DVTV si minulý týden pozvala k rozhovoru Jaroslava Duška, nikoliv jako herce, ale jako autora debatního pořadu, který Ministerstvo vnitra doporučilo stáhnout kvůli propagaci vědecky nepodložených metod léčby nového typu koronaviru. V jedné z debat doporučoval léčitel Milan Calábek brát na Covid19 mimo jiné badyán, koloidní zlato nebo antabus, lék předepisovaný při léčbě závislosti na alkoholu. „Kdyby jim to lékař předepsal, během pěti dnů by se vidělo, že vir tam není,“ tvrdil léčitel.

Zatímco Ministerstvo zdravotnictví vydalo k debatě odborné stanovisko a léčebný efekt doporučených přípravků ověřilo na svých stránkách, o dva měsíce později o nich Dušek otevřeně promlouval k divákům DVTV. Odborné stanovisko ministerstva interpretoval tak, že když účinky jeho alternativní léčby nejsou lékaři potvrzené, nejsou tedy logicky ani vyvrácené, takže proč je zakazovat.

Dušek tak navodil dojem, že jsou si oba tábory — Duškův léčitel a profesionální virologové — ve své nevědomosti rovní. „Vyléčil tím už šest lidí,“ řekl pak o Calábkovi a naznačil tím, že léčitelé jsou si ve výzkumu Covid19 přece jen „rovnější“. Vědecký důkaz o účinnosti antabusu v době, kdy lékaři stále ještě pochybují i o remdesiviru, sice Dušek nemá, přesto mu DVTV poskytla příležitost sdělit tuto informaci statisícům diváků. Na sociálních sítích pak Dušek získal ohromnou podporu, a to nejen oproti moderátorce DVTV Emmě Smetaně, ale i vůči ministerstvu vnitra a serverům, které jeho video smazaly.

Problém je dvojí. Zaprvé, mezi léky, jejichž účinek není vědecky testován, nelze fakticky rozlišit, které jsou ještě neškodné, a které již mohou některým lidem způsobit komplikace. YouTube vyřešil nárůst všelijakých doporučení tím, že za červenou čáru postavil plošně všechny způsoby léčby Covid19, která nebyly schválená Světovou zdravotnickou organizací, a to včetně vitaminu C. Právě tuto „zásadu komunity“ porušilo Duškovo video.

Zadruhé, prezentace neověřených léčebných metod je hazardem s informovaností veřejnosti. Tím, že napínají veřejnou pozornost na různé léčitele a šamany, přispívají média k již probíhající erozi důvěry ve vědu a výzkum.

Nezáleží, zda tito alternativní „doktoři“ doporučují pití mátového čaje, anebo sava. Pokud sdílí stejný mediální prostor s experty v oboru a komentují stejná témata, stávají se v očích části veřejnosti srovnatelně relevantní autoritou, mezi nimiž může každý svobodně zvolit tu, která mu bude bližší.

Mediální normalizace nevědeckých přístupů a nepodložených faktů v důsledku činí veřejnost přístupnější všem ostatním mudrcům, jejichž rady už nemusí být nevinné. Mezi ně patří například popírači očkování. Také prezentují vlastní „experty“ v oboru, také doporučují neškodné „staletími prověřené“ přírodní „léky“ jako mandle nebo rybí tuk, a stejně vás nutí pochybovat o vědomostech a motivech lékařů a vědců.

Zeptejte se taky u sousedů

Komentování závažných témat nekvalifikovanými či kontroverzními hosty je přitom u českých médií hlavního proudu smutným trendem. V březnu si DVTV pozvala zpěváka Lou Fanánka Hagena, který hned v úvodu divákům sdělil, že rouškami vláda „náhubkuje společnost“ a „koronavirus je jen záminka“.

Jen týden předtím usedla Emma Smetana k rozhovoru s Janem Hrušínským, aby se jej vyptala na facebookový status, ve kterém srovnal koronavirus s chřipkou. „Neměli bychom opatření zavést, abychom nedopadli jako Itálie?... Věříte, že vláda rozhodla na základě expertízy odborníků?... Proč nevěříte tomu, že opatření jsou adekvátní?“ ptala se redaktorka ředitele Divadla Na Jezerce, jehož kompetence k zodpovězení takových otázek halí mlha. Spolehlivé kompetence ovšem jako již pravidelně prokázal počtem lajků výsledný clickbaitový titulek.

Do třetice, v České televizi minulý týden komentoval protesty v USA zpěvák Ondřej Hejma, který sice v minulosti pracoval pro agenturu AP, do role analytika se však postavil poprvé od roku 2017, kdy Parlamentním listům sdělil, že v USA „množina různých menšin“ utlačuje většinu. „Ne, ne, ne. Myslím, že vyvolávání strachu musej působit ty obrázky v televizi, protože když vidíte hořet New York a útok na Bílý dům, tak to teda aspoň ve mně vyvolává pocity nelibé,“ analyzoval zpěvák vliv Trumpovy politiky na třistamilionovou společnost se složitou historií otrokářství a rasismu.

Při současném pojetí názorové plurality tak nezbývá než s chutí vyhlížet první rozhovor s částicovým fyzikem o jeho pohledu na současný stav evropské hudební scény.

Kde je názorová pluralita?

Podle odborníků právě tyto rozhovory s „experty“ bez reálných znalostí ničí informační prostor. Studie pěti světových univerzit varuje, že na šíření dezinformací mají paradoxně velký podíl serózní média, která o fake news píší ve snaze je vyvracet.

Samy konspirační weby totiž mají omezený dosah a na sítích většinou dezinformace kolují v uzavřených bublinách. Díky medializaci v mainstreamu se o nich přesto dozvídá většina populace — a nemalá část jim i uvěří. Nabízí se tak otázka, zda by pro veřejnost nebylo prospěšnější, kdyby DVTV nechala facebookový status Jana Hrušínského či debatní klub Jaroslava Duška dřímat v temných zákoutích českého internetu.

Jak dokazují výzkumy, na které citovaná studie odkazuje, nezáleží, zda dezinformacím v článku či rozhovoru někdo oponuje. Lidé, kteří k tématu přistupují bez předem vyhraněného názoru nebo jsou otevřenější konspiračním teoriím, si zvnitřňují i ty argumenty, o kterých vzápětí uslyší, že nejsou pravdivé. Zdroj i kontext informace náš mozek rychle zapomene, ústřední spojení jako „stát — zákeřný tajný plán“ ale přetrvávají.

Těchto poznatků ostatně využívají k šíření dezinformací i tak zvaná pro-ruská média. „Takové konspirační teorie tady kolují už nějakou dobu a zatím stále nejsou důkazy, že by mohly být pravdivé,“ píše státní televize Russia Today uprostřed textu, který podrobně rozebírá obvinění Íránských revolučních gard, že koronavirus je biologickou zbraní USA. Zda utkví lidem v paměti tato věta nebo skandální titulek, v tom mají autoři jasno.

Rozhodování seriózních médií, komu poskytnou svoji platformu, je proto stejně klíčová, jako objektivní zpracovávání reportáží. Prezentování rozdílných názorů je pro neutralitu médií zásadní, fakta však mohou být jen jedna.

Rozhovory s hosty, kteří „svou pravdu“ zakládají na pokřivených či zcela smyšlených základech, přispívají k dezinformování veřejnosti a zaplevelení veřejného prostoru, v němž je pak obtížnější pro skutečné experty předat společnosti podložené informace. Pokládání rovnítka mezi odborníky a „laiky se silným názorem“ nemá s názorovou pluralitou nic společného.