Nejvyšší soud Evropské unie přijal 12. listopadu průlomové rozhodnutí, kterým zavázal členské země EU k jasnému označování izraelského zboží z nelegálních osad okupovaného Západního břehu Jordánu, Východního Jeruzaléma a z Golanských výšin. Rozhodl tak podle mezinárodního práva.

Ve stručnosti by se dal jeho nález vyložit takto: jelikož Západní břeh Jordánu, Východní Jeruzalém ani Golanské výšiny nepatří k státu Izrael, ale naopak je Izrael okupuje, není možné tamní výrobky označovat jako „made in Israel“. Evropská unie musí přijmout patřičná opatření zajišťující, aby bylo toto zboží pro trh jejích členských zemí řádně označeno.

Implementace tohoto rozhodnutí v jednotlivých státech EU tedy de facto brání klamavé reklamě či přímo podvodu na zákazníkovi. Ten by případným zakoupením neoznačeného zboží z osad navíc bez vlastního vědomí podporoval pokračující izraelskou okupaci palestinských a arabských území. Stanovisko Nejvyššího soudu EU dává zákazníkovi možnost volby a tím i odpovědného rozhodnutí.

Soud se postavil proti argumentům, které spojují bojkot izraelského zboží s antisemitismem. Stojí za připomenutí, že při prvním projednávání požadavku označovat osadnické zboží místem svého původu, který v roce 2015 vznesla Rada Evropy, vystoupil v Poslanecké sněmovně lidovecký poslanec Jan Bartošek vedle předsedy Česko-izraelské smíšené obchodní komory se žlutou hvězdou na klopě, kterou chtěl upomenout na holokaust. Podobně hloupé ohrazení proti označování zboží místem původu a jeho spojování s antisemitismem přišlo i od předsedy Senátu.

Nyní bude zajímavé sledovat, jak si se soudním rozhodnutím poradí ty státy EU, které přijaly rezoluce proti bojkotu izraelského zboží a hnutí bojkotu obvinily z antisemitismu — což se od října zásluhou poslance Bartoška týká také České republiky. Pokud totiž nedojde na českém trhu k jasnému označení produkce z nelegálních izraelských osad Západního břehu včetně Východního Jeruzaléma a z Golanských výšin, bude možné legitimní výzvy k jejímu bojkotu opřít i o rozhodnutí Nejvyššího soudu Evropské unie, které toto označení nařizuje. Tak či onak na toto zboží může být napříště v EU pohlíženo jako na nežádoucí.

Poslanec Bartošek, který byl ve Sněmovně předkladatelem návrhu usnesení proti bojkotu, i předseda Sněmovny Radek Vondráček z ANO, který je pod usnesením signován a jenž se na začátku roku zasadil o přijetí kontroverzní definice antisemitismu podle IHRA, na dotaz ohledně možné kolize sněmovního usnesení s rozhodnutím Nejvyššího soudu EU zatím nereagovali.

Výrobky z nelegálních izraelských osad na Západním břehu, ve Východním Jeruzalémě a z Golanských výšin sice představují jen minimální podíl z celkové obchodní výměny s Izraelem, rozhodnutím Nejvyššího soudu však Evropská unie vzkazuje Izraeli, že se hodlá držet mezinárodního práva a nebude uznávat jeho nároky na okupovaná palestinská a arabská území.

Ale pouhé označování nestačí. Jak poukázali ve svém otevřeném dopise přední izraelští diplomaté a vědci žádající úplný zákaz obchodování s izraelským zbožím z nelegálních osad, „mělo by být jasné, že prodávat zboží, které přispívá k erozi izraelské demokracie a k pošlapávání práv Palestinců, není akceptovatelné“.

Vyvlastňování Palestiny

Podle signatářů dopisu „Evropa pokračuje ve finanční podpoře okupace tím, že umožňuje obchod s osadami“. Nelegální osady přitom porušují nejen čtvrtý článek Ženevských dohod zakazující osidlovat okupované území vlastním obyvatelstvem a měnit jeho charakter, ale podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu představují i „válečný zločin“. Nejde tedy jen o prosté označování zboží z Izraelem okupovaných území, ale o jeho celkový zákaz pro evropské trhy. Tak jak to například odhlasovali v říjnu pro norské Oslo jeho noví zastupitelé.

V tomto ohledu neobstojí ani častý argument o údajné hospodářské prospěšnosti izraelských osad pro místní palestinské obyvatelstvo, kterým výrobci v osadách nabízí práci a nové technologie. Konfiskace přírodních surovin a nerostných zdrojů, zejména vody v jordánském údolí, zábory zemědělské půdy, ničení palestinské úrody a omezování průmyslové produkce palestinských měst a obchodu s palestinským zbožím na palestinské straně soustavně doplňuje izraelskou výstavbu nelegálních osad.

Palestinci na okupovaných územích, kterým by měly být podle Ženevských dohod zajištěny nerušené podmínky k rozvoji, jsou tak prohlubující izraelskou okupaci a rozšiřováním nelegálních osad vystaveni soustavnému ekonomickému vykořisťování. To, že pak takto zbídačovaní tvoří rezervoár levné pracovní síly pro izraelské firmy v nelegálních osadách, je následně cynicky vykládáno jako blahosklonnost okupantů k méně schopné místní populaci.

Několik konkrétních příkladů: i u nás populární výrobce SodaStream ještě nedávno podnikal v průmyslovém parku na Západním břehu, postaveném na ruinách čtyř palestinských vesnic. Kosmetická firma Ahava, taktéž z izraelské osady, zase vytěžuje sůl z Mrtvého moře přináležející Palestině. Bojkotem firmy Ahava se v roce 2010 ohlásilo hnutí bojkotu BDS v České republice.

Hnutí tehdy ve svém prohlášení uvedlo zásadní skutečnosti, které platí i pro ostatní izraelské společnosti podnikající v nelegálních osadách, a které rámují problematiku izraelského koloniálního osadnictví: „Přesto, že se hlavní sídlo společnosti nachází na okupovaném území, Ahava neplatí daně Palestinské samosprávě ani od ní neobdržela pro svou činnost licenci. Naopak, svými zisky přímo podporuje nelegální izraelské kolonie a potažmo okupaci palestinských území — 44 % podílu společnosti spadá pod vlastnictví hned dvou z těchto kolonií — Micpe Šalem a Kalija“.

Ahava tak profituje z nelegální a násilné vojenské okupace, a „zatímco využívá palestinské přírodní zdroje pro svůj zisk, a to bez povolení z palestinské strany nebo patřičných kompenzací, Izrael nadále zabraňuje Palestincům v přístupu k Mrtvému moři“.

I u nás se můžeme setkat s reklamou různých cestovních kanceláří nabízejících výlet do „Izraele“ na pozadí jeruzalémského Starého Města, které je přitom součástí okupovaných palestinských území. V právně lépe vymahatelném prostředí západní Evropy se podobná reklama stala terčem úspěšných soudních žalob a její zadavatelé ji museli stáhnout. U nás je zatím podobná inzerce zamrzlou součástí stereotypního myšlení o „Svaté zemi“ podporované izraelskou stranou s její vlastní reklamou na cestovní ruch.

Dalším příkladem jsou školní učebnice a cestovní průvodci, kteří označují Jeruzalém za hlavní město Izraele či Západní břeh jako jeho součást. Pozadu nezůstávají ani místní podnikatelé a politici. Nejen, že parlamentní skupina Izrael—Česká republika je co do počtu poslanců vůbec největší v Poslanecké sněmovně, ale její bývalý předseda, bývalý poslanec, dnešní ředitel Správy Krkonošského národního parku a stále ještě člen ČSSD Robin Böhnisch je obchodníkem s vínem z Izraelem okupovaných Golanských výšin. Ten byl také autorem litanie proti Evropské komisi již v roce 2015, kdy se její návrh na označování osadnického zboží dostal poprvé do české Sněmovny.

Evropská spoluvina

Recipročně je však třeba apelovat na zastavení obchodu s těmi izraelskými firmami a institucemi, které jsou nějakým způsobem činné v nelegálních osadách a podílí se tak na exploataci okupovaných palestinských území. Izraelské firmy, jako je státní společnost Mekerot, kontrolující téměř veškeré vodní zdroje na okupovaných palestinských územích, či jeruzalémská Hebrejská univerzita s vojenskými základnami na akademické půdě a s kampusy v nelegálních osadách, čerpají desítky až stovky tisíc eur v rámci společných výzkumných projektů s EU, jako je například rámcový program pro výzkum a inovace Horizont 2020. Odstoupení od financování by mělo být o to snadnější, že účast v něm je podmíněna „dodržování lidských práv“.

Naprosto nepřijatelná je spolupráce EU s Izraelem na poli vývoje zbraňových systémů a různých bezpečnostních technologií a evropské spolufinancování izraelských zbrojařů. Patří mezi ně soukromá firma Elbit Systems, jejíž „digitální vojenský program“ vedl podle Human Right Watch při izraelském napadení Gazy na přelomu let 2008—2009 k záměrnému útoku na palestinské civilisty, státní Israel Aerospace Industries, která podobně jako Elbit využívá při vojenských útocích na Gazu bezpilotní drony, či Technion — The Israel Institute of Technology vyvíjející samohybné stroje používané izraelskou armádou k demolicím palestinských domů.

Pokud dnes odmítáme zbrojní obchod s Čínou kvůli Tibetu či s Ruskem kvůli Krymu, měli bychom stejně tak postupovat kvůli Palestině vůči k Izraeli. Kupříkladu v Británii proběhl před lety úspěšný občanský bojkot čtyř zdejších zbrojařských firem vlastněných právě izraelskou společností Elbit, když se místním aktivistům podařilo na čas odstavit jejich výrobu. Jak poukazuje i dokumentární film izraelského režiséra Yotama Feldmana The Lab, nákupem izraelských zbraní, zbraňových komponentů a vojenského výcviku se i evropské země spolupodílejí na izraelské okupaci, kde jsou tyto zbraňové systémy testovány.

Bojkotem ke svobodě

Často se poukazuje na peníze, které Palestinci dostávají v rámci pomoci od EU. Zapomíná se přitom, že tato pomoc směřuje k palestinské autonomii prostřednictvím izraelských úřadů, které ji ve většině případů zabavují a přerozdělují ve svůj prospěch. Jak uvádí izraelský ekonom Shir Hever ve své knize The Political Economy of Israel's Occupation, pokud pak tyto prostředky končí na okupovaných územích, suplují povinné výdaje Izraele vůči okupovaným Palestincům a tím posilují jeho pozici okupanta.

Izrael je přitom sám příjemcem značného objemu prostředků nejen z USA, ale i z rozpočtu EU, které pak využívá mimo jiné i k prohlubování kolonizace palestinských území. Izraelské zboží se na evropských trzích pohybuje bezcelně v rámci režimu nejvyšších výhod. Pokud pak kritikové označování osadnického zboží poukazují na údajný dvojí metr, je třeba připomenout, že např. zboží z okupovaného Krymu musí mít pro evropské trhy ukrajinské certifikáty, zatímco pro zboží z Izraelem okupovaných území neplatilo doposud omezení žádné.

Palestinci přitom nepotřebují humanitární pomoc, ale spravedlnost a ukončení okupace. Rozhodnutí Nejvyššího soudu EU se tak v tomto směru snaží situaci alespoň částečně narovnat.