Jedno romské přísloví říká, když chceš být tak dobrý jako gadžo, musíš být stokrát lepší než gadžo. Ocenění mladých nadějí u příležitosti Mezinárodního dne Romů ukazuje odhodlání bourat stereotypy, o které se toto přísloví opírá.

Můj známý sdílel nedávno na facebooku pohoršený komentář k článku, který vypovídal o tom, že romský chlapec z dětského domova vystudoval učňák. Tázal se, proč o tom vůbec někdo píše. „Proč nepíšou o bílých, kteří dodělali školu?“

Přitom právě jeho přístup je jedním z důvodů, proč je potřeba takové články uveřejňovat. Jejich cílem je ukázat, že navzdory stigmatům a překážkám, které jsou těmto lidem v životě kladeny, dokážou být plnohodnotnou součástí společnosti a nezřídka i očekávaný standard převýšit.

Pro mladou generaci z řad Romů, která je často limitována xenofobním přístupem naší společnosti, může být taková zpráva motivací. Úspěšný absolvent z diskutovaného článku se jim může vzorem.

V pátek osmého dubna se slavil Mezinárodní den Romů. Největší z oslav proběhla v pražské La Fabrice, kde se konal slavnostní večer s oceněním úspěšných mladých Romů. Právě oni mají potenciál stát se těmi, kdo budou v budoucnu motivovat.

Podtitul večera zněl Pocta neviditelným. A právě v odkrytí neviditelnosti se skrývá ona motivace. Potvrdilo se, že úspěšní Romové mezi námi jsou a není jich málo!

Organizaci večera se nedalo nic vytknout. Ocenění udělená v kategoriích sportu, kultury, politiky, sociální sféry a školství předávaly osobnosti, které jsou ve svých oborech již jasně viditelné. Špičková vystoupení napříč hudebními žánry, ať už v češtině, romštině angličtině či slovenštině, dodávala večeru neskutečnou energii.

Vybrat adepta na ocenění nebylo nic lehkého. Kulantně se o to postaral například zástupce pražské romistiky Jan Červenka, který ocenil všechny, kteří předávají romštinu svým dětem a bojují tak proti vytrácení romského jazyka.

Z celé akce byla cítit obrovská hrdost všechny úspěchy, ať už menší, či větší. Rámovala jí pozitivní vize do budoucna pro mladé generace „neviditelných“.

V době, kdy se odlišnost jen těžko odpouští, je to krásná připomínka toho, že člověk má právo být úspěšný v jakékoliv společnosti.