Mezinárodní trestní soud prošetří zločiny páchané v Palestině

Lucie Šarkadyová

Rozhodnutí, které u nás prošlo prakticky nepovšimnuto, znamená, že navzdory snahám České republiky tvrdit opak, převážila právní pozice, podle níž je Palestina státem, byť okupovaným. A lze tak šetřit zločiny páchané na jejím území.

Rozhodnutí nebylo jednosvorné. Francouz Marc Perrin de Brichambaut (vzadu vlevo) měl částečně odlišný názor, ale rozhodnutí podpořil, stejně jako Reine Alapini-Gansouová z Beninu (vzadu vpravo). Naopak proti hlasoval a disidentní stanovisko vydal Maďar Péter Kovács (vprostřed). Foto ICC

Mezinárodní trestní soud v Haagu rozhodl, že má jurisdikci na okupovaných palestinských území a schválil tak žádost hlavní žalobkyně Fatou Bensoudaové zahájit vyšetřování válečných zločinů spáchaných Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy, ve Východním Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu. Rozhodnutí bylo oznámeno v pátek 5. února, kdy tři soudci — Péter Kovács, Marc Perrin de Brichambaut a Reine Alapini-Gansouová — poměrem dvou hlasů k jednomu rozhodli, že na okupovaných palestinských územích skutečně mohly být spáchány válečné zločiny. Otevřeli tak cestu k vyšetřování.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu vzbudilo okamžitě hlasité reakce, jak z Izraele, USA, ale i Palestiny. Izrael rozhodnutí rezolutně odmítl jako „politické“.

„Mezinárodní soud v Haagu opět prokázal, že jde o politickou, nikoliv právní instituci. Izrael bude bránit své občany a vojáky proti jakémukoliv soudnímu pronásledování,“ prohlásil premiér Netanjahu. Izraelský ministr zahraničí Gabi Aškenazi rozhodnutí označil za protiizraelskou propagandu. A izraelský ambasador při OSN, Gilad Erdnar, dokonce prohlásil, že jde o antisemitské rozhodnutí, uvedl deník Jerusalem Post.

Palestinci rozhodnutí naopak vítají. Palestinský premiér Muhammad Ištaja rozhodnutí označil za „vítězství pro oběti izraelských zločinů“. Palestinský ministr zahraničních věcí Rijád Al-Malkí pak ocenil odvahu soudců i Mezinárodního trestního soudu.

„Vážení soudci přípravného řízení prokázali respekt vůči svému mandátu a nezávislosti, oddanost hodnotám a principům trestní odpovědnosti, jak jsou zakotveny v Římském statutu,“ uvádí palestinská mediální agentura Wafa. Rijád Al-Malkí tak reagoval i na vyhrožování soudcům Mezinárodního trestního soudu ze strany Izraele i USA.

Mezinárodní trestní soud a Palestina

Izrael na rozdíl od Palestiny není smluvní stranou Římského statutu. Palestina naopak přijala Římský status Mezinárodního trestního soudu v roce 2015. Římský status definuje teritoriální jurisdikci, ale také specifikuje zločiny, kterými se Mezinárodní trestní soud má zabývat. Patří k nim nejzávažnější zločiny jako genocida, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo zločin agrese.

Římský status byl přijat na diplomatické konferenci v roce 1998 v Itálii a následně vešel v platnost v roce 2002 po ratifikaci dostatečným počtem zemí. V současné době ho ratifikovalo už 123 států a pouze na jejich území má Mezinárodní trestní soud pravomoc. Kromě Izraele nejsou smluvními stranami Římského statusu například ani USA, Rusko nebo Čína.

Palestina usiluje o zahájení vyšetřování zločinů spáchaných Izraelem během poslední války v Gaze již od roku 2015. Izrael v jejím průběhu v roce 2014 zabil přes dva tisíce civilistů a zranil jich přes deset tisíc, a to včetně žen a dětí.

Druhým důvodem k podání podnětu Mezinárodnímu trestnímu soudu je výstavba nelegálních osad na západním břehu Jordánu a ve Východním Jeruzalémě. Podle Ženevské konvence nemůže okupující mocnost přesouvat své obyvatele na okupovaná území.

Jedná se o porušení mezinárodního práva, jak vysvětluje zpráva magazínu Middle East Eye, který se na zpravodajství z oblasti specializuje. V současné době žije na Západním břehu Jordánu přes čtyři sta tisíc nelegálních osadníků a ve Východním Jeruzalémě dalších dvě stě tisíc, kteří získali domy násilným vystěhováním nebo odsunem Palestinců.

V prosinci 2019 pak Fatou Bensoudová oficiálně požádala, aby soud rozhodl, zda má teritoriální jurisdikci na palestinských územích.

Následně přípravný senát Mezinárodního trestního soudu zareagoval tím, že vydal nařízení, aby se k celému procesu vyjádřila Palestina, lidsko-právní organizace, další země a oběti.

Izrael není členem Mezinárodního trestního soudu, a tudíž mu formálně předkládat žádné nálezy nemůže. Nicméně může využít institutu tzv. „amicus curiae“, kteří budou před soudem vystupovat ve prospěch Izraele. Amicus curiae neboli doslova „přítel soudu“, je pak ten, kdo není přímo součástí případu, ale může a chce soudu předložit informace, odborné stanovisko nebo vhled do situace.

Mezi zeměmi, které vystupovaly jako „amicus curiae“ ve prospěch Izraele byla i Česká republika, Austrálie, ale i Rakousko, Maďarsko nebo Německo. Celkem soud obdržel přes čtyřicet žádostí, což je nejvíc v historii celého soudu, a to jak na podporu Palestiny, tak na podporu Izraele, což také ukazuje delikátnost celého vyšetřování.

Hlavní otázkou bylo dokázat nebo vyvrátit, že Palestina je stát podle mezinárodního práva. Stanoviskem České republiky a výše uvedených států bylo, že Palestina není zatím státem, a tudíž soud nemůže mít jurisdikci na palestinských územích.

Československo přitom v roce 1988 uznalo Palestinu za samostatný stát a Česká republika jako jeho nástupnická země daný diplomatický krok nikdy nevzala zpět. Česká republika tak argumentovala v rozporu s vlastní diplomatickou pozicí.

Palestina, Liga arabských států, lidskoprávní organizace i mnozí odborníci, mezi nimi například Richard Falk, zvláštní zpravodaj OSN o lidskoprávní situaci na okupovaných palestinských územích, vystupovali ve prospěch postoje, podle nějž Palestina státem již je, jen okupovaným. Palestina má svoji vládu i prezidenta sídlící v Ramaláhu.

Role Spojených států

Proti prohlášení hlavní žalobkyně Fatou Bensoudaové o možném vyšetřování válečných zločinů spáchaných na palestinských území se okamžitě ohradil nejen Izrael, ale i jeho odvěký politický protektor — Spojené státy americké. Předešlá americká vláda dokonce šla tak daleko, že členům Mezinárodního trestního soudu vyhrožovala sankcemi a proti Fatou Bensoudaové dokonce sankce ohlásila.

Oba státy se pak vehementně snažily zabránit soudu v rozhodnutí, aby skutečně vyšetřování započal. Nejednalo se o první pokus o zásah Spojených států do nezávislosti Mezinárodního trestního soudu.

Již dříve se USA snažily zabránit vyšetřování zločinů amerických vojáků spáchaných v Afgánistánu. V kritice Mezinárodního trestního soudu Spojené státy pokračují i po nástupu Bidenovy vlády, a zatím tak nic nenaznačuje tomu, že by se něco mělo v jejich postoji zásadně změnit.

Vyšetřovat se mají zločiny Izraele i Hamásu

Vyšetřování se nemá týkat pouze zločinů spáchaných Izraelem. Fatou Bensoudaová se nechala slyšet, že otevře vyšetřování i proti zločinům spáchaných palestinskými ozbrojenými složkami, včetně hnutí Hamás, které ovládá Pásmo Gazy. I přes uvedené prohlášení, palestinská samospráva rozhodnutí vítá.

Palestinská samospráva vládne na Západním břehu Jordánu. Je převážně tvořena politickou stranou Fatah, která je s hnutím Hamás v ostrých sporech. Až donedávna mezi oběma stranami dokonce neprobíhala žádná oficiální komunikace.

Hlavním důvodem vyšetřování má být válka mezi Izraelem a Gazou v roce 2014. Je ovšem možné, že se vyšetřování rozšíří i na zabití více než dvou set civilistů včetně čtyřiceti dětí izraelskými vojáky během takzvaného Velkého pochodu za návrat, který se konal každý pátek během let 2018 a 2019 u zdi, jež Gazu hermeticky odděluje od zbytku Izraele a Palestiny.

Mezinárodní trestní soud nemá pravomoc vyšetřovat zločiny spáchané státem, ale pouze jednotlivci. A to i pokud pocházejí ze země, která nepřistoupila k Římskému statutu. V uvedeném případě tedy může vést vyšetřování i proti občanům státu Izrael, a to včetně vojáků, kteří se na válečných zločinech podíleli.

Kdy bude zahájeno vlastní vyšetřování závisí na rozhodnutí Fatou Bensoudové. Její mandát v Mezinárodním trestním soudu ovšem končí letos v červnu, a je tak možné, že další kroky směřující ke vlastnímu zahájení vyšetřování ponechá až na svém nástupci či nástupkyni, jak uvádí na svém twitterovém profilu Nick Kaufman, izraelský expert na mezinárodní právo.

Další informace:

Diskuse