V lednu tohoto roku zveřejnila přední izraelská lidskoprávní organizace B’Tselem, zabývající se situací v Izraeli a Palestině, podrobnou zprávu, v níž označila Izrael za apartheid. I když se nejedná o první instituci, která tento termín použila, B’Tselem rozhodně patří mezi nejvýznamnější a největší z nich. V České republice zůstala zpráva bez povšimnutí, ve světových médiích však velmi silně rezonovala. Společně s rozhodnutím Mezinárodního trestního soudu, že Palestina spadá pod jeho jurisdikci, patří zpráva B’Tselem o apartheidu v Izraeli k nejzásadnějším momentům letošního roku, které mohou ovlivnit dění na Blízkém východě. Zprávě se věnujeme v následujícím rozhovoru s Amitem Gilutzem, tiskovým mluvčím organizace.

↗

Izrael se snaží prezentovat sebe sama jako demokracii a investuje hodně energie do image progresivního a demokratického státu. Tomuto obrazu nakonec věří i velká část samotných Izraelců. Kdo ale má základní informace a ví, na co se dívat, pozná, že apartheid je přítomný úplně všude. Foto B'tselem

Co bylo tím rozhodujícím okamžikem, aby organizace B’Tselem vydala stanovisko, v němž otevřeně popisuje Izrael jako apartheid? Dokážu si představit, že tohle označení bylo již delší dobu aktuální.

Bylo zkrátka načase přizpůsobit pojmenování realitě, která tu nastala. Za první intifády, tedy během palestinských protestů v osmdesátých a na začátku devadesátých let, kdy B’Tselem vznikl, věřili jsme, že aby se mohlo něco změnit, je zapotřebí situaci správně pojmenovat. Proto bylo naším hlavním cílem stát se monitorovacím a informačním centrem. A je tomu tak dodnes. Sbíráme, analyzujeme a publikujeme data, která jsou pak k dispozici úplně komukoliv. A přesvědčení, že je nutné situaci popsat co možná nejpřesněji, nás vedlo i k publikování této zprávy.

Je pravda, že to byl dlouhý proces. Také nejsme první organizací, která označila Izrael za apartheid. Ale jisté události v posledních letech apartheidní charakter izraelského režimu ještě více zdůraznily. A to dokonce i tam, kde se Izrael nejvíc snaží prezentovat sebe sama jako demokracii a kde investuje hodně sil do image progresivního a demokratického státu, který uznává západní hodnoty.

Co tedy bylo tím zásadním zlomem?

Jak víte, Izrael nemá ústavu, nahrazují ji takzvané „základní zákony“. A v roce 2018 izraelská vláda přijala „národní zákon“, který v podstatě právně ukotvuje židovskou nadřazenost. To byl první moment. Tím druhým pak byly otevřené diskuse o formální anexi částí Západního břehu Jordánu v posledním roce, navazující na Trumpův plán. De facto ovšem Západní břeh anektovaný je už nyní. Izrael ovládá životy všech, kteří tam žijí, kontroluje hranice i vzdušný prostor — ale o lidi se nestará, protože o jejich životy Izraeli nejde. V současné kovidové situaci, kdy Izrael na Palestince vůbec nemyslí při distribuci vakcín, je to ještě zřejmější. Nezajímá nás, jak žijí, ani jestli mají přístup ke vzdělání, tuto zodpovědnost delegujeme na Palestinskou samosprávu. To pak vytváří falešný dojem nezávislosti palestinských území, jenže mezitím kontrolujeme a řídíme celé palestinské území v souladu s principem židovské nadřazenosti.

Tyto dva momenty byly poslední kapkou pro všechny, kdo ještě měli iluze o izraelských záměrech. Je více než zřejmé, že se s Palestinci nechceme dohodnout na vzniku samostatného palestinského státu. A proto je zapotřebí změnit i slovník, jakým o izraelském režimu mluvíme. Jako B’Tselem se domníváme, že se na tu situaci musíme dívat jako na celek, nikoli odděleně podle jednotlivých území. Vojenská okupace palestinských území není dočasná a je jasné, že neskončí, tudíž je třeba přijmout realitu a přestat rozlišovat mezi Izraelem, Západním břehem, Východním Jeruzalémem a Gazou.

Jak říkáte, nejste první organizace, která slovo „apartheid“ použila, ale jistě patříte mezi ty, které jsou nejvíce vidět a patří mezi nejznámější i na mezinárodní úrovni. B’Tselem pravidelně vystupuje i na shromážděních OSN, organizuje přednášky po celém světě a komunikuje i s vládami.

Ano, jistě nejsme první ani jsme nevymysleli nic nového — Palestinci mluví o Izraeli jako o apartheidu již mnoho let. Pouze jsme přispěli svým dílem. Chceme popsat realitu tak, aby to co nejvíce lidem otevřelo oči, a doufáme, že touto cestou snad jednou dosáhneme nějaké změny.

Chápat situaci komplexně a vidět ji v její celistvosti je zásadní. Izrael investuje hodně energie do distribuce různých práv různým částem populace. Každá část populace má jiná práva, takže snaha o jakousi unifikaci, o jednotící pohled je důležitá.

Ano, to jste vystihla přesně: porozumět situaci v Izraeli a Palestině je skutečně nesnadné a realita je jaksi nepřehledná. Izrael investuje ohromné prostředky do snah zastřít, co se ve skutečnosti děje. Například předstírá, že demolice palestinských domů a odsuny Palestinců z jejich domovů jsou prostředkem vymáhání práva. Izrael tak při demolicích vystupuje jako ten, kdo se pouze řídí zákony, a nikoliv jako stát, který aktivně praktikuje demografické inženýrství. Znovu se tak jako Izrael stavíme do role pasivních obětí, kdy nás údajně k podobným krokům tlačí sami Palestinci. Přitom je to celé naopak.