K legitimizaci krajně pravicových extremistů a ideologií napomáhají rukou nerozdílnou česká média, politici a někteří intelektuálové. Dnes se budu věnovat především médiím.

Hlídací psi demokracie odešli do důchodu

Mainstreamová média až na výjimky pozvolna rezignovala na svou přirozenou roli ve společnosti. Osvícení vydavatelé novin, televizní a rozhlasoví majitelé a manažeři se vytratili. Hlídací psi demokracie odešli do důchodu. A ze sdělovacích prostředků středního proudu se stala fabrika na peníze, jelikož modlou se stala sledovanost a čtenost, od níž se odvíjejí zisky.

Tento přístup k vlastnímu poslání se bohužel do velké míry týká i médií veřejné služby, jak se oficiálně označují České televize a Český rozhlas.

To, co česká média často oprávněně vyčítají politikům, totiž svobodu bez patřičné odpovědnosti, sama předvádějí v plném lesku. A, stejně jako u politiků, i zde je hnací silou zisk za jakoukoli cenu a výsledkem populismus, mnohdy hraničící s rasismem a xenofobií. Média tak posouvají hranici obyčejné lidské slušnosti a legitimizují rasismus a xenofobii nebo dokonce přímo krajně pravicové ideologie a jejich hlasatele.

Co dokáže volná ruka trhu nesvázaná etikou

Profesní - novinářská etika je minulostí. Některá média sice mají vlastní etický kodex, s nímž se v případě nutnosti mohou ohánět, ale ten v praxi nefunguje, jak má. Jakékoli podobné normy mohou být účinné pouze v tom případě, kdy jsou přijímány alespoň většinou těch, kterým jsou určené. A to rozhodně není případ českých mediálních vydavatelů a novinářů.

Užívání velké dávky populismu tedy redakcím diktuje etikou nespoutaná volná ruka trhu. Obsah novin či vysílání televizí a rádií vycházejí vstříc takzvané poptávce konzumentů. Nikdo přitom pořádně neví, jaká ta poptávka vlastně je, takže se úroveň zpravodajství, reportáží i komentářů preventivně snižuje na momentálně nejnižší možnou úroveň. Ta se dá buď odhadnout podle „nálady ve společnosti“, nebo se dá vystopovat u internetových pseudo-diskutérů.

Tato „poptávka“ se ovšem dá i utvářet či, přesněji řečeno, vymyslet tak, aby ji konzumenti přijali za svou. Tento způsob nazírání na svět u nás zavedl v 90. letech Vladimír Železný, se spuštěním TV Nova. A od něj to postupně do větší či menší míry přebrala mainstreamová média, včetně veřejnoprávních — až na světlé výjimky, jakými jsou například Český rozhlas 6, menšinové zpravodajsko-publicistické pořady České televize nebo časopis Respekt.

K jednotlivým bodům podrobněji:

Během předchozího desetiletí se dokonala proměna médií z „hlídacích psů demokracie“ na čistě výdělečné. Prioritou se stala sledovanost a čtenost, od níž se odvíjí i počet a cena zadávaných reklam. Média se tak postupně odkláněla od svého přirozeného poslání v demokratické společnosti, čímž se výrazně oslabila jejich společenská funkce a profesní etika.

Tato změna priorit sebou přinesla i změnu chování a přístupu k tématům. Informace se přestaly zpracovávat se snahou o objektivitu. Namísto toho se sdělovací prostředky začaly podbízet divákům, posluchačům a čtenářům a pěstovat tak populismus ve velkém. To se netýká jen bulváru, kterému je takové počínání vlastní, ale celého širokého spektra médií (až na zmíněné výjimky).

Komentované zpravodajství

Profesní etika byla potlačena jednak zpracováním, jednak výběrem informací a témat. Dnes je zcela normální tzv. komentované zpravodajství, které redakce vydávají za zpravodajství čistokrevné. Jejich autoři běžně do zpráv přidávají své názory či pocity a tím konzumenta informací směřují tam, kde ho chtějí mít. Nedají mu tak  šanci, aby si udělal vlastní názor na základě objektivní informace. „Informování“, v němž není zpravodajství odděleno od komentářů, převzala volná ruka trhu od předlistopadových komunistických médií, která byla poplatná totalitnímu režimu a prostřednictvím propagandy manipulovala své čtenáře, diváky a posluchače.

Výběr témat je také více než populistický. Například Deník, který vydává německá firma Vltava-Labe Press, má v regionálních částech svých vydání často zprávy o Romech, které obsahují hanlivý názor (komentované zpravodajství + rasismus, xenofobie či anticiganismus). Například redaktorka Deníku — Hradec Králové napsala, že dívku v Novém Bydžově „znásilnila etnická menšina“. Paušalizováním se tento typ novinářů podílí na vyvolávání zášti vůči Romům jako celku.

Ztráta odpovědnosti + populismus = legitimizace extremismu

Potlačení novinářské etiky sebou přineslo i ztrátu pocitu odpovědnosti, což je ve spojení s populismem (v zájmu co nejvyšší sledovanosti za jakoukoli cenu) vražedná kombinace. Dejme si příklad z České televize. Zde probíhá více tzv. kontaktních pořadů, kam telefonují a píší přes e-mail, skype a internetové sociální sítě diváci své názory a otázky. Moderátoři těchto pořadů ovšem často přečtou e-mailový či další psaný dotaz, který naprosto evidentně obsahuje rasistická či xenofobní tvrzení, nebo nechají po telefonu domluvit zjevného rasistu (xenofoba), který má tak „díky“ veřejnoprávní televizi možnost hlásat svou ideologii v přímém přenosu.

Česká televize tak umožňuje porušování zákonů, čímž se sama vystavuje trestnímu stíhání. Ani to ovšem není pro vedení ČT a redaktory odstrašující, protože jejich počínání zároveň napomáhá k vyšší sledovanosti. A ta je, jak vidno, i pro ČT důležitější než civilizační a demokratické hodnoty, které má jako prostředek veřejné služby ze zákona ochraňovat.

Legitimizace extremistů

K legitimizaci extremistů přispívají ti, kteří jim umožňují veřejné vystupování, jako by šlo o zcela běžné a normální politiky a o přijatelné názory. Vedle demokratických politických stran, které mívají na kandidátkách občas i nějakého toho extremistu, vedle různých vysokoškolských pedagogů, kteří zvou neonacisty a další rasisty, aby přednášeli jejich studentům, jsou to pochopitelně média. Například Česká televize už nám nejednou představila předsedu rozpuštěné nacistické Dělnické strany Tomáše Vandase jako zcela běžného politika normální politické strany. Totéž se, z běžných médií, týká třeba i serveru Parlamentnílisty.cz.

V komerčních mainstreamových médiích prolomila tuto hranici MF Dnes rozhovorem s Filipem Vávrou, předním českým ideologem rasismu, který se pohyboval i v neonacistické militantní iniciativě Národní odpor. Jak řekl na senátním slyšení k neonacismu politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd UK, tento rozhovor nemohl dopadnout úspěšně, protože „neonacisté se nemohou veřejně přihlásit ke své skutečné ideologii, k tomu, co si skutečně myslí. Pokud by to udělali, byli by samozřejmě vystaveni trestnímu stíhání." Filip Vávra tak podle něj pouze dostal od MF Dnes příležitost použít v rozhovoru všechny taktiky, kterými se neonacisti a další rasisti vyhýbají přihlášení se k ideologii, kterou vyznávají. Tato taktika přitom vede k legitimizaci extremistů, protože, oproštěna od ideologického nánosu, je přijatelná pro více lidí. Tolik Jan Charvát. Dodávám k tomu, že tento způsob legitimizování neonacistů se týká nejen všech médií, ale i onoho zvaní extremistů na vysoké školy. A samozřejmě také chování politiků demokratických stran, kteří vlastním rasismem, xenofobií a populismem k legitimizaci krajně pravicových názorů  vehementně přispívají.

Média, někteří vysokoškolští učitelé a konkrétní politici zadělávají na obrovský průšvih: posun k extremizaci společnosti vede vždy ke zvýšení násilí. A vždy to odnese takzvaný vnitřní nepřítel, což se dnes v první řadě týká Romů.

Nová média šíří rasismus

Ke zvýšení rasismu, xenofobie a tzv. anticiganismu přispívají i tzv. nová média, která přinášejí nový způsob komunikace: to, co nebylo možné napsat v 90. letech, protože by to bylo pokládáno za neslušné, se dnes připouští jako běžná společenská norma. Jde především o blogy, internetové sociální sítě (nejvíce facebook a twiter) i o webové stránky, které přinášejí informace, respektive o diskuse pod těmito články.

Tentokrát dám příklad z nejčtenějšího internetového serveru u nás, iDNES.cz, což je internetová verze MF Dnes. Nejoblíbenějším sportem mnoha tamních blogerů je štvaní proti Romům. Redakce iDNES.cz velmi často dělá reklamu na hlavní straně zpravodajského serveru i článkům vysloveně protiromským nebo populisticky pojatým, psaných s patřičnou dávkou nenávisti vůči multikulturalismu a integraci Romů či cizinců.

IDNES.cz otevře blog komukoli, kdo o to požádá. Má sice etický kodex, podle něhož se blogeři (i diskutující) mají řídit, ale ten si odpovědní lidé v redakci vykládají čím dál gumověji. V rámci této redakční politiky iDNES.cz svého času dokonce nestáhl ani útočný článek proti vlastnímu romskému zaměstnanci, který na sto honů páchl nenávistí a xenofobií. Příkladů z blogů iDNES.cz by šlo dát opravdu mnoho, stačí zadat ve vyhledávání na titulní stránce blogů výrazy „Rom“ „Cikán“ či „rasismus“.

Totéž se ovšem týká i přímo zpravodajství tohoto serveru - iDNES.cz převzal například podstatnou část jedné zprávy z webu Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Ve zprávě šlo o vzájemné napadení manželů, kteří za DSSS kandidovali, s Romy, kteří jsou jejich sousedy. Incident se odehrál v Krupce. iDNES.cz doplnil zprávu neutrálním vyjádřením policejní mluvčí, dál se však nenamáhal. Ve zprávě je tedy jednostranný pohled neonacistů vydáván za pravdu a vyjádření Romů zcela chybí.

Ještě ostudněji k tomuto střetu v Krupce přistoupil server Novinky.cz (deník Právo). Jeho poměrně dlouhá zpráva je přepisem rozhovoru tohoto deníku s Petrem Kotábem, místopředsedou (neo)nacistické Dělnické strany a jedním z volebních lídrů DSSS. A opět: byla doplněna pouze o krátké vyjádření policejní mluvčí a je bez informace, jak to vidí druhá strana konfliktu.

Internetoví pseudo-diskutéři

To, co je často tolerováno v diskusích pod články na blozích či ve zpravodajství, nelze kvalifikovat jinak, než umožňování rasistického a xenofobního štvaní proti různým menšinám. To se však netýká jen diskusí pod články a blogy internetových verzí mainstreamových médií, ale internetových diskusí vůbec. Například na facebookové skupině s názvem „Nesouhlasím s tresty pro Kluky z Vítkova“ se o žhářském útoku ve Vítkově a malé Natálce, která utrpěla popáleniny na 80 procentech těla, psalo krom mnoha jiných nechutností toto:

• Michal Vandal Tenkl - Ta svině měla chcípnout a ten zbytek odpadu TAKY !!

• Václav Mendel - I kdyby v tom, domě někdo uhořel, 5 let by bylo moc!

• Martin Genetix Nádaský - Konecne sa niekto odvazil nieco robit s ciernymi hubami. Pozdrav zo SVK

• Mara Marv Svab - jedine co by si kluci zaslouzily je STATNI VYZNAMENANI

• Orochimaru Kun - Mrtvéj cikan dobrej cikan

Reakce na předešlý příspěvek:

Baron de Zoptau - podme na to spolu a neserme se s tím rozpálíme pece , a zůstane jen dým :DDD

• Jerry O' Thomas - Vsem Vam co tu haji ty smradlave cerne larvy bych nastehoval po jednom cikanskem skurvysynovi do baraku aby jste si naplno uzili multikulti...kokoti

• Michal Zácha - A kdyby DS vyhrála volby, zhořijou všechny rodiny v ČR!

↗

I nová média tak masivně přispívají k posunu ve společenské atmosféře směrem ke krajně pravicovému extremismu, legitimizují a posouvají do centra dění názory společenské patologické sedliny, které se dříve oprávněně krčily kdesi na okraji. I z tohoto důvodu se šíří rasistické, xenofobní a anticiganistické výpady společností - jejich hlásání již není „díky“ mainstreamovým i novým médiím považováno za neslušné.

Ideologizované myšlení

Příčin zmíněného posunu k horšímu je samozřejmě mnohem víc. Přispívá k němu i ideologizované myšlení. To je dnes obvyklým jevem, který odráží skutečnost, že lidé jsou zahlceni neustálými průšvihy, kauzami a aférami politiků, různými důkazy a pseudo-důkazy, informacemi, poloinformacemi a dezinformacemi, propagandou, projevy či důsledky zákulisních bojů atd. Někteří konzumenti takto podávaných zpráv mají potřebu přistoupit ke světu jinak, jednodušeji, jelikož je takto podávaná „skutečnost“ deprimuje a nedokáží se s mediálním atakem vyrovnat jinak. K tomu jim skýtá úrodný prostor ideologie (v tom nejširším slova smyslu, nikoli jen neonacistická), která sebou pochopitelně nese zjednodušený pohled na svět.

Ideologie obsahují především recept na „spásu světa“, který nutně musí být zjednodušený, aby byl srozumitelný. Člověk postižený ideologizací myšlení má tak díky tomu předem danou konstrukci, v níž se pohybuje, myslí. A do přihrádek této primitivně vystavěné konstrukce se pak snaží napasovat vše, co život ve své složitosti přináší. Výsledkem této deformace skutečnosti je přesvědčení, že i složité věci se dají řešit jednoduchým způsobem. Nacistická (a další totalitářská) ideologie pak vnáší do tohoto vzorce chování témata, která její vyznavači vydávají za nepodmíněně pravdivá: pravdou je vše, co spadá pod tento typ ideologie, lež je vše, co tam nezapadá.

Občanská společnost je ještě příliš slabá

Ideologickému dogmatismu a demagogii se daří dobře v nestabilním prostředí, jaké u nás panuje i díky tomu, že zde prakticky neexistuje politická a mediální kultura, i proto, že občanská společnost se stále klube z plenek a je tudíž velmi slabá. Hlas lidí z nevládních organizací, lidí, kteří pomáhají druhým, je stále mnohem slabší než je v zemích s vyspělou demokracií obvyklé.

Tuto příčinu ovšem můžeme sami ovlivňovat a zlepšovat — alespoň to nám skýtá trochu optimismu do budoucna, až se kyvadlo od současného společenského směřování ke krajně pravicovému extremismu zhoupne opět na stranu svobody a lidských práv. Tedy… doufejme, že k tomu opravdu někdy dojde.