Anabáze uprchlíků na pražském nádraží pokračuje. Odpovědnost už nese vláda

Jan Kašpárek

Převážně romští uprchlíci přebývající v nouzi na pražském hlavním nádražím tu zůstávají v nedůstojných podmínkách. Organizace pomáhající uprchlíkům označují situaci za neudržitelnou a žádají, aby začal jednat stát.

Aktuální situaci na hlavním nádraží musí řešit stát, a to v souladu s mezinárodním právem. Foto Matěj Michalk Žaloudek

Stovky ukrajinských Romů nadále zůstávají v nevyhovujících podmínkách pražského hlavního nádraží. Ženy s dětmi tu pobývají bez jasného výhledu do budoucna, přespávají na zemi a mají přístup jen k omezené hygieně a stravě. Vláda chce situaci vyřešit do konce května, kdy má na nádraží skončit dosavadní sociálně-humanitární pomoc. Jasný plán ale zatím stát nemá — výstavba stanové osady v Praze-Troji totiž citelnou změnu nepřinesla.

Na ukončení dosavadní improvizované pomoci se podle všeho shoduje ministerstvo vnitra, zapojené složky záchranného systému i Organizace pro pomoc uprchlíkům. „Dospěli jsme k tomu, že aktuální situaci na hlavním nádraží musí řešit stát, který k tomu má nástroje, nikoli místo něj občanské organizace,“ napsal na sociální sítě ředitel OPU Martin Rozumek.

Iniciativa Hlavák, letitá platforma pomáhající běžencům, jež v posledních měsících proškolila stovky dobrovolníků a zprostředkovala jejich pomoc, situaci soustavně kritizuje. A varuje, že konec humanitární pomoci na nádraží znamená i konec alespoň nouzového noclehu, potravin či hygienického a zdravotnického zázemí. Bez zřejmého výhledu do budoucna.

„Reagovat na neudržitelnou situaci ukončením veškeré pomoci považujeme za velmi nešťastné a nehumánní východisko. Jako cestu ke zlepšení bychom naopak očekávali větší pomoc státu vedoucí ke zlepšení podmínek pro přijíždějící uprchlíky,“ uvádí Iniciativa v aktuálním prohlášení.

Poukazuje také na to, že úřady lze vinit z etnické zaujatosti: „Tato nesmírná nouze a selhání sociálního státu disproporčně postihuje uprchlíky romského původu. Je pro nás jen velmi těžko představitelné, že v situaci, kdy by na nádraží spaly na podlaze stovky dětí patřící k etnickým Ukrajincům, by byla odezva ze strany státu stejně omezená a restriktivní,“ píší dobrovolníci.

Někteří vznášejí podezření, že se stát snaží pomáhající veřejnosti na hlavním nádraží zbavit, aby krizi zneviditelnil. Případně upozorňují na absenci souvislého plánu, což může vést k ještě většímu zmatku a úplnému propadnutí ukrajinských Romů do právního vakua i sociálního vyloučení.

Vnitro chce „dvojí občany“ posílat na Budapešť

Vláda i v reakci na krizi hlavního nádraží přišla s návrhem legislativní úpravy přezdívaným Lex Ukrajina II. Ten v základu zpřesňuje a zpřísňuje podmínky pro běžence: zkracuje nárok na zdravotní pojištění, osekává lhůtu, během níž musí dotyční hlásit změnu pobytu, z patnácti dní na tři, ruší vyplácení finančních dávek tehdy, mají-li uprchlíci ubytování se stravou zdarma.

Žadatelé o dočasnou ochranu budou také muset prokazovat, že mají zajištěné ubytování, jestliže jim je nezprostředkuje krajské asistenční centrum. Lhůta pro vyřízení žádosti ze strany státu nyní půjde „výjimečně“ prodloužit na šedesát dní. Vláda v novele Lex Ukrajina také explicitně odmítne poskytovat dočasnou ochranu občanům Evropské unie.

Reaguje tak na problém „dvojího občanství“, kdy část lidí na hlavním nádraží má vedle ukrajinského i maďarský pas. Jde o důsledek přeshraniční politiky maďarského premiéra Viktora Orbána, snažícího se zvětšovat menšiny „svých“ občanů v okolních zemích.

Přinejmenším část Romů s maďarským pasem pochází ale podle mnohých svědectví z Ukrajiny a před válkou tam žili. Někteří odborníci a dobrovolníci přitom již delší dobu upozorňují, že řada běženců dvojí občanství nemá. Část lidí živořících na nádraží tedy nárok na ochranu má, část naopak ne, a někteří sice právní nárok na ochranu v České republice nemají, ale v realitě se ani nemají kam vrátit.

I podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) jsou mezi lidmi na hlavním nádraží i tací, kteří už dočasnou ochranu dostali a mohli tedy nevyhovující podmínky na nádraží opustit. Vrátili se sem ale za blízkými anebo kvůli nedostatku jiného ubytování. Přehled o tom, jaké jsou konkrétní situace jednotlivých lidí přebývajících na nádraží z hlediska českého práva, přitom nikdo v tuhle chvíli nemá.

Prozatím známé plány ministerstva vnitra nicméně sledují „maďarskou“ linii. Pokud mají dotyční skutečně tamější občanství, tak sice nemají právní nárok na ochranu, ale také je nelze k odjezdu přímo donutit. Rakušan avizoval, že od pátku na hlavní nádraží vyrazí policisté v civilu doplnění pracovníky romských občanských organizací, aby rozdávali maďarsky psané letáky.

Ty mají běžence motivovat k tomu, aby odjeli: v letáku se údajně dovědí, že Česká republika jim nijak nepomůže, a popíše jim, nač by měli nárok v Maďarsku. Vnitro jim také chce platit odjezd. Romky s dětmi by se tak patrně dostaly na stanici Budapest-Keleti, proslulou neutěšenými podmínkami při zahlcení uprchlíky z balkánské trasy v roce 2015.

Debatuje se o přesunu uprchlíků do dalších krajů

Konkrétní řešení ale zatím není na stole. Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti) již minulý týden žádal, aby se uprchlíci přesouvali do dalších, méně vytížených měst a krajů. Rozdíly v celkovém počtu ukrajinských uprchlíků na počet obyvatel jsou totiž i několikanásobné.

Za „reálné a nejspíš i dobré“ řešení označil rozdělování běženců i Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům. Přinejmenším některým krajům se ovšem zvlášť nepozdává.

Podle předsedy Asociace krajů a jihočeského hejtmana Martina Kuby (ODS) by se měla zvažovat i možnost, že by se pomoc omezila pouze pro příchozí z určitých regionů Ukrajiny. Je podle něj otázkou, zda Česká republika nepřijímá lidi, kteří reálně pomoc nepotřebují.

„Často [někteří z příchozích] dostanou pět tisíc korun, odvezou se do Vyšních Lhot [detenčního centra] a za dva dny jsou pryč (…). v Praze je specifická skupina, která chce zůstávat ve větších skupinách. To není ve zlém, ale je těžké najít místo, kam přivezete padesát lidí. Často komunikují maďarsky,“ říkal v rozhovoru pro SeznamZprávy.

Romští uprchlíci nicméně již nyní nejsou jen v Praze na nádraží. Středočeská hejtmanka Petra Pecková (STAN) uvedla v rozhovoru s Českým rozhlasem, že jich její kraj ubytovává přes dvě stě: „Stará se o ně Romodrom, což je romská občanská organizace, a nejsou s nimi opravdu vůbec žádné problémy. Ale když jsem nějaké to [ubytovací] místo zveřejnila, tak ihned tam začali najíždět novináři a situace se velmi výrazně zhoršila.“

Přerozdělování uprchlíků do krajů se nebrání, ale podotýká, že střední Čechy se s Prahou koordinují dobrovolně a dlouhodobě — mají ostatně jednotné krajské asistenční centrum na Vysočanech. „Problém je trošku v tom, že někteří, a opravdu to není většinový jev, se seberou a [z ostatních krajů] se vracejí do Prahy, protože prostě chtějí být tam,“ dodala Pecková s tím, že při takovém odmítnutí nabízené pomoci by stát mohl dotyčným například upřít dávky.

Poslanecká sněmovna kvůli zvládání uprchlické vlny schválila delší nouzový stav — celkem tak potrvá už necelé čtyři měsíce. „Ve Sněmovně jsme prodloužili nouzový stav o třicet dní. Naposledy. A opakuji, životy lidí v České republice současný nouzový stav nijak neovlivňuje. Jen díky němu můžeme flexibilně pomáhat lidem prchajícím před válku,“ komentoval rozhodnutí Rakušan.

advertisment