Na 197 zabitých v Gaze a deset v Izraeli; na osmapadesát mrtvých dětí na palestinské straně a dvě na izraelské. K tomu stovky poškozených či úplně zbořených budov, psychická traumata a několik tisíc zraněných — plus dle izraelské vlády likvidace velké části bojových kapacit hnutí Hamás a několika desítek jeho bojovníků. Taková je po sedmi dnech bilance aktuální eskalace v izraelsko-palestinských vztazích — té, jež navázala na řetězec úřední šikany, bezpráví, protestů a střetů v posledních týdnech v Jeruzalémě.

Počet izraelských úderů na Gazu i raket z ní vystřelených o víkendu ještě výrazně vzrostl. V sobotu bylo velkým tématem bombardování uprchlického tábora Shati a výškové budovy, kde sídlili zpravodajové Al-Džazíry a AP. Neděle byla pak dnem nejintenzivnějšího bombardování a odstřelování vůbec.

V pondělí ráno podniklo velký nálet na cíle v Gaze přes padesát izraelských letadel, a to ve dvacetiminutovém úseku. Dohromady už Izrael provedl podobných úderů několik set.

Celkový počet raket odpálených Hamásem a dalšími palestinskými militanty přesáhl v neděli zároveň tři tisíce.

Dvanáct palestinských obětí je hlášeno už také ze Západního břehu, kde izraelští vojáci rozehnali střelbou dav protestujících. Podle izraelské verze se tak stalo poté, co demonstranti začali vojáky napadat.

Pozemní ofenzívu proti Gaze Izrael v uplynulých dnech nezahájil, třebaže u pásma má již soustředěny posílené úderné svazy. Mezi pozorovateli se vede debata, zda či kdy přesně tak v dohlednu učiní.

„Blížíme se bodu, kdy se narůstající bezpečnostní a humanitární krize vymkne možnostem kontroly,“ uvedl v neděli António Guterres, generální tajemník OSN.

Otázka výběru cílů

Izraelské ozbrojené síly, instituce i odpovědní politikové stále opakují, že Izrael likviduje jen legitimní vojenské a teroristické cíle plus odpovídající infrastrukturu, jako jsou přeshraniční tunely. Fakt, že údery zasahují i desítky civilních domů, škol či nemocnic, zdůvodňují izraelská místa buď tím, že jde o hamásovkou propagandu, nebo argumentem, že Hamás ukrývá do daných budov své kanceláře, odpaliště raket či sklady zbraní.

Navíc je soustavně zdůrazňováno, že izraelské ozbrojené síly dávají krátce dopředu vědět, kde zaútočí, aby mohli civilisté uprchnout.

Reportéři přítomní přímo v Gaze nicméně hlásí desítky případů bombardování budov, v nichž Hamás nikdy nikdo neviděl, anebo mostů či zemědělských usedlostí. Často se také stává, že izraelské letouny cílí například na podzemní tunel, avšak bombardování naruší statiku budov v celém okolí a ty se pak postupně hroutí.

Všechna seriózní zpravodajská média již řadu dní plní výpovědi osob, jimž v troskách zůstaly děti, partneři nebo rodiče. Reportáže z izraelských osad a měst zachycují sirény a lidi prchající do krytů — Hamás své rakety zjevně cílí na izraelská sídla obecně a stále je nedokáže moc zaměřit. Záběry z Gazy bývají o dost děsivější.

„Z Gazy se nedá utéct, a tak se postupně ustálily dva způsoby, jimiž zde lidé těm hrozným nocím (kdy se bombarduje) čelí: buď nocuje celá rodina v jedné místnosti, aby, když zasáhnout izraelská letadla jejich dům, zemřeli všichni společně; nebo je snaha naopak umístit každého z rodinných příslušníků do jiné místnosti, aby se zvýšila šance, že přežije alespoň někdo,“ uvedla pro Al-Džazíru Eman Basherová, Palestinka z Gazy, jejíž působivé tweety o situaci byly citovány v minulém týdnu i v americkém Kongresu.