Koněv do depozitáře
Ivan ŠtampachJsme jistě schopni zachovat pietu na hřbitovech padlých sovětských vojáků rozesetých po celém území. A jsme schopni je odlišovat od představitelů stalinského režimu, který neměl v úmyslu přinést sem svobodu.
Ve dnech, kdy se vzhledem k zákazu shromažďování nedaly čekat protesty, uskutečnila radnice Prahy 6 to, o čem už dříve rozhodla. V pátek 3. dubna odstranila z náměstí Interbrigadistů sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva (1897-1973). Pochopitelně to vyvolalo ostrou polemiku, padala slova jako vandalství a zločin.
Koněv, jak je obecně známo, velel jednotkám, které se vydaly ze Saska na Prahu a dorazily tam po podepsání německé kapitulace. Šlo jim o to, zabránit německým jednotkám přesunout se dál na západ a vzdát se americké armádě.
Zlikvidovaly jednotky generála Vlasova, které se dříve připojily k německým silám, ale neměly příležitost se významněji zapojit do bojů na jejich straně. Zřejmě ve snaze zachránit se nabídly pomoc Pražanům a přispěly k porážce Němců na území hlavního města.
I když v Praze už šlo z hlediska válečných událostí víceméně o episodu, nutno říct, že v jiných částech našeho území sovětská vojska za značných obětí na životech vytlačila Němce, ukončila jejich nadvládu a umožnila postupné znovunastolení československé státní moci. Příkladem může být bratislavsko-brněnská operace vojsk pod velením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského (1898-1967). Lze říct, že nacistickou moc nad územím Československa porazili Sověti — za účasti československého armádního sboru a rumunských spojenců — a Američané.
Pokud by vůbec bylo možné vyprávět události minulých časů objektivně, musel by být podíl obou aktérů podán vyváženě. Musela by se přesně vymezit území, která obsadili jedni i druzí. V úvahu by se měly vzít také dopady na obě strany, především počty lidských obětí.
Děkuji, pane Štampachu.
Je dobré, když takovéto hlasy zaznějí jako odpověď na to, co prohlašují komunisté, jako například poslankyně Konečná:
„Slaboši z Prahy 6 využili nouzového stavu, aby v tichosti zlikvidovali sochu osvoboditele Prahy - maršála Koněva. Čekala jsem od nich kdeco, ale takovou ubohost ne‼️"
V jedné diskusi kdosi poznamenal, že ticho u takové události je opravdu ubohost. Měly tam znít famfáry.
Bourání pomníků je na pováženou. Ale teprve nedávno jsem se dozvěděl, že tento pomník nevnikl těsně po válce v době pochopitelného nadšení z porážky nacismu a z pochopitelného vděku osvoboditelům. V roce 1980 už šlo jistě o něco naprosto jiného a odstranění pomníku je tím pádem taky něco naprosto jiného. Je to tak správně.