V polovině října zaútočil Izrael na šest lidskoprávních organizací působících na okupovaném Západním břehu Jordánu. Izraelský ministr obrany Benny Gantz, je označil za teroristické. Teroru se údajně dopustily svým napojením na Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (PFLP), kterou navíc prý pomáhaly financovat. Gantzův ministerský příkaz se opírá o izraelský protiteroristický zákon z roku 2016, podle kterého by mohly být dotčené organizace fakticky postaveny mimo zákon.

Je na místě poznamenat, že Izrael v daném případě aplikuje na okupovaná území svůj vlastní — jakkoliv defektní — civilní zákon. To je ovšem v rozporu s jeho vlastním systémem odlišného práva uplatňovaného na palestinské obyvatelstvo pod vojenskou okupační správou. Vydané nařízení tedy bezděčně svědčí o postupujícím plánu tiché anexe Západního břehu Jordánu.

Daleko zásadnější vadou je ale skutečnost, že Gantzův příkaz ignoruje fakticky teroristickou povahu mnohých zdejších izraelských osadnických skupin. Shawan Jabareen, ředitel jedné z postižených lidsko-právních skupin Al-Haq, poukázal na zjevný paradox, když na adresu izraelského ministra obrany poznamenal, že obvinění z terorismu padlo z úst člověka, který sám čelí podezření z páchání válečných zločinů.

Jako tehdejší vrchní velitel ozbrojených sil byl Gantz odpovědný za ničivý útok na Gazu v roce 2014, při kterém zahynulo na 1450 palestinských civilistů, z toho 550 dětí. Následně se veřejně chlubil, že poslal Gazu „zpět do doby kamenné“.

Jelikož Gantz na tiskové konferenci nepodložil svá obvinění vůči palestinským organizacím žádnými důkazy a žádné důkazy nedodali ani jiní izraelští činitelé, lze je považovat za další z řady účelových demagogií, jimiž Izrael dlouhodobě usiluje o delegitimizaci lidskoprávních organizací zaměřených na práva okupovaných Palestinců. Cílem je, aby obviněné organizace pozbyly v očích veřejnosti důvěryhodnost, aby nálepka terorismu odstrašila jejich zejména zahraniční sponzory, což by vedlo k ochromení či faktickému znemožnění jejich činnosti, a připravilo půdu pro případnou kriminalizaci zbylých aktérů.

Izrael přitom pracuje s předpokladem, že bránit se obviněním z terorismu nebo je vyvracet bude fakticky nemožné, pokud se bude ohánět svými „bezpečnostními zájmy“ a obvinění opírat o blíže nespecifikované „utajované informace“ bezpečnostních služeb. Jakkoliv je dnes nepřijatelné stíhat lidskoprávní aktivisty na základě nepodložených obvinění tajné bezpečnosti, Izrael může počítat s tím, že i kdyby se takto očerněným organizacím podařilo očistit své jméno, jen těžko se jim podaří před světem získat zpátky ztracený kredit, sílu a prostředky pro další působení.

Izrael cílí na organizace, které spolupracují s Mezinárodním trestním soudem (ICC) a dodávají mu informace o porušování lidských práv. Izrael v současnosti čelí — podobně jako Hamás — žalobě kvůli podezření z páchání válečných zločinů. Na rozdíl od palestinské strany však Izrael coby okupant dnes již potvrzenou jurisdikci Mezinárodního trestního soudu nad palestinským územím neuznal.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že se prostřednictvím obvinění příslušných lidskoprávních organizací z terorismu snaží znevěrohodnit jejich důkazy. A zabránit jim v další spolupráci s mezinárodními vyšetřovateli.

Kdo a proč je nepohodlný?

V řadě případů se přitom jedná o zavedené a na palestinských územích známé organizace, které v oblasti lidských práv působí již po desetiletí, svou činnost vykonávají otevřeně a pravidelně podávají i výroční zprávy včetně zdrojů financování. Své mezinárodní renomé mohou doložit tím, že spolupracují s řadou západních demokratických zemí, které se také podílejí na jejich financování, a se zavedenými mezinárodními lidsko-právními organizacemi, s nimiž se dělí o výsledky své činnosti.

Podle Sarah Francisové, ředitelky Addameer, Asociace na podporu vězňů a lidských práv, která mimo jiné monitoruje praktiky mučení v izraelských věznicích, nadužívání detenční vazby a případy dětských vězňů a vězněných žen, tak jde paradoxně o ocenění úspěchu jejich práce. „Již třicet let poskytujeme právní a advokátní pomoc palestinským politickým vězňům a najednou nás Izrael označí za teroristy. Proč až nyní? Zřejmě se nemůže vyrovnat s tím, že jej činíme před OSN a zbytkem světa odpovědným za jeho činy,“ uvedla Francisová, s kterou vyšel rozhovor i na českém portálu Seznam.

Addameer stejně jako další obviněné organizace už vydaly prohlášení, ve kterém objasňují svou činnost a odmítají snahy o to, aby byly umlčeny. Další z očerněných organizací, palestinská pobočka mezinárodní organizace na ochranu dětí Defence for Children International Palestine (DCIP), která jen od roku 2000 zdokumentovala na 2200 případů zabití palestinských dětí ze strany izraelské armády a ročně zastupuje před soudem až dvě stovky dětí, ve svém prohlášení uvedla, že obvinění z terorismu je výsledkem „sílících delegitimizačních a dezinformačních kampaní, kterým organizace čelí při své práci na ochranu dětí před izraelskými vojenskými soudy a za své zprávy o násilí na dětech ze strany izraelských vojáků“.

Podle vyjádření ředitele DCIP proti nim společně postupují pravicově nacionalistické izraelské organizace a na ně napojené zahraniční skupiny spolupracující s izraelským ministerstvem zahraničních věcí. Ostatně ani v tomto směru nejagilnější izraelská pravicová organizace NGO Monitor, na kterou se při zveřejnění ministerského příkazu Benny Gantze odvolával i jinak seriózní tisk, nepřišla při obviňování organizací jako Defence for Children International s žádným předmětným důkazem, že by organizace páchala teroristické aktivity, napomáhala jim či je jakkoliv podporovala.

Mezi dalšími na seznamu údajných teroristů je Unie palestinských ženských komunit (Union of Palestinian Women´s Committees, UPWC) a Unie zemědělských komunit (Union of Agricultural Work Committees, UAWC). Právě ta leží izraelským osadnickým organizacím hluboko v žaludku, jelikož pravidelně asistuje při zemědělských pracích palestinských farmářů v Jordánském údolí, čímž v této části okupovaného Západního břehu s rostoucím počtem nelegálních izraelských osadníků pomáhá udržovat palestinskou přítomnost.

Úrodná a na vodu bohatá oblast Jordánského údolí ležící u hranic s Jordánskem, žije pod neustálou hrozbou izraelské anexe. Zde působící lidskoprávní organizace stejně jako palestinské komunity tu čelí soustavnému tlaku.

Tak například současný izraelský premiér Naftali Bennett ještě coby ministr obrany požadoval v loňském roce po evropských diplomatech, aby jejich země zastavily financování palestinských projektů v dané oblasti, jelikož ji Izrael považuje za své vlastní území. Vlivem tohoto tlaku a izraelských restrikcí tak jen mezi lety 2015 až 2019 klesl počet zdejších palestinských projektů z pětasedmdesáti na dvanáct, což s sebou neslo pokles pracovních míst a odchod Palestinců jinam.