Opět v Pražské křižovatce a celkově již po páté byly minulý čtvrtek předány ceny Roma spirit. Akci organizuje Otevřená společnost o.p.s. spolu s Nadací Michaela Kocába. Duší akce je její skromná koordinátorka Andrea Šenkyříková, které sekunduje právě Michael Kocáb. Cílem projektu je podpořit a popularizovat aktivní snahy všech, kteří se podílejí na zlepšení situace Romů a Romek v České republice.

Roma spirit 2015 se konal pod záštitou premiéra Bohuslava Sobotky, ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřího Dienstbiera, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové a novináře a politika Petra Uhla.

Pamatuji si ten pocit, když jsem se vyhlášení účastnil poprvé. Pocit, který jako bílý heterosexuál ze střední střídy běžně nezažívám. V Pražské křižovatce jsem byl součástí menšiny a reflektory tentokrát nebyly namířeny na mé „soukmenovce“.

Před kamerami a mikrofony stojí tento večer především Romové a Romky. A i ten, kdo nemá nastudován Popperův princip falsifikace hypotéz, ale podléhá naopak tendencím lidi škatulkovat, po pár minutách pochopí, že předsudky o Romech jsou nesmysly. Každý jeden oceněný a každá jedna oceněná potvrzují platnost úvah Popperova díla Otevřená společnost a její nepřátelé.

Peter Torák z Peterborough převzal letos v říjnu Řád britského impéria. Už jako malý chtěl být policistou a na svou dráhu se připravoval na české střední škole. Pak ale skinheadi napadli větší část jeho rodiny a otec rozhodl, že se přestěhují do Anglie.

Daniela Cincibusová z Mimoně nemohla mít vlastní děti. Jako pěstounka jich vychovala třiadvacet, z toho patnáct romských. Všechny dnes mají vzdělání a stálou práci. Paní Cincibusová pracuje v organizaci Oblastní charita Most v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Ralsku-Náhlově.

Andrej Giňa, romský spisovatel, hudebník a organizátor kulturních akcí se stal prvním laureátem ceny v nové kategorii Romská kultura. Cena mu byla udělena in memoriam, neboť letos ve věku devětasedmdesáti let zemřel. Psal zásadně romsky, což podtrh ministr Jiří Dienstbier, když zdůraznil rozdíl mezi asimilací a integrací: nedílnou součástí integrace je také emancipace a ta úzce souvisí s romským jazykem.

Jména dalších oceněných, včetně lidí z majority, kteří se zasazují o zlepšení pozice Romů a romské kultury, jsou k dohledání na webu Otevřené společnosti.

Nepřátelé otevřené společnosti jakoby na Romy aktuálně pozapomněli. Tito lidé se umí neomylně soustředit na ty nejbezbrannější — jejich novým terčem jsou tedy migranti a migrantky.

Lze za jejich strachem hledat nějaké racionální příčiny? Sociální postavení to není, neboť běžně dnes panikaří a k nenávisti sklouzávají i lidé dobře zajištění a vzdělanější. Společného jmenovatele lze možná hledat ve slabé důvěře k státu. Není se vlastně co divit, že stát, který neumí postavit pár kilometrů dálnice bez korupční aféry, se dokáže postarat o několik tisíc běženců.

Je otázkou zda v náročném úkolu může uspět stát, který nedokázal za dvacet pět let výrazněji uspět v integraci Romů. Stát, který nadané romské děti posílá do praktických škol a jehož politika vedla k navyšování počtu ghett.

Po devětaosmdesátém to nový československý ani posléze ustavený český stát neměly jednoduché. Ten první jsme si rovnou zrušili a ten druhý čelil tvrdé negativní kampani. Prý měl být co nejmenší a byť by se snažil sebevíc, nikdy z něj nebude nic lepšího než žumpa na peníze.

Tak poslechl, stáhl se, a na jeho místo se dere „národ“. Jako kdyby přestávalo být důležité, zda jste občan České republiky a začínalo být důležitější něco úplně jiného. A schopnost recitovat Palackého to zjevně není.

V nové situaci povstává nová „občanská společnost“ a není to ta občanská společnost, o níž mluvila v Pražské křižovatce ombudsmanka Anna Šabatová. Není to občanská polečnost, která dává lidem prostor chovat se k sobě lidsky a pomáhat si. Je to zvláštní občanská společnost, před kterou se musí naopak mít romští čeští občané na pozoru. Proto nainstalovali organizátoři na pódium množství hodinových strojů — a na všech ukazovaly ručičky pověstných za pět minut dvanáct.

Jestli se nám podaří čas vrátit, záleží také na tom, kolik v sobě máme toho „Roma spirit“.