Copak ty tam černej vzadu aneb Skrytý český rasismus
Aišvarja EasseyČeši nemají otrokářskou a kolonialistickou minulost, přesto sdílí mnohé předsudky bílých vůči lidem všech jiných barev pleti. Odmítají si připustit, že ne-bílé vylučují z většinové společnosti, když karikují jejich „jinakost“.
Svátek Tří králů, slavený 6. ledna, připomíná den, kdy se měli novorozenému Ježíši přijít poklonit mudrci „od východu“, aby uctili „krále židovského“. Dávný příchod mudrců do Betléma zpodobňuje česká tradice především tříkrálovým průvodem a tříkrálovou sbírkou, v rámci které koledníci vybírají příspěvky na podporu aktivit Charity.
Jako mnohé tradice i tato s sebou nese břemeno — konkrétně v problematickém zosobnění jednoho ze tří králů, Baltazara, který má mít černou pleť, aby tak reprezentoval africký kontinent. V českém prostředí je ztvárněn za pomocí takzvaného blackface, tedy začerněním obličeje bílého člověka.
V samotné Bibli je o králích přitom zmínka velice krátká a hovoří o nespecifikovaném počtu mágů. „V evangeliích není řeč ani o králích, ani o počtu tří. Poprvé hovoří o třech mázích Órigenés, nejspíše na základě toho, že se řídí počtem tří darů: zlata, kadidla a myrhy, zatímco titulaturu ‚králové‘ lze doložit až v 6. století,“ můžeme se dočíst na křesťanském webu christnet.cz.
Jak se tedy stalo, že Baltazar má reprezentovat krále z Afriky? Bible ani Katechismus nemluví ani o původu příchozích králů. Proč se tedy jejich původ ustálil zrovna na Evropě, Asii a Africe? A proč by si kvůli tomu měli bílí lidé barvit svůj obličej načerno?
Velká část české populace v tom žádný problém nevidí. A mnozí z nich mívají potřebu mi vysvětlovat, co je a co není rasismus. Jsem vždy ráda, že po více než dvaceti letech mých vlastních zkušeností s rasismem a po čtyřech letech vysokoškolského studia kolonialismu a rasismu se vždy najde bílý člověk, který je ochotný mi vysvětlit, že „to“ rasismus není.
Podobné je to i v případě začerňování obličeje na Tři krále. Ozvu-li se, že s blackfacem nesouhlasím, a zeptám se, odkud se vzalo malování obličeje černou barvou ke ztvárnění jednoho ze tří králů, dostane se mi odpovědi, že je to podle koledy. Verzí tříkrálové koledy existuje vícero, výňatek z té nejznámější je však obzvlášť výmluvný:
„Copak ty tam černej vzadu, vystrkuješ na nás bradu? Já vyznávám, že jsem černý, že jsem z mouřenínské zemi. Slunce je toho příčina, že je má tvář opálena. Kdybys na slunce nechodil, byl bys svou tvář neopálil. Slunce je drahé kamení, od Kristova narození.“
Domnívám se, že paní Aišvarja Eassey by měla respektovat pestrost, různost a kulturní odlišnosti rozličných regionů a už vůbec by neměla využívat své funkce v Diecézní charitě Brno k prosazování progresivistické agendy – k prosazování snahy o zglajchšaltování kulturní pestrosti lidstva.
Zas ten černej vzadu vystrkuje na nás bradu!
Nelze, pane Kolaříku, urážet skupinu lidí, že na základě nějakého zvyku, který oni vykonávají a který ze své pozice mimo toto společenství třeba neschvaluji, jsou to rasisté a ani o tom nevědí.
Nechceme nijak zpochybňovat existenci skrytých, subtilních forem rasismu, nebo přinejmenším pocitu vlastní etnické nadřazenosti (přičemž dotyčný si často těchto svých postojů sám vůbec nemusí být vědom); nicméně zkusme si představit reciproční modelovou situaci.
Dejme tomu v Jižní Africe, kde žije početná minorita "bílých". A dejme tomu, že místní (původní) obyvatelstvo provozuje jakousi kostýmovou tradici, kde "tím třetím vzadu" je osoba bílé pleti. Kterou ovšem znázorňuje příslušník původního etnika, tím že si obličej natře nabílo.
Bylo by za těchto okolností skutečně odůvodněné, aby místní běloši organizátorům a provozovatelům těchto kostýmových vystoupení předhazovali rasistické postoje? A aby žádali odstranění, zrušení těchto tradic?
Je spíše daleko pravděpodobné, že takovými požadavky by případný rasový konflikt naopak ještě rozdmýchávali, místo tlumili.
Asi každý se někdy ocitáme v roli menšiny. Máme právo bránit se diskriminaci a persekvování, nicméně určitou specifičnost minoritního postavení nám je nutno nést.
Aišvarja Eassey vidí posuzovanou tradici negativně, a to v zásadě ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že zahanbuje či vylučuje (nebo může zahanbovat a vylučovat) příslušníky menšiny, jež má tmavou pleť. Zadruhé proto, že příslušníci většiny se tak utvrzují v anachronických stereotypech.
K prvnímu bodu uvedu, že je třeba umět se nad některé věci povznést. Obézní člověk se může v nějaké frašce setkat např. s "vycpaným" tlouštíkem a asi se ho to nedotkne. Nejen proto, že viděl grotesky Laurela a Hardyho. Muži nemívají radost, když přijdou o čupřinu vlasů ze své mladosti, nicméně nejrozumnější bývá, když vezmou změněnou situaci sportovně. A nejde o malý handicap (nejen v případě ucházení se o prezidentskou funkci). Není mi jasné, proč by malé menšině černochů, kteří u nás dlouhodobě(ji) žijí, měl vadit neškodný s jediným dnem roku spojený obyčej.
Mimochodem, ta tříkrálová tradice je vlastně divadlem, podobně jako mikulášská. Z ilustračního obrázku k článku je ostatně patrný "špatný" výběr všech tří vystupujících herců. Baltazarova postava (podtrhuji postava) má lehce začerněný obličej, zatímco Kašparova i Melicharova je "neadekvátně" představována mladou ženou.
Zkusme na "problém" pohlédnout pozitivněji než autorka článku. Aišvarja Eassey spojuje výraz mouřenín s mourem a špínou (podobně jako mourovatou kočku). Je snad (dnes) mourovatá (či černá) kočka považována za ošklivou, zatímco bílá (či zrzavá) za hezkou? Proč nespojovat původ výrazu mouřenín s Maury. A že Baltazar je vzadu, třetím v řadě? Co je na tom špatného? Zvláště přihlédneme-li k tomu, že "černý" král přibyl až z daleké "Mauritánie". Tím většího ocenění zasluhuje, že také dorazil. Ale dobře, nechť se lidé původem z Afriky hlásí k výběru tříkrálové sbírky!
Křesťané mají odedávna v mimořádně úctě Pannu Marii. Černá Matka Boží není uctívána jen v etiopské Lalibele, stejně tak třeba v polské Czenstochowé. Je možné, že ke vzniku místní tradice mohlo vést uctívání stářím či ohrožujícím požárem zčernalých mariánských sošek. Proč ale církvi i lidu neuznat sympatickou míru neortodoxie i jakéhosi smyslu pro univerzálnost?
K druhému bodu: Snaha "vykynožit" historické připomínky (a památky) je cestou ke ztrátě kolektivní paměti (jíž je vlastní poznávací i varovná funkce). Jestliže máme pochopit a odlišnost minulosti a současnosti, je dobré mít ít možnost setkávat se s obojím. Hebrejský nápis nad sochou Ukřižovaného Ježíše na pražském Karlově mostě, z hlediska židovské víry rouhačský, umožňuje informovaným setkání s pravým obrazem minulých staletí. Totéž platí třeba o soše Synagogy se zlomeným kopím a zavázanýma očima na portálu štrasburské katedrály nebo třeba o pranýři v Borovanech.
Jak v konfliktu s Ukrajinou a se Západem získat pro Rusko podporu západní veřejnosti.
To je problém, před kterým stojí každý rozumný ruský stratég, aby v probíhajícím konfliktu mohl zajistit Rusku vítězství. Bez morální podpory západní veřejnosti je vojenská expanze na západ nemožná. Potřebujeme něco, co bude pro spoustu obyčejných západních myslících lidí dostatečně šílené, ale zároveň to jinou spoustu západních myslících lidí – lidí, kteří ve svém vlastním životě kladou důraz na morální profil člověka, zároveň to tuto jinou spoustu lidí dostatečně chytne za srdce, aby se za to z vlastního přesvědčení zasazovali, aby za to bojovali jako za svatou věc, aby se to postupně stalo prioritou západních vlád, aby se to stalo módou i mainstreamem.
Žádoucím výsledkem je kulturně rozdělená (západní) společnost. Rusku pak postačí zaujímat v nových kulturních otázkách (v „kulturní válce“) opoziční postoj k západním vládám a získá tím podporu první zmíněné části západní společnosti – získává tím kýženou pozici „zachránce“.
------------------------------------
I zájem druhé části západní společnosti se tím ale paradoxně stává podobný se zájmem ruským – vzniká tu vzájemná potřeba: Rusko tuto stranu „kulturní fronty“ potřebuje, aby v očích značné části západní veřejnosti mohlo vystupovat jako zachránce Západu a tato část „kulturní fronty“ zase potřebuje Rusko, aby v poměrně obtížně přehledných a ne vždy zcela jednoznačných otázkách kulturní války mohla své odpůrce přehledně a jednoznačně zařadit na proruskou stranu.
----------------------------
V současnosti ale tato strategie získávání podpory západní veřejnosti pro ruskou expanzi, či (na druhé straně) strategie získávání podpory v nejednoznačných otázkách občanské kulturní války na vnitřním bojišti Západu, tato strategie již začíná narážet na mnohé své vnitřní rozpory a pomalu se tak začíná objevovat pravdivý obraz.
Šílenstvím mám na mysli například to, když po společnosti začnu požadovat změnu jejího chování, abych se tím zbavil svých nepříjemných myšlenkových asociací. („Mám přece právo na hezký pocit, tak se podle toho chovejte! Za moji depresi můžete vy všichni, kteří se nechováte podle mých představ. Kdybyste jednali podle mé vůle, nemusel bych být šílený.“)
Můžete si samozřejmě myslet, že když si člověk v Česku „připraví k obědu smažené kuře, vodní meloun a vafle“,
tak je to určitě rasista, ale ten obědvající člověk, kterého budete obviňovat z rasismu, si zase může může myslet, že jste magor.
To je prostě svoboda smýšlení.
Když ale budete v Česku za „smažené kuře, vodní meloun a vafle“ chtít toho člověka přimět také k omluvě a budete prostřednictvím neziskových organizací v politice prosazovat, aby to jídlo bylo buď rovnou zákonem zakázáno, nebo bylo alespoň považováno za rasistické, tak to už pak nebudete jenom obyčejný magor, ale magor prosazující totalitní režim.
Spousta lidí se pak bohužel nechá oklamat a řekne si, že v Rusku se přece „smažené kuře, vodní meloun a dokonce i vafle“ normálně jí (žádný Peskov tam za to lidi nepeskuje), takže tam magoři tudíž nejsou a bylo by dobré, aby nás Rusko od magoření zachránilo.
Jenže v Rusku jsou magoři větší než si myslíte a pochvalují si, jak jim spolupráce se západními užitečnými magory pěkně klape.
Chtěl jsem se, pane Kolaříku, zeptat, jaký je rozdíl mezi tím, když si v Česku na Tři krále nebo na nějaký karneval začerníte obličej, a mezi tím, když si k obědu dáte „smažené kuře, vodní meloun a vafle“?
Je možné konzumovat třešně, nebo už to komunisti zakázali?
Tak kuchaře, který by mě nechal naservírovat najednou smažené kuře, vodní meloun a vafle, bych nechal zavřít, až by zčernal :-)
mě - mně
Studenti a jejich rodiče také, pane Krupičko, vyjádřili nad tím necitlivě zvoleným jídlem hluboký pocit bolesti. Několik zaměstnanců společnosti, zodpovědných za rasově nečisté jídlo, bylo dokonce propuštěno... (To se tedy zatím opravdu stalo.)
A jak to bude pokračovat?
Třeba nějak takhle, pane Krupičko:
... Pěstitelé třešní se dostali pod palbu komunistické a antikomunistické kritiky. Performer Josef Skála Skalnatý uspořádal v Louvru třešňovou party až pecky svištěly. Přelétavou, avšak neroztržitelnou lásku bez předsudků poté tento performer demonstroval jakožto dílo okamžiku – když si k třešňově rudé Moně Lise necudně přilepil intimní partie neroztržitelným vteřinovým lepidlem. Dada je podle něj umělecký způsob, jak pod hrozbou nadzvukových ruských jaderných raket vyjádřit zmatek a strach z války bezpodmínečným přitakáním Rusku «Да-да!».
„Celá západní kultura je děvka babylonská a musí být zničena,“ kvitoval s povděkem Vladimír Putin, věhlasný znalec Apokalypsy čili Zjevení Janova. Progresivisté s touto interpretací biblických textů souhlasí.