Vstupuju do kavárny s bohatou nabídkou croissantů. U baru si jeden objednávám společně s černým čajem, platím. Usedám ke stolu, na stůl pokládám počítač a nasazuju si sluchátka. Do plánované schůzky ještě zbývá dost času a já bych se ráda připravila.

Poslouchám rozhovor, dělám si poznámky. Moc neslyším, co se kolem děje, ale personál vnímám. Muž neustále počítá croissanty, servírka si hledí svého. V jedné chvíli mě poslouchaná nahrávka zaujme natolik, že se nad ní potřebuju zamyslet, a proto ji zastavuju. Sluchátka mám stále na uších. Najednou slyším muže ptát se své kolegyně: „A ta cigánská holka půjde kdy?“