Napětí a frustrace v romské komunitě, rozdmýchané červnovou smrtí mladého Roma Nikolase v Brně, graduje. Organizovaná demonstrace i spontánní srocení a pochody Romů se z Brna přelily do dalších měst po celé zemi — protestovalo se v Pardubicích, severočeské Krupce, Přerově i před Úřadem vlády v Praze.

Mezitím se na sociálních sítích v pravidelných dávkách objevují informace a videa zachycující údajné konflikty mezi romskou a ukrajinskou menšinou. Napětí se snaží mírnit romští aktivisté v terénu i vládní zmocněnkyně pro romskou menšinu Lucie Fuková. Politici však svými neobratnými vyjádřeními spíše přilévají olej do ohně.

Kam se bude spor dále ubírat? Jak podobným napjatým situacím předejít do budoucna a jak řešit jeho strukturální kořeny? Proč je v české politice včetně mainstreamových stran rasismus vůči Romům tak běžný? V rozhovoru jsme se ptali romisty Jana Orta z Filozofické fakulty pražské Univerzity Karlovy.

O konfliktech mezi Romy a Ukrajinci se ve všech médiích píše a mluví již několik týdnů. Jak se na toto mediální pokrytí díváte?

Mám pocit, že oba aktéři jsou velmi zobecňovaní. Z mediálního obrazu se může zdát, že jsou zde dvě velmi jasně ohraničené homogenní skupiny, které se mezi sebou začaly nenávidět, a narůstá mezi nimi konflikt. Jakkoliv se zdůrazňuje, že jde pouze o část Romů, stejně to nakonec sklouzne ke generalizaci.

Politoložka Edita Stejskalová to označuje za mediální zkratku a připomíná, že již v roce 2013 zaznívala varování před násilím ze strany Romů v severních Čechách a přitom se nakonec nic nestalo. Do jisté míry s ní souhlasím. Na druhou stranu si myslím, že není možné bagatelizovat frustraci, která mezi Romy může vznikat. Je chyba jednotlivé konflikty smáznout ze stolu jako nějaký nahodilý jev. Má to hlubší příčiny související s dlouhodobým rasismem vůči Romům u nás.

Kam se bude konflikt mezi Romy a Ukrajinci dále ubírat? Bude napětí podobně jako dříve postupně slábnout?

Těžko říct, zda konfliktů bude přibývat. Spíš si myslím, že to brzo utichne. Záleží ale na tom, jak se k tomuto problému budou stavět politici a političky. Soudě podle posledních, v podstatě protiromsky naladěných prohlášení zástupců vládních stran, je možné, že situace může nabrat novou dynamiku.

Zároveň se konečně začalo mluvit o frustraci mezi Romy. Neutichne i tato debata?

Připadá mi důležité odmítat protesty, které jsou namířené proti jiné skupině obyvatel. Zároveň je důležité neshazovat je jako pouhý projev radikalizace nevzdělaných Romů, kteří si neváží toho, co mají. Domnívám se totiž, že protesty mohou mít významný emancipační potenciál. Je důležité, aby nějaké protestní naladění přetrvalo a aby pohánělo řešení příčin dlouhodobé frustrace Romů. Až se situace zklidní, neměly by se problémy, které k ní vedly, zkrátka zamést pod stůl.

Jaké jsou podle vás nástroje, kterými můžeme podobným konfliktům z dlouhodobějšího hlediska předcházet? Vláda mluví hlavně o podpoře mediální osvěty mezi Romy. Neopomíjí přitom již zmiňovaný kořen problému, tedy systémové vyloučení?

Určitě by se příčiny momentální situace neměly obracet vůči Romům samotným, tedy tvrdit, že je primárně potřeba Romy dovzdělat, což jen reprodukuje stereotypy o Romech jako přirozeně nevzdělané skupině obyvatel. Naopak je třeba vzít v potaz kořeny frustrace a začít otevřeně pojmenovávat strukturální rasismus, který ve společnosti existuje.

To je skutečnost, která ve veřejném prostoru velmi málo zaznívá a z nejvyšších míst bývá bagatelizována. Politici by měli zřetelně říci, že si jsou vědomi strukturálně zakořeněného rasismu v České republice a že jsou připraveni ho pojmenovat a řešit. Bohužel mnozí dělají pravý opak. Nechci shazovat nutnost mediálního vzdělávání a odstraňování bariér ve vzdělávání obecně, ale skutečné příčiny leží jinde.

O jaké strukturálně zakořeněné problémy jde?