Od Sládka až po Zemana

Saša Uhlová

V České republice se zřejmě našel xenofobní politik, který opravdu dokáže zaujmout voliče. Zvládne to navzdory tomu, že latentních rasistů je mezi politiky tolik.

„Tohle už zavání něčím takovým, možná to řeknu špatně, něco jako Hitler, já v životě volit takový lidi nebudu,“ vysvětluje jedna z postav dokumentárního filmu Gadžo po mítinku Dělnické strany. A dodává „i ty rasistický proti… já chápu, že Romové jsou Romové, ale to by se pak mohlo zvrtnout všechno i proti nám ta jejich politika, takže já bych je teda nevolila“

Scéna s mítinkem Dělnické strany od třicáté minuty.

Žena, která v dokumentu řeší problémy s romskými sousedy, vyjadřuje zcela přesně jeden z důvodů, proč se zatím nepodařilo žádnému xenofobnímu politikovi získat větší podporu. I když je nešťastná z toho, v jakém prostředí žije a Romy ve svém okolí nesnáší, velice dobře cítí, že Tomáš Vandas není to správné řešení. Vandas nejenže svoji nenávist vůči Romům přehání, ale také vlastně moc nenabízí jiný program. Právě proto je nevolitelný i pro lidi, kteří Romy rádi nemají.

Jeho předchůdce Miroslav Sládek trpěl podobným neduhem. Nedokázal krotit otevřeně rasistické postoje. A přestože byl jeho program komplexnější, byl navíc legrační jako osobnost, což u většiny lidí nebudí důvěru. Na Sládkovu směšnost upozornil Miloš Zeman v roce 1993, když se spolu sešli v duelu. 

Nemusel to ani říkat, ze záznamu je patrné, že Miroslav Sládek je víc šašek než politik. Mnohem zajímavější je věta, kterou Miloš Zeman uvedl svou polemiku s rasistickou replikou Miroslava Sládka. Řekl tehdy: „Netrpím žádnou přehnanou láskou vůči romské populaci, ale vaše představa, že problematiku bezpečnosti, to jest především problematiku ekonomických mafií, které ovládají tento stát, vyřešíte pouze řešením romské problematiky, je naivní.“ To bylo přesně akorát. Zeman řekl, že Romy rád nemá, ale že nejsou tím hlavním problémem. Uvážlivě a bez přehánění dal najevo, kde stojí a že je schopný mnohem většího rozhledu než Sládek.

Stejně geniální byla jeho odpověď ženě, která se ho zeptala, kdy už konečně budou mít Romové slušné bydlení. „Je třeba si ujasnit, co je myšleno pod pojmem slušné bydlení. Znamená to, že byt, který si zaplatím, tak ten byt nevybydlím. Neudělám si z parket ohníček na podlaze, nevytluču okna, neudělám z chodby odpadkový koš. Nárok na slušné bydlení znamená i povinnost slušně bydlet. Mně je srdečně jedno, jestli je někdo Rom nebo Nerom. Každému musíme měřit stejným metrem. A buď někdo umí bydlet a vyjít se spolubydlícími, nebo to neumí. V takovém případě takový nárok sám ztratil.“

To bylo v roce 2012. O tazatelce nemohl vědět, jestli si dělá ve svém bytě ohníčky. Viděl pouze, že je Romka. Svou odpovědí zahrál na strunu představám, že Romové pálí parkety. Pominul problém diskriminace, ghett, i skutečnost, že ČR nemá žádnou koncepci sociálního bydlení. Zároveň se ale formálně vymezil vůči tomu, že by snad obviňoval celou jednu skupinu obyvatel. Miloš Zeman je totiž přesně ten politik, který ví, kam až může zajít, aby jeho projev zněl ještě přijatelně.

Po posledním listopadovém výročí má jistě mnoho lidí dojem, že je také směšný a že přijatelný přeci nemůže být. Někteří si to možná myslí už delší dobu, ale hluboce se mýlí. Miloš Zeman stále ví, kde je ta hranice, kterou nesmí překročit, aby se stal nevolitelným pro většinu lidí. Změnila se totiž doba. Strach z islámu zachvátil Čechy do té míry, že je možné přitlačit a jít ve výrocích mnohem dál. Pořád ne ale tak daleko jako Tomio Okamura, Petr Hampl, nebo Martin Konvička, kteří tu hranici držet neumějí. Co udělá Zemanova podpora islamofobnímu hnutí, je otázka.

Důvodů, proč extremisté nikdy nezískali větší podporu, je ovšem víc. Není to jen neschopnost jednotlivých politiků nabídnout něco jiného než vulgární rasismus. Spolehlivým lapačem protestních hlasů je v prvé řadě KSČM. Tuto stranu nevolí jen lidé, kteří mají pozitivní vztah k normalizaci, ale také ti, kteří chtějí vyjádřit svou nespokojenost. Dalším důvodem je skutečnost, že řada politiků „tradičních“ parlamentních stran má vyloženě populistické projevy, volební kampaně často ujíždějí takovým způsobem, že je mezi extremistickými stranami a zdánlivě standardními stranami těžké vidět rozdíl. Mírně xenofobní voliči tak mohou hodit svůj hlas podle svých politických preferencí a nemusejí se zahazovat s těmi, kteří mají xenofobii jako svůj jediný program.

Vraťme se ale k Zemanovu novému angažmá. Mohl by být tím člověkem, který u nás sjednotí extrémní pravici. Má k tomu všechny předpoklady. Umí obratně využívat strachu a negativních emocí a zároveň mu scházejí morální mantinely. Je mistrem v tom, jakým způsobem pracuje s hranicemi možného. V červenci 2013 vystoupil proti neonacismu, který je dle něj potřeba potírat. V listopadu 2015 zas řekl, že pojmy jako extremisté, xenofobové, islamofobové, rasisté nebo fašisté jsou nálepky a nadávky. V tom je jen zdánlivý rozpor. Přesně tím totiž vystihuje postoje většiny lidí, kteří s požehnáním prezidenta mohou odsuzovat jak nácky, tak muslimy a Romy. A sami se u toho cítit jako poslední spravedliví.

Když Zeman vidí, že inkluze ve školství není vítanou reformou, klidně se naveze i do handicapovaných, které však ve výroku pro jistotu zamění s Romy a zamotá do toho multikulturalisty a bláznivé intelektuály z pražské kavárny. Tím se vyhne nařčení, že by snad odsuzoval všechny dětmi s handicapem. Ve chvíli, kdy rozpozná, že k tomu ve společnosti nazrál čas, udělá klidně i to.

Zemanovi za dva roky skončí mandát. Jenže se  velice snadno může stát znovu prezidentem, což je pozice, která rozšiřuje jeho možnosti, jak stmelovat část společnosti proti jejímu zbytku. Porazit by ho mohl za současné situace zřejmě Babišův protikandidát. Andrej Babiš ho však možná nepostaví. Stačí, aby se se Zemanem dohodli. Babiš dává opakovaně veřejně najevo své znechucení nad tím, že nemůže vést stát jako firmu. 

Brání mu v tom různé otravné demokratické procedury: „Ministerstvo vedu jako firmu a jsem první politik, který to tak dělá. Ale jenom ten úřad. Bohužel stát nejde řídit jako firmu. Dal by se — kdyby byla jednobarevná vláda, jako měl Jiří Rusnok, tak to by šlo. Nebo ve většinovém systému. Nebo za Fica. Ale v koaliční vládě to nejde,“ uvedl Babiš letos v květnu pro Lidové noviny. Babišovo přání vést stát jako firmu a nezatěžovat se vyjednáváním s koaličními partnery naposledy zaznělo ve filmu Víta Klusáka Matrix AB. A tato jeho touha se může za určitých podmínek splnit. Na podzim 2017 budou volby do poslanecké sněmovny. Prezidentem bude stále Miloš Zeman, který by mohl jmenovat jednobarevnou vládu ANO s podporou KSČM. 

Miloš Zeman mává novinářům. Foto Ondřej Mazura, DR
Ani Zemanovi, ani Babišovi by zcela určitě nevadilo, že právě oni vyvedou komunisty z izolace. Nad nějakou kritiku médií se klidně povznesou. Na oplátku by Andrej Babiš nepostavil, anebo stáhl, protikandidáta v prezidentské volbě, které právě v tu chvíli poběží kampaň. I když ta kampaň běží trochu už dnes. Zatím se jí účastní jeden kandidát. Je šikovný, že?
    Diskuse
    ON
    November 20, 2015 v 15.15
    Zeman v čele české Pegidy
    Myslím, že Miloš Zeman si začíná stavět do čela jakéhosi nového – protimigračního lidového hnutí Pegida po česku. To může toto hnutí posílit a semknout. Toto hnutí je prošpikováno pravicovými extrémisty, ale nelze jej na ně redukovat. Najdeme v něm lidi všech politických odstínů, které spojuje jedno – strach a obavy z migrantů a politika „Pevnost Česko“ nebo politika „Pevnost Evropa“. První politiku sdílí naprostá většina české Pegidy, neboť většinou jde o lidi zaměřené proti Evropské unii. Myslí si, že nestačí uzavřít schengenské hranice, ale zrušit Schengen jako takový, tzn. zavést kontrolu všech hranic členských států a české hranice ucpat především. Zeman jde však dál než je duch české Pegidy. Česká Pegida chce muslimy vytlačit za hranice Česka, resp. Evropy, Zeman chce porazit Islámský stát jako instituci radikálních muslimů, vést s ním válku. To jsou dost rozdílné strategie. Čeští islamofobové by se nejraději před muslimy uzavřeli v české ohrádce, Zeman jim ale nepřímo říká vyjděte z této ohrádky a jděte s muslimy bojovat. Tady na sebe mohou militaristické choutky Zemana a duch české Pegidy narazit. Muslimy ven z Česka, resp. z Evropy to ano, ale obětovat české pohodlíčko v boji proti nim? To sotva. Bude-li si chtít Zeman vůdcovství v české Pegidě pojistit, bude se muset s tímto dilematem nějak vyrovnat. Jedinou cestou je pro něj důsledně horovat za vznik protiislámské globální koalice, kam ovšem Česká republika pošle nanejvýš nějaké náboje a polní nemocnici. Nějak v tomto smyslu Zeman nedávno odpověděl na to, jak si představuje angažmá ČR ve válce proti IS. Tohle by mohla česká Pegida zkousnout. Zeman má totiž štěstí, že je velitelem armády malé a z vojenského hlediska vcelku bezvýznamné země. Může si proto hrát na globálního šikovatele mezinárodní koalice proti IS bez rizika, že by reálně mohl stát v generálské uniformě v jejím čele. Takové štěstí vůdci velkých zemí, kteří by nesli hlavní břímě a rizika zapojení do války proti IS nemají. Musí proto zodpovědněji volit slova a zvažovat důsledky, než se pro takový krok rozhodnou. Této zodpovědnosti je prezident zbaven, stejně jako je zbaven mnoha dalších zodpovědností, protože je z Ústavy nezodpovědným. Tak si de facto může žvanit a dělat co chce, co vyhovuje čistě jeho osobnímu zájmu bez ohledu na veřejný zájem. Ale buďme za to vlastně rádi. Dokážete si představit, že by tenhle komik byl velitelem významného kontingentu koalice proti IS? Nějakým skutečným vůdcem typu Churchila či de Gaula? Buďme rádi, že o tom může jen snít.
    ŠŠ
    November 20, 2015 v 16.5
    Pane Oto Novotný:
    Jste si jist,že by se tenhle komik velitelem významného kontingentu koalice proti IS nemohl stát?

    Je dostatečně inteligentním intelektuálem a obratně manipuluje s demagogickými mýty, které přejímá, pomáhá vytvářet, vdechovat jim život reality a jako s realitou s nimi zacházet.

    Využívá prostředků demokratické společnosti víceméně úspěšně k tomu, aby demokracii v té "své" společnosti pohřbil.
    MP
    November 20, 2015 v 20.18
    Strach má velké oči
    Milý Oto,

    Ty i Saša Uhlová popisujete Zemana s určitou fascinací, trochu jako zlého politického génia. Ale on jen bezostyšně zabírá prostor, který mu poskytují politici parlamentních stran. Teď jde o to, jak dalece je podcenil, když riskoval ten tah s Konvičkou. Uvádíš jeden problém, ono jich ale je v tom nerovném spojenectví víc. Např. to, že by se ten sen české Pegidy o uzávěrách uvnitř Schengenu mohl začít plnit.
    Nepodezírám Andreje Babiše z příslušných politických zábran, ale určitě si umí představit mnohem výhodnější konstelace, než je ta, kterou popsala Saša U. v závěru svého článků.
    Pohnul se Sobotka a to je skvělé, blahopřeju, ale bude záležet na tom, jestli se potvrdí jeho slova, že Zemana odsuzuje za sedmnáctého celá ČSSD. Pokud ano, anebo pokud se té neodsuzující části tvrdě postaví, bude to podle mého stačit, aby z té nafouklé měchuřiny zemanovské hrozby ušlo hodně plynu.
    ŠŠ
    November 21, 2015 v 7.31
    Pro Zemana neexistuje
    – na rozdíl od Churchila a de Gaula - nic podstatnějšího, než jeho vlastní ego. Nejen „svou“ společnost, ale celý svět považuje za použitelné nástroje, a přikládá jim význam podle toho, nakolik mohou být tomuto egu prospěšné.

    Jak vysoko se cíl Zemanova ega nachází, ovšem nikdo neví.
    November 21, 2015 v 9.52
    Winston Churchill a Charles de Gaulle
    byli sice buržoazní politici :-), ale i vzhledem ke značné míře demokracie, kterou zastávali a dokonce ve svých zeních a v Evropě prosadili, si zasluhují, aby jejich příjmení se zapisovala správně - tedy v obou případech s dvěma "l".

    Jinak souhlasím s Martinem Profantem, že fascinace inkarnovaného zla jménem Miloš Zeman může věci zatemňovat. Řekl bych, že může odvádět od důkladného rozboru nárovecko-sociální orientace české společnosti a hlavně české sociální demokracie, skutečného to dědice benešovské nár-soc.
    DU
    November 21, 2015 v 11.13
    Souhlasím s tím, co napsal pan Uhl
    Že Miloš Zeman je spíš důsledkem a projevem nacionálně-sociální orientace české společnosti, zejména české levice. To je české historické specifikum, které vzniklo politickým vývojem již v 19. století. Opravdu benešovská národovecká tradice ve zdejší sociální demokracii výrazně přetrvala (v 90. letech o tom mluvil např. I. K. Feierabend). Pozůstatky nár. soc. byly dokonce i v ODS, kterou v 90. letech volilo spousta starších lidí, kteří se např. jako děti angažovali v Sokole a v roce 1946 volili nár. socialisty. Čeští komunisté zase svou zakonzervovaností nepřekročili východní orientaci a stále čerpají nacionální interpretaci Mnichova ex post, nehledě na to, že Sovětský Svaz byl téměř tři roky po Mnichovu spojencem nacistického Německa. V důsledku nacionální orientace české levice a české sociální demokracie se stalo i po Listopadu spousta zásadních věcí - např. nezvládnutá prezidentská volba v roce 2003 a zvolení Václava Klause i celkový charakter české privatizace atd. atd.
    MP
    November 21, 2015 v 11.49
    Petrovi Uhlovi
    ČSSD není dědička nar-soc. Ono je dědička sama sebe, svých bytostných rozporů. Koncentroval se v ní, vlastně počínaje hospodou U Kaštanu, nedořešený problém vztahu radikální republikánské levice k národu a tvaroval tak specificky onu schizofrenií, která v SDP našla své vyjádření sociálně-demokratickým posvěcením vraždění levicových politiků téže strany, ikonicky ovšem Rozy Luxemburkové.
    U nás byl v meziválečném období vyjádřen rozpětím mezi Bechyňovým důsledným postojem v Steinherzově aféře na jedné straně a stranou práce na druhé.
    Je to strana s vrozenou schizofrenií a jde o to, aby převládla její lepší stránka, ta druhá bude vždycky přítomná alespoň jako stín v pozadí.
    November 21, 2015 v 14.58
    Posedlost Zemanem?
    V současné politické situaci je Zemanova vina na jejím špatném stavu měřitelna snad maximálně setinou procenta. Přesto jsou zde jeho kroky pranýřovány, jako by byl zdrojem 99 % všeho zla. A jako by nebylo většího problému akutněji k řešení.
    Když vám v tomto okamžiku někdo příjde s tím, že tahle posedlost, neb jak jinak ten stav nazvat, je důsledek obav jisté, personálně propojené skupiny lidí, která je infiltrována do vyšších až nejvyšších pater politiky a je zvyklá, že se škatulata hejbou dle jejich impulsů a hlavně dle jejich potřeb, což se právě v případě Zemana nestalo, neboť jeho výhra porušila kontinuitu toho, že když nevyjde plán A, tak to jistí plán B a tím ohrozila hlavně výrazně mocenský vliv této skupiny, která jej zde už více než 25 let má, špatně se tahle teorie vyvrací. Popudlivost některých lidí vůči Zemanovi, označováných za příslušníky této skupiny, spíš hraje této spiklenecké teorii do not.
    Nejlepší odpovědí by tak bylo, aby se DR posunul tématicky k ožehavým problémům současnosti. MZ jím není ani zdaleka i přes jakési pokusy o analýzy, z nichž vychází charakterově hůř, než jak vycházeli všichni obžalovaní v Bobligových obžalobách. Vzít si takovým stylem do práce kohokoliv, dá se udělat Hitler i z Hurvínka. Otázka je, zda si tak DR udrží status seriozního periodika. A boj o tento status je v poslední době intenzivní, neboť pokusy o jistou cenzuru spolu ataky na zde mimomainstreamový proud zde jsou a mohou z DR vytvořit sice jednotný, ale pro čtenáře nezajímavě bezvýznamný blog.
    IH
    November 21, 2015 v 17.14
    Škoda Zemana
    Proč se u nás tradičně považuje za důležité, aby měl prezident vysoký mravní kredit? Je to přežitek, nebo jakýsi požadavek nad ostatní požadavky, když je prezident vždy zrovna jen jeden? Nikoliv. Prezidentská funkce je těžká, jak sdělil T. G. Masaryk ve svém abdikačním dopise. Zejména pro stárnoucího již člověka, z kterého si mnozí udělali fackovacího a testovacího panáka. Není snadné nemyslet na revanš, nestát se malicherným a sebestředným, nebýt populistou.
    Žel, prezident Zeman, podobně jako prezident Klaus, ale asi ještě "odvážněji", bojuje všude a neustále se svými nepřáteli a odpůrci podle staré pravdy, "že nepřítel mého nepřítele je můj přítel".
    Nevím, možná že o prezidentu Obamovi (je šéfem exekutivy) bude jednou převládat mínění, že byl slabý či nedůrazný. Nezdá se však, že by o něm mělo panovat přesvědčení, že byl mrzký a mstivý. Náš prezident Zeman (s velmi omezenými pravomocemi) by měl chtít, aby se do dějin naší (a své) vlasti zapsal jako člověk morální, velkorysý, snášenlivý, rozvážný, taktní. Nebylo by to málo. On však "kandiduje" kudy chodí, libuje si v siláctví, nesnáší podstatnou část zvolené reprezentace země a střetává se s ní, neodolá příležitosti politikařit, nahrává nízkosti, oceňuje patolízaly. Splnil, žel, zdálo se, účelovou prognózu nepřátelských médií, podporujících jeho protikandidáta Schwarzenberga. A je velký pesimista, který osobně vsadil na katastrofickou prognózu, k jejímuž naplnění vzápětí pomáhá. Z jednoho z mužů Listopadu se stal reprezentant kritiků devětaosmdesátého roku a stoupenců morálky reálného kapitalismu.

    November 22, 2015 v 10.46
    Zlý politický genius Zeman?
    Zhruba po roce jeho vlády to vypadalo, že jeho pověst geniálního stratéga je v troskách. Na co sáhl, to se pokazilo, spiklenci poraženi, debakl SPOZ, Sobotka premiérem.

    Teď jakoby nabral druhý dech. Prosazuje se ale velmi jednoduchým způsobem v situaci, která mu nahrává, zkouší, co všechno si může dovolit.


    Když občas vidím archivní záběry Zemana doby, kdy byl na vrcholu, říkám, že je už je jen stínem sebe samého. Mluví a myslí daleko jednodušeji, pomaleji artikuluje, není při síle. Nedovede si najít schopné lidi, sází na nuly.

    K tomu, aby byl znovuzvolen, genius být nemusí, ale spíš si myslím, že se to nestane. Stačí, aby se našel dostatečně obecně přijatelný protikandidát. To Schwarzenberg jako ministr nesmírně nepopulární vlády nebyl.
    + Další komentáře