalisty jako internacionalisty.