Populární internetová televize DVTV zveřejnila uprostřed své další veleúspěšné crowdfundingové kampaně rozhovor s frontmanem kapely Tři sestry Lou Fanánkem Hagenem. Zatímco Veselovský měl roušku, jeho host nikoli. Právě sem mířila první otázka, a právě tudy se ubírala klíčová první část rozhovoru…

„Proč nemáte roušku?“

„Protože mi dělá špatně.“

Po vysvětlení technické stránky věci, ve kterém se dozvídáme, že starému pankáčovi není příjemné něco, co zvládá celý zbytek země, včetně seniorů, přichází ideologická stránka věci, kdy se primadonství mění v konspirační paranoiu: 

„Je to zotročení. Je to náhubek. Zkuste jim dát hadr na hubu — a když ho budou nosit, tak už můžeme úplně všechno… Lidi jsou zmámený, to stádo je teďka takhle naladěný, že se samo hlídá. Řekli já chráním tebe, ty chráníš mě, a je to takový hezoučký, pionýrský, svazácký… Poprvé jsem rozpačitý ze svého národa, na který jsem byl vždy hrdý, že ať říká vrchnost cokoli, on si najde svoji cestu — ale tady tomu věří.“

„Jste zklamaný?“ zeptal se moderátor, jako kdyby chtěl svému hostu dopřát ještě více prostoru pro sebelítost.

„Jsem. Úplně pominul rozum, úplně pominul. Pokud se někdo bojí, ať nosí tu FFP3, ale ať se nechce po všech, aby to náhodou nevylučovali.“

„Přijdu si blbě, protože o mně teď říkáte, že jsem stádo,“ pozastavil se Veselovský nad tím, jak vypadá v očích svého hosta, jako kdyby vypadl z role.

„Vy to musíte nosit kvůli nějakému mediálnímu obrazu… Ale klidně na mě prskejte. Já budu rád. Já se těším, až na sebe budeme prskat na koncertech. Chřipky moc nemívám, ale občas mě někdo nakazil nějakým bacilem, kašlem. 54 let v tom žiju, a teďka se vymyslí, že zrovna je tu nějaká breberka, která je strašně nebezpečná.“

„Vy nevěříte vládě?“ zamířil nezvykle už poněkolikáté vedle Veselovský. Jak asi může Hagen odpovědět? 

Osobně nevěřím vládě ani ň, ale přesto respektuji její nařízení. Česká republika totiž není ostrov, ale země uprostřed kontinentu, který právě zažívá jednu z největších krizí ve své novodobé historii. Vždyť samo kolektivní šití roušek „zdola“, kterému se Hagen svrchu vysmívá, bylo motivováno nedůvěrou k vládě, která nedokázala občanům zajistit to, co po nich vyžadovala.

„Nevěřím. Ale zbláznil se celý svět. Podle čísel to není ani epidemie. Znám jednoho kamaráda, co byl v Itálii, ten to měl, ale skoro nic mu nebylo. Jinak neznám nikoho. Tak ať ze mě nedělají blbce.“

„Kromě toho všeho, o čem tady mluvíme, vám ta krize dost zásadně narušila oslavy 35. narozenin vaší kapely. Na druhou stranu, vy jste na rány osudu dost zvyklí…“

Martin Veselovský nechal celou úvodní část bez odezvy, kterou by seriózní novinařina měla zajistit. Místo toho rozhovor rovnou přemostil k povídání o tragické historii kapely Tři sestry. Fanánek Hagen se však obloukem brzy vrátil ke konspiračním teoriím.

„Vrchnost si nepřeje, abychom koncertovali. Ono to je takový zlobení, lidi se sdružujou, mohli by jít taky demonstrovat. Mimochodem, to je kvůli tomu, ten zákaz sdružování.“

„Já se moc omlouvám, nejste paranoidní?“

„Ne,“ ubezpečil moderátora host, který je tím posledním, kdo by na takovou otázku měl odpovídat, stejně jako se neptáme blbce, je-li blbcem, neboť by nám odpověděl, že není, protože je to blbec. Nebo stejně jako se neptáme člověka, kterému páchne z úst, zda mu páchne z úst — to je na nás.

„Tak budete disident. Jako za minulého režimu budete pořádat bytové koncerty,“ odlehčuje, podle mě zcela nevhodně, situaci Veselovský. „Většina je a bude zůstávat zdravá, a většina by měla diktovat,“ uzavírá skandální pasáž rozhovoru Hagen.

Právě touto pasáží byl celý rozhovor promován v titulku, v perexu, na webu i na sociálních sítích. Právě z této části byla vystřižena minutová ukázka, zcela bez reakce moderátora. Jak celý rozhovor, tak ukázka se v prvních dvou dnech po zveřejnění staly trendujícími video spoty na českém Facebooku. Tisíce sdílení, dosah přinejmenším ve statisících. 

Nelze bohužel obejít fakt, že DVTV se tímto aktivně podílí na rozšiřování fake news. Rozhovor je publicistický žánr, který má svá pravidla. K nim patří, že není možné nechat hosta mluvit nesmysly, například spřádat konspirační teorie, aniž by tazatel takovou situaci přesně pojmenoval a dotazovaného konfrontoval s realitou. Oč závažnější téma, o to větší odpovědnost.

To nemá co dělat s respektem k pluralitě názorů. Publikovat třeba i protichůdné názory z širšího názorového spektra, to je úplně v pořádku a vyživuje to veřejnou debatu. V Deníku Referendum to tak děláme — dáváme prostor názorům z různých koutů politického spektra, liberálnějším i konzervativnějším, standardním i neotřelým — jsou-li však formulovány s respektem k oponentovi a k argumentaci. 

Úcta k faktům je ale posvátná. A každé seriózní médium by si mělo hlídat, čeho se stává výkladní skříní. Tuto roli „média jakožto diskurzivního tělesa“ DVTV přinejmenším v případě inkriminovaného rozhovoru ignoruje. 

To vše ve zjevné honbě za „clickbaitem“, který je zhoubou seriózní žurnalistiky v online světě sociálních sítích, kde se vede lítý boj o těkavou pozornost skrollujícího spotřebitele. Rozhovor se stal virálním ne proto, že by přinesl nějaká pronikavá zjištění, ale proto, že se „strefil do nálady“ podstatné části diváků, u kterých prohloubil neoprávněné pochybnosti části lidí nad záměry krizového štábu. 

Účinnost šíření konspirační teorie prohloubil svou rolí nekritického sparingpartnera Martin Veselovský, jehož úctyhodnou kariérou podložená autorita tady paradoxně slouží k dodávání věrohodnosti pankáčovým blábolům. Společně tak oslabili „funkční paranoiu“, která motivovala lidi k fyzické distanci v zájmu zdraví jejich i ostatních, a posílili konspirační paranoiu vůči vládě, která teď může leckoho motivovat k agresivnímu vzdoru vůči opatřením. 

Jak v rozhovoru samém, tak následně v jeho propagaci na sociálních sítích zcela chyběl zásah moderátora, který by hosta konfrontoval s fakty, s poměrně příšernou realitou globální pandemie, která zastavila zeměkouli a která v úhrnu zabije miliony lidí. Tato rezignace na fakta a otevírání neregulovaného prostoru paranoidnímu hostovi jsou projevem žurnalistické neserióznosti. Médium jako DVTV má svým dosahem a svou autoritou větší zodpovědnost, než jak s ní tentokrát naložilo.

Nejde přitom o „rozdíl mezi zpravodajstvím a publicistikou“, ani o „jiné názory“. Každý může mít svůj osobní názor, ale nikdo nemůže mít svá osobní fakta. Názorovou pluralitou se ohánějí konspirační média typu Parlamentních listů nebo Aeronetu. Po zhlédnutí rozhovoru musím bohužel konstatovat, že jsem v daném případě v DVTV nezaznamenal žádný rozdíl.