K výročí třiatřiceti let od vzniku Českého helsinského výboru vychází zajímavá kniha, která dobře ilustruje cestu, již obrana lidských práv v českém prostředí od pádu předlistopadového režimu urazila. Publikace editorsky připravená Lucií Rybovou a Mikulášem Vymětalem je zároveň historickým dokumentem i aktuálním mementem. Všechna lidskoprávní témata, jimiž se Český helsinský výbor od sklonku 80. let zabýval, jsou totiž aktuální i dnes.

Knihu otevírá systematické představení tématu lidských práv, občanských svobod a jejich zakotvení v právním rámci, podané Ivanem Štampachem. V následující části se připomínají nejvýraznější osobnosti historie Českého helsinského výboru, jak ty již nežijící (Jiří Hájek, Libuše Šilhánová, Táňa Fischerová), tak ty dosud aktivní (Anna Šabatová, Václav Pavlíček, Lucie Rybová, současný předseda Českého helsinského výboru Václav Vlk). Zařazen je i rozhovor s biskupem Václavem Malým.

Formou ankety s kratšími příspěvky jsou pak představeny další důležité postavy spojené s Českým helsinským výborem, mimo jiné Jan Štern, Petr Uhl, Michael Dymáček, Selma Muhič Dizdarevič, Ivan Štampach, Dana Syslová, Jan Beer. Rozhovory s dosud žijícími pamětníky vedl jeden z editorů knihy, evangelický farář pověřený lidskoprávní agendou Mikuláš Vymětal.

Historické souvislosti helsinských dohod připomíná ve své stati historik Rudolf Vévoda. Připojen je i VII. článek závěrečného aktu Helsinské konference, který obsahuje uznání lidských práv a svobod.

Ačkoli se zpočátku zdálo, že Helsinská konference v roce 1975 byla úspěchem Leonida Brežněva, záhy se ukázalo, že v zemích sovětského bloku vyvolala vznik opozičních iniciativ nového typu. Takových, které působily veřejně a mohly se odvolávat na něco, co jejich stát veřejně přijal — byť to režimní představitelé „nemysleli vážně“.

Historie Českého helsinského výboru je úzce propojená s iniciativami, které Helsinská konference v Československu vyvolala — Chartou 77 a zejména Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Samotná československá, a jako její součást i česká odnož mezinárodního helsinského hnutí přitom vznikla poměrně pozdě, až 5. listopadu 1988, a byla inspirována zejména polským disidentským prostředím.

Jádrem činnosti Českého helsinského výboru od počátku byla a stále je obrana anonymních lidí. Podle Anny Šabatové tento princip navazoval na činnost VONSu. Známé postavy československého disentu jako Jiří Lederer či Václav Havel se těšily pozornosti zahraničních médií, a tím i určitému stupni ochrany, zatímco ti bezejmenní neměli tváří v tvář represivním složkám režimu ochranu žádnou. Lze říci, že práce Českého helsinského výboru byla a je ochranou práv „těch, o kterých nikdo neví“ nebo nechce vědět.

V rozsáhlém oddílu vybraných příkladů z historie Českého helsinského výboru najdeme jednotlivé kauzy, které Český helsinský výbor řešil od 90. let. Je to zajímavý přehled témat a zároveň ukázka kontinuity práce výboru: najdeme tu rasismus vůči vietnamské menšině hned na počátku 90. let, trvale přítomný problém rasismu vůči Romům i upozornění na opomíjenou genocidu Kurdů na začátku 90. let.

Výraznými tématy je znevýhodnění žen v pracovní oblasti, ale třeba i otců v rozvodové praxi, nucené sterilizace, ale také kritika drakonického policejního zásahu v muslimských modlitebnách v Praze v roce 2014, podpora — nakonec odmítnuté — žádosti čínských křesťanů o azyl v České republice či monitorování homofobních projevů.

Závěrečný oddíl knihy přináší aktuální pohled na nejdůležitější oblasti, na které se činnost Českého helsinského výboru dnes zaměřuje. Postupně jsou různou formou představena náboženská práva, práva sexuálních menšin, romská práva přiblížená na příběhu Muzea romské kultury, práva dětí, vězňů, žen, osob se zdravotním postižením a duševní poruchou, práva seniorů.

Samostatný oddíl nemají práva cizinců, ale jako červená nit procházejí většinou ostatních oblastí, kde se k problémům daným například zdravotním postižením či znevýhodněním žen připojuje ještě obecně špatné a neřešené postavení cizinců.

Už jen výčet všech těchto aktuálních oblastí zájmu ukazuje, jak rozsáhlé a mnohotvárné je pole působnosti Českého helsinského výboru. A také svědčí o tom, že mnohé z nejzávažnějších problémů, které je třeba řešit dnes, mají kořeny sahající do předlistopadové doby.

Například přístup k vězňům a obecně osobám omezeným na svobodě v České republice se nevymanil z myšlenkového rámce doby, kdy byla součástí věznění neplacená, pokud možno těžká práce pro stát a potrestání odnětím svobody neznamenalo „pouze“ ztrátu svobody, ale i lidské důstojnosti. Nízké mzdy, které za svou práci (pokud ji vůbec mají) vězni pobírají a které jim neumožňují zbavit se dluhů a vytvořit si rezervu na těžkou dobu po propuštění, jsou jen jedním z mnoha příkladů.

Jak v závěru kapitoly o dnešním stavu práv osob omezených na svobodě uvádí ředitelka Českého helsinského výboru a spolueditorka knihy Lucie Rybová, reforma každého systému může být úspěšná jen tehdy, dojde-li také k reformě myšlení těch, kteří v tomto systému pracují. Změnit vnější systém, například nahradit autoritářský režim jedné strany pluralitní demokracií, je obtížné. Ale ještě mnohem těžší úkol je změnit přístup těch, kteří daný systém utvářejí a nesou a kteí nezřídka plynule přecházejí ze starého systému do nového.

Kniha Svobodní a sobě rovní nabízí kromě všeho výše zmíněného i mnoho dalších důležitých témat a upozorňuje na palčivé aktuální problémy v mnoha oblastech široce pojatých lidských práv. Proto by měla být čtena, promýšlena, a především by měla sloužit jako inspirace při snaze aktivně se zastávat lidských práv a bojovat proti všem formám jejich potlačování.

Svobodní a sobě rovní. 33 let boje za lidská práva: historie, současnost a poslání Českého helsinského výboru. Připravili Mikuláš Vymětal a Lucie Rybová. Český helsinský výbor, EMAN 2021.