Označovat Ludvíka Svobodu za „komunistického zločince” je ahistorické zjednodušování
Petr DuchoslavLudvík Svoboda nebyl jen „komunistický“ prezident. Má i nesporné zásluhy, které mu lze upírat jen při krajně černobílém, přízemně antikomunistickém, pohledu na minulost.
Před několika týdny vzbudil pozornost novinář veřejnoprávní televize Jakub Železný, který do debaty s několikanásobným ministrem Karlem Havlíčkem vložil nijak nesouvisející vsuvku, že se v Praze jedno nábřeží „bůhvíproč dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi“. Následně se rozpoutala vášnivá a stejně ostrá diskuse nejen o Svobodovi, ale jak už to bývá, i o komunismu jako celku a jeho zločinech.
Svoboda se pak stal pomyslným hromosvodem namnoze nenávistných komentářů, které jdou v řadě případů ve veřejném prostoru už za hranu. Byl snad generál Svoboda opravdu zločincem?
Novinář a moderátor Jakub Železný na sebe často upozorňuje veřejnou provokací. Ve svém obšírném textu nazvaném „Ponechte mi právo, abych veřejně odsuzoval komunistické funkcionáře“, publikovaném na serveru Info.cz, znovu zopakoval, že nechápe, proč by měl mít generál Ludvík Svoboda své nábřeží.
Když dnes Jakub Železný vystoupí s myšlenkou přejmenovat nábřeží Ludvíka Svobody, působí to jako provokace. Ale když před dvaceti lety přejmenovali Švermův most a odstranili sochu toho "komunistického zločince" -- muže, který padl v SNP a v jehož životopisu nejsou ony rozporné stránky, o kterých se autor článku zmiňuje u Svobody --, působil člověk jako podivín, když se nad tím rozčiloval. Lepší se to ve sférách duchovních...
Ludvík Svoboda sehrál v českých dějinách roli (natolik) nejednoznačnou, že rozporná hodnocení nepřekvapí. Svobodu bych si dovolil připodobnit k jinému generálu - Wojciechu Jaruzelskému. Také on je považován jak za zrádce, tak za statečného člověka a vlastence.
Řekl bych, že v případě Svobody převažují negativa. Na mysli mám už faktické odmítnutí poslušnosti prezidentu (a vrchnímu veliteli ozbrojených sil) Benešovi v únoru 1948. Protože úsloví "Finis cronat opus" je velmi pravdivé, o Svobodovi definitivně rozhodl srpen 1968 a čas následující. Ať už byl Svobodův vztah k SSSR založen jakkoli a čímkoli, nárokům oprávněně kladeným na jeho postavení (jako třiasedmdesátiletý) nedostál.
Spojení jména s mostem nebo nábřežím v centrální Praze je vrcholnou poctou svého druhu. Jsem toho názoru, že Svoboda ani Šverma jí hodni nejsou. Nepřikláněl bych se ani k Dubčekovi či Smrkovskému, adepty by však byli vhodnějšími.
Nemyslím, že by odmítnutí jmenovat dělnicko-rolnickou vládu a cesta do Moskvy bylo právě selhání, ale budiž...
Ta věta o Švermovi je ovšem něco jiného. Kdo už měl být více hoden úcty než ten, kdo padl za naší svobodu?