Kdopak to naučil Čechy, ty líné, smějící se bestie, které jsou Slawen -- což zábavně dodnes umělá inteligence tu a tam přeloží podle slova, které umí, tedy Sklawen, jako otroky? Němci, tedy barbaři, kteří jsou němí, nemluví, jen hýkají -- jak každý Čech ví, jen o nich začně mluvit.

Pane Kostláne,

ten článek je medvědí služba, protože vlastně tu kolektivní vinu stabilizuje. Tedy správně kolektivní přisouzení --kolektivní vina je obsazený pojem a znamená něco jiného. Každý člověk, a je docela lhostejné, do jakého chlívečku by ho rasista zařadil, má morální odpovědnost za své činy: za pomluvu, šíření nenávisti, šíření paniky atd. A nese intelektuální odpovědnost za nemyslivé předsudky a podléhání nemyšlení davu. A je úplně jedno, kdo ho to naučil. Jestliže si vážím svých spoluobčanů -- nemůžu napsat romských, nějak tomuhle škatulkování nerozumím, pokud nejde o pomoc při konkrétním rasistickém znevýhodnění -- pak se k nim chovám jako k osobám schopným odpovědnosti za své činy a názory. A ne jako k uživatelům pomocných životů, jejichž projevy nenávistné idiocie musím chápat, protože jsou nemocní, staří, vyděšení, dezorientovaní, černí, bílí, hnědí nebo s dlouhýma ušima.

Pan Kostlán to napsal velmi výstižně. Minimálně od konce první republiky mají Češi na Romy velmi silný vliv. Že se od Čechů za generace učí, je evidentní. Chtějí být Čechy a chtějí se s nimi identifikovat (ukazují to pravidelně čísla ze sčítání lidu), protože Češi je po desetiletí neintegrovali a integrovat nechtějí. Koneckonců Češi měli problém s Němci již v polovině 19. století, když ještě chodil Hitlerův tatínek u Gmündu do měšťanky. Češi konstitučně nejsou schopni dialogu a přijetí jakékoli jinakosti jiného národa, etnické skupiny. I ten Vietnamec, který se tu narodil a narodili se tu i jeho rodiče, je stále Vietnamcem, cizincem. Slovák je Slovák, ale de facto není považován za příslušníka menšiny, je vnímán jako stále podskupina velkého českého národa, kterému Češi prostě museli ze zahraničních (1918, 1938, 1968) a domácích (po roce 1989) přiřknout suverenitu, samostatnost a vlastní národnost. Ale stále je na něj nahlíženo jen na jakého si Čecha z vandru z Horních Uher.

Pan Kostlán to, pane Ungere, napsal velmi výstižně. Minimálně od Petra Velikého má Evropa na Rusko velmi silný vliv. Rusové chtějí být Evropany, chtějí se s nimi identifikovat, protože(?!) Evropané je po staletí neintegrovali a integrovat nechtějí... Evropané konstitučně nejsou schopni dialogu a přijetí jakékoliv jinakosti...

„Rusové se tedy to ‚řešení problému prostřednictvím kolektivní viny‘ naučili...“ (Ne)jsou totiž takoví blbci, aby to mohli mít z vlastní hlavy. Ani já to kolektivní odsouzení (těch) Rusů, kteří podporou autoritářského režimu umožnili agresivní válku proti Ukrajině, nemám z vlastní hlavy.

Ono nejde o Čechy, ale o Romy. Podobně jako bych pro zřejmou idiocii odmítl tvrzení, že před svým odsunem Němci heydrichiádou a vesnicemi vyvražděným protipartyzánskými komandy naučili Čechy uplatňovat kolektivní vinu -- resp. odmítl bych, že to jakkoliv omlouvá vraždy a krutosti spáchané při odsunu, odmítám považovat české Romy za blbý substrát, který koná a přejímá to, co mu jeho čeští utiskovatelé vnucují.

Tu kolektivní vinu třeba ve válce bohužel uplatňujete, ať už ji uplatňovat chcete nebo nechcete. Například tím, když jako voják jedné strany střílíte po vojácích druhé strany. Moc jiných možností ani nemáte, když chcete co nejvíce zamezit tomu uplatnění kolektivní viny ve vlastních řadách.

To, proč voják střílí po vojáku v jiné uniformě nemá s kolektivní vinou nic společného.

Po vyhlášení příměří na podzim roku 1918 se vojáci z obou stran zákopů radostně objímali, sdíleli společnou radost z toho, že ta katastrofa, kterou způsobili "ti nahoře", už skončila.

Vždyť říkám, že voják v bojové situaci tu kolektivní vinu uplatňuje ne vždy dobrovolně („ať chce nebo nechce“). Ano, nejspíše by se raději s protivníkem objímal a ne po něm střílel. To ale neplatí ve všech situacích. Například ukrajinští a ruští vojáci by se s největší pravděpodobností neobjímali (aby tak sdíleli radost, že katastrofa, kterou „způsobili ti nahoře“, skončila).