Mainstreamová a nová média legitimizují rasismus a xenofobii
František KostlánK legitimizaci krajně pravicových extremistů a ideologií napomáhají mimo jiné i česká média. Neplní tak svou roli hlídacích psů demokracie, ale naopak podporují rasismus a xenofobii a situaci tím zhoršují.
K legitimizaci krajně pravicových extremistů a ideologií napomáhají rukou nerozdílnou česká média, politici a někteří intelektuálové. Dnes se budu věnovat především médiím.
Hlídací psi demokracie odešli do důchodu
Mainstreamová média až na výjimky pozvolna rezignovala na svou přirozenou roli ve společnosti. Osvícení vydavatelé novin, televizní a rozhlasoví majitelé a manažeři se vytratili. Hlídací psi demokracie odešli do důchodu. A ze sdělovacích prostředků středního proudu se stala fabrika na peníze, jelikož modlou se stala sledovanost a čtenost, od níž se odvíjejí zisky.
Tento přístup k vlastnímu poslání se bohužel do velké míry týká i médií veřejné služby, jak se oficiálně označují České televize a Český rozhlas.
To, co česká média často oprávněně vyčítají politikům, totiž svobodu bez patřičné odpovědnosti, sama předvádějí v plném lesku. A, stejně jako u politiků, i zde je hnací silou zisk za jakoukoli cenu a výsledkem populismus, mnohdy hraničící s rasismem a xenofobií. Média tak posouvají hranici obyčejné lidské slušnosti a legitimizují rasismus a xenofobii nebo dokonce přímo krajně pravicové ideologie a jejich hlasatele.
Co dokáže volná ruka trhu nesvázaná etikou
Profesní - novinářská etika je minulostí. Některá média sice mají vlastní etický kodex, s nímž se v případě nutnosti mohou ohánět, ale ten v praxi nefunguje, jak má. Jakékoli podobné normy mohou být účinné pouze v tom případě, kdy jsou přijímány alespoň většinou těch, kterým jsou určené. A to rozhodně není případ českých mediálních vydavatelů a novinářů.
Užívání velké dávky populismu tedy redakcím diktuje etikou nespoutaná volná ruka trhu. Obsah novin či vysílání televizí a rádií vycházejí vstříc takzvané poptávce konzumentů. Nikdo přitom pořádně neví, jaká ta poptávka vlastně je, takže se úroveň zpravodajství, reportáží i komentářů preventivně snižuje na momentálně nejnižší možnou úroveň. Ta se dá buď odhadnout podle „nálady ve společnosti“, nebo se dá vystopovat u internetových pseudo-diskutérů.
Tato „poptávka“ se ovšem dá i utvářet či, přesněji řečeno, vymyslet tak, aby ji konzumenti přijali za svou. Tento způsob nazírání na svět u nás zavedl v 90. letech Vladimír Železný, se spuštěním TV Nova. A od něj to postupně do větší či menší míry přebrala mainstreamová média, včetně veřejnoprávních — až na světlé výjimky, jakými jsou například Český rozhlas 6, menšinové zpravodajsko-publicistické pořady České televize nebo časopis Respekt.
K jednotlivým bodům podrobněji:
Během předchozího desetiletí se dokonala proměna médií z „hlídacích psů demokracie“ na čistě výdělečné. Prioritou se stala sledovanost a čtenost, od níž se odvíjí i počet a cena zadávaných reklam. Média se tak postupně odkláněla od svého přirozeného poslání v demokratické společnosti, čímž se výrazně oslabila jejich společenská funkce a profesní etika.
Tato změna priorit sebou přinesla i změnu chování a přístupu k tématům. Informace se přestaly zpracovávat se snahou o objektivitu. Namísto toho se sdělovací prostředky začaly podbízet divákům, posluchačům a čtenářům a pěstovat tak populismus ve velkém. To se netýká jen bulváru, kterému je takové počínání vlastní, ale celého širokého spektra médií (až na zmíněné výjimky).
Komentované zpravodajství
Profesní etika byla potlačena jednak zpracováním, jednak výběrem informací a témat. Dnes je zcela normální tzv. komentované zpravodajství, které redakce vydávají za zpravodajství čistokrevné. Jejich autoři běžně do zpráv přidávají své názory či pocity a tím konzumenta informací směřují tam, kde ho chtějí mít. Nedají mu tak šanci, aby si udělal vlastní názor na základě objektivní informace. „Informování“, v němž není zpravodajství odděleno od komentářů, převzala volná ruka trhu od předlistopadových komunistických médií, která byla poplatná totalitnímu režimu a prostřednictvím propagandy manipulovala své čtenáře, diváky a posluchače.
Výběr témat je také více než populistický. Například Deník, který vydává německá firma Vltava-Labe Press, má v regionálních částech svých vydání často zprávy o Romech, které obsahují hanlivý názor (komentované zpravodajství + rasismus, xenofobie či anticiganismus). Například redaktorka Deníku — Hradec Králové napsala, že dívku v Novém Bydžově „znásilnila etnická menšina“. Paušalizováním se tento typ novinářů podílí na vyvolávání zášti vůči Romům jako celku.
Pestré proudy české radikální a antisystémové pravice tvoří již i nedílnou součást pravicových etablovaných stran a je spíše třeba se naučit správné argumentaci a tím poukázat na to, že jejich vidění světa se neslučuje s liberální demokracií. Je přeci dobře, že někteří vysokoškolští pedagogové najdou dostatek odvahy a pozvou některé vůdce krajně pravicových uskupení na akademickou půdu, kde si studenti mohou propracovat svou argumentaci a tím lépe rozpoznat nebezpečnost-neslučitelnost diskurzu krajní pravice s liberální demokracií.
Nejhorším přístupem v prevenci proti české krajní pravici by bylo jakési předstírání, že tyto názory jsou vlastní jen úzké skupince militantních pravicových radikálů a česká střední třída je jen jejich ubohou obětí. Myslím, že je tomu zcela naopak a to, že střední třída je spíše živnou půdou pro radikální a antisystémovou pravici
Pokud víte jak s těmito lidmi jde diskudovat, či je alespoň přesvědčit k tomu, aby Vás alespoň vyslechli, prosím, prozraďte způsob. Budete první na světě, kdo to umí, pravděpodobně i kandidát Nobelovy ceny míru. Pokud to nevíte, zkuste to aspoň vyzkoušet.
Bez urážky, počítat s tím, že přijmou Vaše argumenty je obdobné jako počítat s tím, že grupě fanatických fotbalových fanoušků vysvětlíte, že by neměli likvidovat stadion.
To, co říkáte o střední třídě, je bohužel pravda (do značné míry, ne však zcela) také.
Jenže tam, kde jde o "hromosvod frustrací", se s argumenty nemáte šanci chytit stejně tak. V obojím případě jde totiž o stádovitost. Ta se s racionalitou vzájemně vylučuje.
Poskytnutí prostoru vůdcům krajně pravicových uskupení v jakékoliv oficiální oblasti vede jen k jen k jejich legitimizaci.
Ukázkovým příkladem je zde stávající osazenstvo Pražského hradu.
Ondřej
názor, že většina společnosti má na menšiny stejný pohled jako krajní pravice, musím odmítnout. Zatímco frustrace, o níž píšete, vede některé lidi z většinové části společnosti k odmítání menšin (některých jejich příslušníků či jejich chování), krajní pravice je vyzbrojena nenávistnou a násilnickou ideologií. Kdo nevidí tento rozdíl, jen velmi těžko může nahlédnout do reality.
Tento rozdíl nemohou nahlédnout ani studenti vysokých škol během přednášek krajně pravicových politiků (či konzumenti zpravodajství, v němž vystupují extremisti), protože ti se jednoduše ke své ideologii a jejím způsobům "řešení" prblémů nehlásí a svůj postoj vysvětlují jinak, přijatelněji.
To vede k omylu (jak sám prokazujete ve svém příspěvku), že, například, většinový názor na Romy je totožný s názorem krajní pravice. A tento omyl pak vede k legitimizaci krajně pravicových politiků a stran.
Píšete, že "pestré proudy české radikální a antisystémové pravice tvoří již i nedílnou součást pravicových etablovaných stran". I tento váš pohled je ideologizovaný a velmi zjednodušený, tudíž ani nemůže odpovídat realitě. Antisystémová krajní pravice není etablovaná v žádných demokratických stranách - ty jsou všechny systémové. A radikálnější názory prolínají všemi stranami, včetně ČSSD a KSČM. Viz například: http://www.denikreferendum.cz/clanek/10665-prehled-co-napomahalo-k-postupnemu-zhorsovani-spolecenske-atmosfery.
Je tedy třeba naslouchat názorům lidí z většinové části společnosti, zároveň je však třeba jednoznačně odmítat názory krajní pravice a její legitimizaci. Jinak může lehce nastat váš scénář, že velká část společnosti přijme neonacistickou či fašistickou ideologii za svou, včetně způsobů "řešení" problémů.
chtěl jsem spíše poukázat na to, že velká část české společnosti slyší na jednoduchou a většinou iracionální a spíše pudovou rétoriku krajní pravice. Samozřejmě nevěřím a také jsem to snad ani nezmínil, že by čeští občané inklinovali k nějaké formě fašismu.
To, že některé již etablované pravicové strany mají mezi svým členstvem i bývalé matadory z antisystémové pravice, není tak velkým překvapením.( jedná se např. o členy zakázaných politických subjektů jako NSB či PA, jenž teď třeba působí ve straně Svobodných. V hovorech na pravici naleznete za jedním stolem a ve vzájemné jednotě jak členy velkých etablovaných pravicových stran, tak i členy léfébristických uskupení apod. proudů české radikální pravice http://www.youtube.com/watch?v=xQLanHl05kY)
Myslím, že právě vaše opodstatněná obava z toho, že krajní pravice se ke své ideologii a jejím způsobům "řešení" problémů nehlásí a svůj postoj vysvětluje jinak a přijatelněji, se může zčásti předejít tím, že se studentům např. politologie vysvětlí jak krajní pravice přistupuje k pojmům jako je svoboda, lid. stát.atd. A poté přímá argumentační konfrontace na akademické půdě může být velkým přínosem nejenom pro studenty, ale i laickou veřejnost, jenž často cynickým způsobem podceňuje hrozbu z řad radikální a antisystémové pravice.
vaše protirasistické snahy oceňuji a podporuji, ale:
jelikož ve Vašich článcích "ideologie" vždy vystupuje jako zlo a tím je o ní předem rozhodnuto, možná by nebylo od věci, kdybyste se v článku na toto téma zkusil slovu ideologie vyhnout: pak by se paradoxně mohlo vyjasnit víc.
Z dosud napsaného totiž vyplývá, že střední třída a autor článku ideologii nemají, zatímco krajní pravice a pan Dlouhý ji mají; s tím rozdílem, že u krajní pravice je nenávistná a násilnická, u pana Dlouhého nespecifikovaná. Podivný výsledek.
I kdybychom přistoupili na Vaše pojetí ideologie jako cca schématu "řešení", které nebere ohled na zkušenost, jež do něj nezapadá, je celkem zřejmé, že něčemu takovému podléhá každý, více či méně; a také v tom nebo onom směru. Pak by se dalo říci, že "ideologizace" velké části tzv. střední třídy ve věci anticiganismu jde stejným směrem jako u neonacistů či krajní pravice, jen zatím nedošla takové míry. Sám jsem nemálo takových nenávistných měšťanů poznal. Spojuje je s neonacisty představa, že by nám tu bez "nich" bylo líp, jen ji tolik neprezentují, ať už proto, že nemají čas, odvahu, sociální skupinu; zato je s nimi tolik nespojuje "ideologie antisystémovosti". Podobně je to s tím bojovnictvím za bílou rasu: tak trochu o ni bojuje každý, kdo se vyslovuje proti Romům či imigrantům.
Myslím, že k něčemu podobnému tu mířil pan Dlouhý. Zajímalo by mě tedy, jaká ideologie jej k tomu přiměla ;)
Zdraví M. Š.
Viliam Buchert
Když jsem udělal v listopadu 2005 rozhovor s někdejším šéfem komunistů Miroslavem Grebeníčkem či v lednu 2008 s jeho nástupcem Vojtěchem Filipem, tak reakce některých čtenářů byla jednoznačná: „Bucherte, sám si komunista a propaguješ zločinnou ideologii.“ Kdo by si ale přečetl jakýkoli můj komentář za posledních dvacet let, tak by viděl, že píši v případě komunismu pravý opak.
Nejenom čtenáři, ale i kolegové novináři zase pátrají po důvodech, proč v květnu letošního roku vyšel můj rozhovor s jedním z ideologů extrémistů Filipem Vávrou. Vysvětlení, že moji prací je přece dělat rozhovory s nejrůznějšími lidmi nejrůznějších názorů, abychom lépe poznali jejich pohnutky a myšlenky, téměř nikdo nechtěl a nechce poslouchat. Neustále jsem slyšel: „Buchert, propaguješ neonacisty.“ Je to stejný nesmysl, jako že propaguji komunisty.
http://redakcni.blog.idnes.cz/c/115779/Jsou-Cesi-pitomci-ci-geniove.html