Česká veřejnost většinou stále ještě, po 15 letech, nevzala na vědomí, že ČR je — a už Československo od roku 1991 — členským státem Rady Evropy. Ta sdružuje sedmačtyřicet evropských (a zakavkazských) států, jež se zavázaly dodržovat evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluvu), tedy všechny evropské státy s výjimkou Vatikánu, jenž není a ani nechce být demokratickým, a stále i Běloruska, jež ostatní státy za demokratické neuznaly. Buďme přesní — Kosovo, Podněstří, Severní Kypr a v Zakavkazsku i Náhorní Karabach, Abcházii a Jižní Osetii Rada Evropy za státy neuznává.

Česká veřejnost pod vlivem médií, a to i médií veřejné služby, ani většinou neodlišuje Radu Evropy od Evropské rady, což jeden z orgánů Evropské unie, který média nevhodně nazývají „summitem“ a na rozdíl od různých rad EU, složených z ministrů určitého resortu. Ani činnost orgánů EU českou veřejnost příliš nezajímá, jsou tu vlastně známy jen evropské strukturální fondy, tedy jejich čerpání a naopak neschopnost je čerpat, a pak, v trestněprávní rovině, jejich tunelování. Proto je dobré připomenout, že Rada Evropy a Evropská rada jsou dvě dost odlišné věci. Nejvyšším orgánem Rady Evropy je její Parlamentní shromáždění, složené z členů parlamentů jednotlivých států (z ČR to je deset poslanců a dva senátoři). Za nejdůležitější orgán je ale považován výkonný orgán Rady Evropy — Výbor ministrů (zahraničí).

Třetí orgán Rady Evropy, Evropský soud pro lidská práva (ESLP), je jistě nejznámější, pomohl totiž už tisícům lidí a několika desítkám i v ČR. Může se na něj obrátit každá osoba, fyzická a někdy i právnická, která tvrdí, že stát, v němž žije či působí, porušil některé její základní právo či demokratickou svobodu. Tento soud vlastně spojuje celou Evropu, tedy půlmiliardové obyvatelstvo osmadvaceti členských států EU a 300 milionů lidí z devatenáct neunijních států, tedy i států často politicky „citlivých“, jako je Turecko, Ukrajina a Rusko. Judikáty ESLP jsou i zdrojem i pro rozhodování Soudního dvora EU v Lucemburku, který jinak řeší hlavně spory mezi členskými státy EU a spory států s Evropskou komisí, ale rozhoduje i o předběžných otázkách, položených soudy členských států ve věci evropského práva.

Rada Evropy ustavila i komisaře pro lidská práva, je jím nyní Lotyš Nils Muižnieks. Pomoc jednotlivým státům nabízí Výbor Rady Evropy proti mučení CPT. Systematicky sleduje plnění závazků členských států z Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, tedy nejen ve věznicích, nýbrž všude, kde je podle zákona omezena lidská svoboda. CPT má sedmačtyřicet členů, z každého státu je jeden.