↗

Anastasia je jednou ze statisíců ukrajinských uprchlic v Německu. Se svou maminkou a babičkou dorazila už v březnu. Německo klade zvláštní důraz na péči o kolektivy, do nichž se mohou děti ihned zapojit, poněvadž to je také předpokladem integrace rodičů. Foto Andre Pain, AFP

Během prvních dvou měsíců ruské agrese proti Ukrajině dorazilo do Německa bezmála čtyři sta tisíc Ukrajinců, což je více než dvojnásobek počtu Syřanů, kteří byli v Německu registrováni v září a říjnu roku 2015, kdy byl počet uprchlíků přicházející hlavně po Balkánské cestě nejvyšší. Jen do Saska přišlo zhruba sedmdesát tisíc uprchlíků. Jak tato spolková země řeší problém s ubytováním a kapacitou škol? Na zkušenosti s prací s uprchlíky v Sasku jsme se ptali koordinátora pro migraci Ilka Kesslera z dělnické charity Arbeiterwohlfahrt.

Německo má s přijímáním uprchlíků dlouhodobé zkušenosti. Jak zvládá Sasko příchod lidí z Ukrajiny?

Hned na začátku musím podotknout, že aktuální situace není srovnatelná s rokem 2015. V roce 2016 jsme měli v Sasku zhruba třicet tisíc uprchlíků, teď se však počítá, že budeme řešit příchod sedmdesáti až osmdesáti tisíc osob. Lidé také přicházejí v mnohem kratším rozmezí. Geografická blízkost Saska k Ukrajině je další rozměr. Ukrajinci přes Sasko zpravidla směřují dál na sever a na západ. Musíme je ubytovávat, než budou putovat dál.

Ilko Kassler — migrační koordinátor charity AWO v Sasku

Arbeiterwohlfahrt (zkráceně AWO, v češtině Organizace na podporu pracujících) je decentralizovaně organizovaná instituce, která má přibližně 230 tisíc zaměstnanců, a je tak jednou z největších organizací v Německu vůbec. Podporuje sociálně znevýhodněné občany, stará se o lidi se zdravotním postižením a o seniory. Provozuje školky, školy, kurzy a prázdninové tábory pro migranty, žadatelé o azyl a lidi v nouzi.

Nejvíce uprchlíků ze začátku války mířilo do větších měst, v případě České republiky je to především Praha či Brno. Byli ubytování v tělocvičnách a různých halách, což však neřeší dlouhodobý problém. Města pro desítky tisíc lidí nemají ubytovací kapacity. Jak to řešilo Německo a konkrétně pak Sasko během tak zvané uprchlické krize v roce 2015?

V Německu funguje přerozdělování do spolkových republik podle ekonomických, kapacitních a jiných důležitých parametrů. Podle tohoto systému Sasku přináleží 4,98 procenta všech uprchlíků, kteří se dostanou do Německa. V Sasku pak podle podobného systému funguje další přerozdělování do okresů. To znamená, že například Budyšínu připadne kolem sedmi tisíc lidí, ale do měst jako jsou Lipsko či Drážďany půjde větší počet lidi.

Podíváme-li se na konkrétní potřeby uprchlíků, v prvé řadě jde o důstojné bydlení. Kde Sasko ubytovací kapacity hledá?

V Německu existuje takzvaná „rezidenční povinnost“, která fungovala už v roce 2015 a může být opět aktivována. Z ní by plynulo, že uprchlíci mají půl roku povinnost zůstat v místě, kde jim bylo poskytnuto nějaké bydlení. Nemohou se zkrátka během tohoto období přestěhovat do jiných oblastí.

Hned při registraci se navíc zjišťuje, zda má jedinec v Německu nějaké rodinné vazby, zda chce cestovat dál na západ, protože má blízkou rodinu právě tam. Ti, kdo zůstávají v Sasku, se pak rozdělují do okresů a měst, podle klíče, o němž jsem se už zmiňoval. V každé spolkové zemi je zároveň v provozu takzvaná první instituce pro přijímaní uprchlíků. Tam kromě registrace probíhají také lékařské prohlídky, zjišťuje se, zda bude potřeba registrovat děti do škol a školek, zda jsou očkované a tak dále.