Na Novinkách má dnes hezký sloupek k problematice Thomas Kulidakis.

Musím, žel, dát nemálo za pravdu těm, kteří varovali před svého druhu znesvépravňováním občanů. Nikdy nebylo tak reálné jako dnes, v době nadbytku informací i pornografie, že budou tabuizovány obsahy a znemožňována rozhodnutí, která byla dosud zcela v kompetenci jednotlivých lidí.

Ničivého spotřebitelství se to ovšem, žel, netýká. Není dnes překvapivé, že cokoli přijde, není to, co přijít mělo.

Pane Horáku, musím se přiznat, že ani po několikerém přečtení jsem nepochopil, co jste měl na mysli vzhledem k tématu článku. O jakých rozhodnutích jste psal, jaké obsahy jsou podle Vás tabuizovány? jak jsou podle Vás občané znesvéprávňováni?

Napadá mě, pane Outrato, že význam zašifrovaného vyjádření by mohl být upozorněním na okolnost, že opět nastává doba, kdy je nutno svá veřejná vyjádření šifrovat.

podobně jako Thomas Kulidakis si myslím, že na veřejných prostranstvích mohou stát sochy či pomníky historicky významných, již nežijících osobností, nebo osob, které byly v minulosti za významné považovány. Nelze trvat na morální neposkvrněnosti, ani na aktuální politické prokádrovanosti zpodobených lidí.

Osobnosti jako byl třeba Napoleon (nebo náš Žižka) budou vždy a právem vnímány kontroverzně. Jejich sochy nebudou zajisté stavěny kdekoli, pro ničení a odstraňování však proto zralé nejsou. (Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí samozřejmě také neměl být stržen, jinou otázkou je ovšem místo umístění jeho repliky.)

Pro srovnání, zasvěcení křesťanských kostelů je také respektováno a podobně i sochy světců, byť o jejich osobnostech, ba i existenci mohou být pochyby. Chce někdo nové patrocinium třeba pro pražský kostel sv. Jindřicha a Kunhuty nebo odstranění sochy sv. Ignáce z průčelí jemu zasvěceného chrámu?

Do veřejného prostoru podle mne patří i nekorektní sdělení z minulosti. Vždyť minulost taková byla. Na katedrále nejen ve Štrasburku jsou tedy v pořádku personifikovaná Synagoga se zavázanýma očima a zlomeným kopím i pošetilé panny vedle ctnostných. Ukřižovaný na Karlově mostě v Praze je zase autenticky doprovázen hebrejským nápisem, byť jej písma znalí Židé ovšem mohou vnímat jako posměšný. Naznačená pluralita je pro společnost přínosná a důležitá. Totalita, ať křesťanská, židovská, nebo komunistická víc než nežádoucí a totéž platí i o jen potenciální hegemonii ze strany politické korektnosti současné provenience. Rovněž starší literaturu, pominu-li pár spisků, které byly odsouzeny v souvislosti s genocidou za 2. světové války, máme nechat vyprávět o minulosti, již netřeba vymiškovávat, ani vylepšovat.

O jakých rozhodnutích jsem psal, jaké obsahy jsou podle mne tabuizovány? Jak jsou podle mne občané znesvéprávňováni? V první řadě tím, že je považováno za nesprávné, aby se ve veřejném prostoru setkávali s odkazy na jinou (bývalou) realitu (zatímco třeba s pornografií je "no problem"). Přitom nikdo nemůže pochopitelně vědět, jak budou jednou budoucí o naší době smýšlet.

Skutečností je, že právo a ještě více média pracují na praktické rekodifikaci toho, co je (bez)trestné, (ne)přijatelné a (ne)žádoucí. Rovněž míra, v jaké je lidem to či ono postupně zapovídáno nebo doporučováno, je někdy těžko slučitelná s autonomií dospělého člověka. Příznačně se to netýká ziskuchtivého chování, které je - v součtu - z hlediska zachování nejvyšších hodnot světa skutečným zlem.

Kdyby si ale pro něj chtěla přijet vlakem, MOHLA by sedět v kupé vyhrazeném jen pro dámy.

Kdyby se jí ale chtělo na záchod, mohla by jít na ten, co je vyhrazený pro nevyhraněné gendery.

Děkuji za obšírné vysvětlení, teď už je mi smysl jasný. Také jsem příznivcem plurality pohledů včetně těch mnohdy vnímaných jako nekorektní.

Ale má to svá úskalí. Například tam, kde je dominující dobyvatelskou kulturou oslavován někdo, kdo má na svědomí téměř kompletní genocidu nebo zotročení určité skupiny obyvatel, pak to prostě nemůže být vnímáno jako nějaká přijatelná pluralitní nekorektnost...

Ještě slovo k tomu přirovnání k pornografii. Chápu, že to někoho pobuřuje, ale je třeba si uvědomit, že pornografie skoro nikdy nevstupuje do veřejného prostoru, na rozdíl právě od pomníků. Jde tedy vlastně o zcela jiné téma a jiný typ problému.

Díky za připomenutí toho paradoxu se segregovanou dopravou. Ono je celé to téma velmi složité, například i dílo, které zcela objektivně bylo svým zaměřením antirasistické, může obsahovat právě ten typ předsudků, který popisujete - prostě je to v něm jaksi implicitně obsaženo. Teď mám na mysli Chaloupku strýčky Toma, o které je také řeč v tom velmi zajímavém eseji Hany Ulmanové.