↗

Kritický postoj k průběhu sovětských operací na našem území, a hlavně k jejich politickým cílům, jistě neznamenají, že záchranu naší národní existence znevažujeme, jak někdy slyšíme z ruské strany. Také nemusíme opustit socialistickou vizi, jíž se komunistický režim klamně dovolával. Foto FB RFE

Ve dnech, kdy se vzhledem k zákazu shromažďování nedaly čekat protesty, uskutečnila radnice Prahy 6 to, o čem už dříve rozhodla. V pátek 3. dubna odstranila z náměstí Interbrigadistů sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva (1897-1973). Pochopitelně to vyvolalo ostrou polemiku, padala slova jako vandalství a zločin.

Koněv, jak je obecně známo, velel jednotkám, které se vydaly ze Saska na Prahu a dorazily tam po podepsání německé kapitulace. Šlo jim o to, zabránit německým jednotkám přesunout se dál na západ a vzdát se americké armádě.

Zlikvidovaly jednotky generála Vlasova, které se dříve připojily k německým silám, ale neměly příležitost se významněji zapojit do bojů na jejich straně. Zřejmě ve snaze zachránit se nabídly pomoc Pražanům a přispěly k porážce Němců na území hlavního města.

I když v Praze už šlo z hlediska válečných událostí víceméně o episodu, nutno říct, že v jiných částech našeho území sovětská vojska za značných obětí na životech vytlačila Němce, ukončila jejich nadvládu a umožnila postupné znovunastolení československé státní moci. Příkladem může být bratislavsko-brněnská operace vojsk pod velením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského (1898-1967). Lze říct, že nacistickou moc nad územím Československa porazili Sověti — za účasti československého armádního sboru a rumunských spojenců — a Američané.

Pokud by vůbec bylo možné vyprávět události minulých časů objektivně, musel by být podíl obou aktérů podán vyváženě. Musela by se přesně vymezit území, která obsadili jedni i druzí. V úvahu by se měly vzít také dopady na obě strany, především počty lidských obětí.