Zdravý rozum senátorky Hamplové: segregací proti diskriminaci
František KostlánSenátorka Zwyrtek Hamplová prosazuje segregaci romských dětí do oddělených tříd. Znamenalo by to popření základních principů demokracie a ohrožení pro celou společnost. Inkluze je prospěšná nejen pro handicapované děti, ale i ty ostatní.
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová apelovala u svých senátorských kolegů a kolegyň na zdravý rozum. Ten podle ní spočívá v oddělení romských žáků od všech ostatních a umístění do zvláštních tříd.
„Velmi bych rozuměla tomu segregovanému školství. Musí být společně všechny děti — romské, české a tak dál. Krásná myšlenka, v reálu nerealizovatelná, protože bychom ubližovali těm dětem, které nejsou zvyklé na určité etnikum. Naopak, možná kdyby se udělaly samostatné třídy pro romské děti, tak jim vybudujeme ty rovné šance do budoucna. Není to diskriminace, je to naopak prostě úplně rozumný krok. Mohli bychom jít EU příkladem, jak si to v České republice upravíme.“
Obrovskou třešní na dvanáctipatrovém dortu je fakt, že tuhle sekeru zaťala do řečnického pultíku při projednávání novely zákona o rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv v boji proti diskriminaci. Bojovat proti diskriminaci segregací — to je projev zdravého rozumu Hamplové.
Ono to není tak jednoduché a černobílé, pane Kostláne.
Není to tak dávno, co paní ombudsmanka Šabatová veřejně obhajovala oddělené cestování pro ženy ve vlacích Českých drah.
Domníváte se snad, že třeba Lužičtí Srbové považují své školy v Německu za ohrožení demokracie? Za ohrožení demokracie by považovali naopak právě to, kdyby jim nebylo umožněno svoje školy mít. Prostě zdravý rozum...
Ale nikoliv, ono je to naprosto jednoduché. Paní senátorka ví, že ji za podobnou odpornost její voliči zatleskají a Kostlán sice ví, že kecy té ... nemají žádnou váhu a faktická diskuse o problémech romské integrace potřebuje otvírat jiná, náročnější a palčivější témata -- ale také ví, že tohle mu zatleskají.
Inu, oni Zeman a Trump měli voliče, ten druhý je bohužel ještě má. A pozici, ve které jejich slova získávala velmi nebezpečný potenciál.
Hamplová voliče spíše nemá a může nějaké získat jen tehdy, pokud ji dobrá společnost pracně identifikuje jako svého významného nepřítele. Protože jen tím se dá zastřít její ubohost (a ani protestní voliči nevolí ty, které považují za naprosté ubožáky).
Mimoto jsem Kostlána neokřikoval, jen jsem popisoval způsob, kterým se takové intelektuálně líné články produkují a proč jim lidé jako vy tleskají.
V případě Františka Kostlána je třeba vzít v potaz, mám zato, jeho podstatný pozitivní názorový posun. V této souvislosti chápu jeho citlivost na politickou manýru paní senátorky a veřejné zaujetí postoje bez ohledu na možné taktické zřetele.
Bez ohledu na osobnostní kvality a sympatie či antipatie k panu Kostlánovi či k senátorce Hamplové si myslím, že by skutečně bylo potřeba vysvětlit, proč škola pro Lužické Srby v Německu ohrožením demokracie není, zatímco škola pro Romy v ČR by ohrožením demokracie byla.
Inkluze by tedy pro Lužické Srby dobrá nebyla, neboť je zde zájem zachovat jejich jazyk a kulturu, zatímco pro Romy inkluze dobrá je, protože je zde zájem na jejich začlenění do společnosti?
To je, bohužel, právě problém intelektuální lenosti, se kterou byl článek napsán:
Lužickosrbské školy jsou jsou školy v národním jazyce zřizované podle požadavku národnostní menšiny, podobně jak například polské školy u nás.
Oproti tomu máme přes sedmdesát takzvaných "romskych škol". Tedy škol, které jsou provozovány v češtině a bez komunikace s nějakou romskou reprezentací. Někdy vznikají, protože si tak sousedská skupina spolu s místními politiky a úřady plní své rasistické sny podobné blábolům té senátorské obludky, a romské děti se z okolních škol prostě vyštípají (což se štípatelům velmi těžko dokazuje) -- někdy to vyplynulo z vytváření ghett vyloučených, ale výsledek je stejný:
Tyto školy koncentrují důsledky dědičné bídy a arogance většiny, takže kvalita nabízeného vzdělání je na nich nízká, přes snahu učitelek a učitelů. (Znával jsem jich dost a vím, že se velká část z nich opravdu snaží.)
O tomto reálném maléru se ovšem diskutuje poměrně málo a přitom bez publicity vyřešit nejde. Ale ono je snadnější opsat obecné fráze o škodlivosti segregace, než mluvit o české realitě.