Pamatuji z počátku 90. let televizní diskuzi, které se zúčatnili vysokoškolští profesoři - lékaři a Milan Calábek. Milan Calábek jednoznačně vyhrál - zatímco páni profesoři vážně a pomalu cosi rozprávěli, tak pan Calábek rozbil skleněnou láhev a bos přešel přes ostré střepy. A jsem přesvědče, že tehdy šlo o Českou televizi.

Rozhovor ze 7. dubna pro Prostor X byl zveřejněný na Youtubu 9. dubna. Má nyní přes 76 tis. zhlédnutí, skoro tisíc lajků, 423 komentářů - vesměs kladných (např.: hovoří velmi moudře, super, intektuální borec), mimo posledních dvou, které upozorňují na jeho spolupráci s StB.

Jaroslav Dušek je umělec, vyjadřuje se metaforicky. V posledním zhruba 30-minutovém rozhovoru asi ve 20. minutě však říká (asi jako doporučení pro dnešní dobu) zhruba toto: "Draslík! Já piju informační draslík. Dám pod sklenici vody nápis draslík a věřím, že voda je inteligentní, nápis si přečte a tak mi draslík poskytne." Odvolává se přitom na knihu odborníka, který vodu studoval, fotografoval krystaly vody. Od metafor a umění najednou přejde k nějaké podivné vědě založené prý na výzkumu a dokumentaci.

Kdy se Dušek vyjadřuje jako umělec a kdy propaguje podivné jakoby vědecké názory? Kdy hlásá jakousi pravdu, kterou nám chce předat a kdy jen inspiruje a podporuje náš optimismus? Máme šanci to poznat? Ví to on sám? A není těchto hlasů, které míchají metafory, vědu, nevědu už moc?

Bourání pomníků je na pováženou. Ale teprve nedávno jsem se dozvěděl, že tento pomník nevnikl těsně po válce v době pochopitelného nadšení z porážky nacismu a z pochopitelného vděku osvoboditelům. V roce 1980 už šlo jistě o něco naprosto jiného a odstranění pomníku je tím pádem taky něco naprosto jiného. Je to tak správně.

https://www.youtube.com/watch?v=BhoTg31Olq8