Éře masového tisku zvoní hrana. Margaret Sullivanová ve svém komentáři pro The Washington Post napsala, že se novinový průmysl nachází ve „spirále smrti“ — a většina autorit oboru tomu přitakává.

Zřejmě jedny z posledních ran zasazují papírovým novinám mimořádná opatření spojená s pandemií COVID-19, stejně jako ekonomické propady zapříčiněné touto nemocí. V březnu publikoval Institut Reuters pro studium žurnalistiky analýzu jeho ředitele R. K. Nielsena, která upozorňovala na akceleraci destruktivních procesů v mediální oblasti a hrozbu vyblednutí tváře žurnalistiky v budoucnosti. Nic nového.

Kanadská občanská organizace Public Policy Forum již v roce 2017 vydala zprávu nazvanou Rozbité zrcadlo. V ní upozornila, že zisky z inzerce si rozdělují hlavně nadnárodní giganti jako Facebook či Google. Zprávy dnes plují sociálními médii a negativní jevy, jako clickbait, fake news či recyklace zpráv bez ověřování ohlašují uzavírání jedné z velkých kapitol dějin médií. Covidové rány tak jen dorážejí umírajícího.

Analogická, ač poněkud odlišná je i situace v České republice — i když o ní sama média nerada hovoří. Vlivem mimořádných opatření se podle dat ABC ČR snížil pultový prodej českých deníků, a to meziročně o 16 %. Je třeba dodat, že meziroční prodej klesá stabilně, ale jeho míra je obvykle v limitu 8—9 %.

Pád se nevyhýbá například ani populárnímu intelektuálnímu čtení: Erik Tabery ohlásil úsporná opatření, jimiž chce reagovat na šedesát až sedmdesát procent poklesu příjmů z inzerce Respektu. Ač zřejmě jde o dočasný výkyv, představuje další vážné podlomení sil tisku, jenž masivně slábne od krize v roce 2008.

A součástí této eroze je i nezájem publika — z výzkumů víme, že zdrojem zpráv jsou noviny pro publikum až po televizi, on-line médiích i rozhlase. Nielsen nicméně vyzval bránit se defétismu a spojit síly: „Je mnohem důležitější, abychom společně pracovali na tvůrčí části žurnalistiky. Lidé nás potřebují, tak to dělejme.“ S tím je třeba souhlasit.

Ekonomická devastace profese?

Za prvé: noviny se nacházejí v krizi již několik desetiletí. Od počátku jednadvacátého století dramaticky klesají náklady i zisky z inzerce deníků po celém světě. Likvidační to je především pro regionální média.

Podle nedávné analýzy Lenky Waschkové Císařové z brněnské katedry žurnalistiky za poslední dekádu Česká republika přišlo o polovinu svého lokálního tisku. V tomto segmentu svoji roli sehrála i agresivní politika vydavatele Deníku (Vltava Labe Press, dnes Vltava Labe Media) či komunální zpravodaje, jež odsávají regionálním médiím část inzerce.

Jsme tedy svědky setrvalého drolení všech pater — nejen — tištěné žurnalistiky, a to ve světě i u nás. Podílí se na něm jak ekonomické krize, tak i nástup internetu — obecně transformace mediálního průmyslu.

Nicholas Lemann, profesor žurnalistiky na Kolumbijské univerzitě (jedné z nejstarších novinářských škol, založené Josephem Pulitzerem), tyto procesy posledních dvaceti let charakterizuje jako „ekonomickou devastaci profese“, jež seškrtala redakce na méně než polovinu toho, co bylo ještě na začátku jednadvacátého století běžné.

To má samozřejmě drastické dopady nejen na kvalitu novin, ale především na uplatňování hodnot žurnalistiky, která má být nezávislou silou nezbytnou pro život v demokratické společnosti. Tištěné deníky kolem sebe v minulosti soustředily masovou čtenářskou obec, jež se tak stávala myšleným společenstvím s určitou identitou, ale i mobilizační silou. Digitální éra roztrhala celek novin na jeho jednotlivé články a publika uzavřela do sociálních bublin.

Marné hledání zlatého věku

Za druhé: pesimistické výhledy do budoucnosti jsou žurnalistice do jisté míry vlastní. Jak profesor Lemann trefně poznamenal letos v únoru, „novináři jsou věčně nostalgičtí a znepokojení tím, jaké věci zrovna jsou“. Generace — přibližně — padesátníků, jež je dnes ve vedení médií, považuje za zlatý věk žurnalistiky poslední čtvrtinu minulého století.