Pro své mrtvé vaříme bobaľki. Romské Vánoce dříve a dnes

Mikuláš Vymětal

Evangelický farář Miluláš Vymětal hovořil s občansky aktivními Romy nejen o tom, jak slavili Vánoce v minulosti a jak je slaví dnes. Z rozhovorů vyplývá jak hodně se tradiční společenství proměnila během několika desítek let.

Evangelický farář Mikuláš Vymětal se snaží v rámci své práce v duchu křesťanské tradice pracovat s těmi nejpotřebnějšími. Aktuálně jezdí do detenčních zařízení, aby zde poskytl duchovní oporu lidem v těžké situaci. Dlouhodobě se věnuje práci s romskými dětmi i s celými romskými komunitami. Potkává při tom zajímavé občansky angažované Romy, kteří nejsou známí celostátně, protože většinou působí v místě svého bydliště. Právě s nimi hovořil o Vánocích a o tom, co všechno se za posledních několik desítek let změnilo.

Josef Miker

Josefe, blíží se Vánoce. Vzpomněl by sis, jak jsi je slavil v dětství na Slovensku?

To si moc dobře vzpomínám. Svým dětem vyprávím, jak jsme prožívali Vánoce. Nebyly tak bohatý, jako jsou dneska, třeba na stromeček jsme dávali jen takový malý červený jablíčka. Drželi jsme určité tradice, na stole bylo dvanáct různých chudých jídel. Vařilo se všechno možné — takzvané bobaľki, ale dneska už skoro nikdo neví, co to je. Dělaly se různě s tvarohem, s máslem nebo se zelím, s mákem. Dělalo se také „šlipyprašé“ — jak jsme tomu říkali, to byla taková placka, do toho se dávaly tři druhy masa, zalilo se to vajíčkem a peklo se to, bylo to moc dobrý k bramborovýmu salátu.

Co bylo ale hlavní, chodilo se od domu k domu a zpívaly se koledy. Z kuchyně a pokoje táta odnesl všechny koberce, všechno se dalo pryč a pod stolem byla sláma, protože na slámě se narodil Ježíš. To byla taková tradice, že pod štědrovečerním stolem, kde se sedělo, musela být sláma.

Seděli jste přitom na židlích nebo na zemi?

Sedělo se u stolu na židlích, pod kterým byla sláma, ale vedle v pokoji, kde byla na zemi taky sláma, tam se sedělo na zemi. A tam vždycky staří vyprávěli. Modlili jsme se, vyprávěli si, zpívali koledy a otec a matka nám vyprávěli zážitky ze svého mládí nebo dětství.

Předával jsi svým dětem tyto tradice nebo už slavíte Vánoce jinak?

Pořád dodržuju tradici, až na tu slámu. U štědrovečerního stolu všichni stojíme, chytneme se za ruce, modlíme se všichni společně, pak si sedneme. Od stolu nikdo nevstává, dokud ten poslední nedojí. Dodržuji tradice, které mě naučil otec a předávám je svým dětem. Samozřejmě, po večeři sedíme, piju víno, vyprávím dětem zážitky z dětství, které jsem já prožil jako kluk. Jak jsme chodili zpívat koledy, romsky se tomu říká „míšovat“, jak jsme chodili vydělávat. Někdo nám dal peníze, někdo výslužku, třeba kus nějakého dobrého koláče nebo podobně.

Koledy jste zpívali slovensky nebo v jakém jazyce?

Zpívali jsme je samozřejmě ve slovenštině, když jsme byli u Slováků a když jsme byli u Romů, tak jsme zpívali romsky. Tam se v tomhle nedělaly rozdíly. Někteří Slováci byli celkem rasisti, ale když jsme chodili zpívat koledy, tak dávali výslužku každýmu.

Romské koledy jsou stejné jako ty slovenské, nebo jsou tam nějaké rozdíly? O romských koledách jsem ještě neslyšel, znám jenom romské písničky.

Jsou i romský koledy, třeba Imar avel Karačoňa — Už přicházejí Vánoce.

Kde přesně jsi bydlel? Jak jsi strávil dětství a jak to s tebou šlo dál?

Narodil jsme se v Sobrancích, v Michalovském okrese na východním Slovensku. Když mi bylo dvanáct, tak se otec kvůli práci stěhoval do severních Čech do Teplic a my s ním. Když mi bylo čtyřiadvacet, tak jsem se přestěhoval do Krupky, která je šest kilometrů Teplic.

Dětství jsi prožil tedy i v Čechách. Vzpomeneš jsi na to, jaký to byl rozdíl po tom přechodu? V kterém to bylo roce?

Bylo to v roce 1977 a to bylo strašné, já jsem to vůbec nechápal. Tady se nezpívaly koledy, lidi se nenavštěvovali. Nic se nevyprávělo. Bylo to úplně jiné. Ale my pořád dodržujeme svoje Vánoce. Ale opravdu, nechodí se zpívat koledy, lidi nevychází ven, je úplně smutno.

Co myslíš, od té doby, co jsi se přistěhoval do Čech, se to zlepšilo, zůstalo to stejné nebo se to ještě zhoršilo?

Myslím, že se to ještě mnohem zhoršilo. Ty tradice už se vůbec nedodržujou. A když chcete někomu zazpívat koledu, tak vás vyženou od baráku.

Měli jste dárky, když jsi byl malý?

Dárky byly, většinou nám táta něco vyřezal nebo máma upletla nějaký svetr, ušila košili či jiné potřebné věci. Ale že by se dávaly nějaké honosné věci pod stromeček nebo peníze, to si nepamatuju. Ale když mi bylo asi deset let, tak jsem dostal úplně novou hokejku, která tehdy stála šestnáct korun.

To byly tehdy velké peníze.

×