Střelnice Gaza a naše dystopická budoucnost

Zdeněk Jehlička

Nejen americké, ale i české policejní a vojenské složky se jezdí učit do Izraele, jak řešit nepokoje a konflikty za pomoci nových vojenských technologií a jak v případě potřeby zpacifikovat ty, kteří představují „bezpečnostní riziko“.

Během dvou měsíců, které uběhly od vyhlášení takzvaného Velkého pochodu domů, palestinské snahy upozornit svět na ničivé podmínky života v blokované Gaze, zabila izraelská armáda 115 demonstrujících a zhruba 13 tisíc jich zranila. Téměř v přímém přenosu jsme mohli sledovat, jak izraelští vojenští snajpři rozmístěni v bezpečné vzdálenosti okolního terénu střílejí přes pomyslnou hranici do demonstrujících, zatímco se na tisíce shromážděných lidí snášejí kanystry slzného plynu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Izrael, lídr ve vývoji bezpečnostních technologií, zbraní a munice, tak vymyslel nový manévr — pacifikaci nepokojů na dálku. Velký pochod domů pak pro Izrael představoval příležitostí otestovat nové zbraňové komponenty přímo v praxi blokované Gazy, které tak mohou být na světových trzích nabízeny s ceněným označením „otestováno v bojových podmínkách“. Což v příšeří korporátního, ale i státního obchodu se zbraněmi, nenaráží na žádné etické hranice.

Střelivo

Střelba do demonstrujících byla přitom chladnokrevná a cílená a střelivo bylo vybráno s vědomím jeho devastujících účinků na lidské tělo. Podle ošetřujících lékařů použila izraelská armáda explozivní takzvané motýlí kulky, které oproti běžným kulkám procházející tělem, „explodují při nárazu v těle, kde devastují tkáně a kosti, a způsobují tak těžká vnitřní zranění a velké otevřené rány“. Tímto způsobem byli během prvních dvou týdnů protestů zabiti i novináři Jaser MurtajaAhmed Abu Hussein, a to navzdory viditelnému označení vestami a distanci, kterou si od demonstrujících udržovali.

Užití explozivní munice známé též jako dum-dum, jež se pro své drtivé a smrtelné účinky používá k lovu zvěře, bylo přitom zakázáno Haagskou úmluvou již na konci 19. Století. Nejprve pro mezinárodní konflikty, později Mezinárodní soudní dvůr zákaz rozšířil na každý ozbrojený konflikt, přičemž použití tohoto střeliva prohlásil za válečný zločin. Izraelští snajpři přitom právě explozivní municí cíleně stříleli do neozbrojených demonstrujících civilistů.

Pokud již postřelený svým zraněním nepodlehne a přežije, nese si celoživotní devastující následky, které si vyžadují další léčebnou péči, což při počtu 13 tisíc zraněných znamená silnou zátěž pro již tak kolabující zdravotnictví v Gaze. Izraelští vojáci však nejenže často brání ošetření zraněných a napadají záchranáře, ale navíc znemožňují převezení raněných do jiných nemocnic.

V pondělí 28. května tak izraelské námořnictvo v palestinských vodách, šest námořních mil od Gazy, zablokovalo rybářské bárky převážející zraněné Palestince z Gazy na Kypr. Flotila organizovaná studenty a aktivisty hrozila prolomit blokádu Gazy, takže ji mluvčí izraelské armády raději preventivně označil za „cynickou hru teroristického Hamásu“.

Vizuálně podmanivý obraz ohňostroje slzného plynu snášejícího se na hlavy desítek tisíc demonstrujících Palestinců zaujal redakci České televize. Foto Mohammed Salem

Dnes již jedenáctiletá nelegální blokáda Gazy je přitom nesrovnatelně ničivější než ta, kterou zažil krátce v roce 1967 v Tiranské úžině sám Izrael a která jej vedla k prohlášení, že jde o akt války opravňující jej k útoku na Egypt.

Slzný plyn

Vizuálně podmanivý obraz ohňostroje slzného plynu snášejícího se z nebe na hlavy desítek tisíc demonstrujících Palestinců zaujal redakci České televize natolik, že jej vybrala do své fotoreportáže týdne s popiskem „déšť slzných granátů“ či „granátová sprcha“. Obrazově tak doplnila své jinak chabé zpravodajství k palestinským demonstracím, které recykluje stereotypní představy o zlém Hamásu a bránících se izraelských vojácích.

Přitažlivost chladné technicistní dokonalosti a okouzlení jejími možnostmi, které vedly nedávno prezidenta Trumpa k poznámkám o „našich krásných raketách“, však zvláště v případě Izraele často zabraňuje vidět, k čemu tyto technologie také slouží. Obdivované hi-tech novinky a jejich tvůrci ověnčeni Nobelovými cenami mohou ať již vědomě, či nikoliv, zastřít nehumánnost, která užití těchto technologií provází. Zvláště když jde o užití na dálku, kdy divák není vystavován stresu přímého válečného konfliktu „rovnocenných stran“ a oběti jsou předem řádně označeny za „nežádoucí teroristy“.

Podle serveru Middle East Eye byly vůči protestujícím v Gaze použity tři druhy dronů se slzným plynem. První je znám jako „Riot Control Drone System“ s děsivým podoznačením „Cyklone“. Vyrábí ho  izraelská firma ISPRA. Firemním mottem je „chytré řešení ke kontrole davu“ a společnost se na svých stránkách chlubí tím, že její produkty představují spojení „technických znalostí s praktickými zkušenostmi z terénu“.

Další dva drony se zřejmě objevily a odzkoušely poprvé. Zatímco první dron umožňuje podle serveru „rozptyl plynu přímo z letadla jako aerosol“, druhý „nese gumové kanystry plynu s kovovou čepičkou, které při dopadu na zem prasknou“.

Dálkově naváděné zbraně tak umožňují technicky čistý způsob zneškodnění cíle, aniž by voják svou oběť vůbec viděl. Je to zcela v souladu s izraelskou pozicí vůči Gaze, kterou Izrael formálně v roce 2005 opustil, o to ničivěji ji však poté kontroloval. Neboli, jak se vyjádřil tehdejší ředitel izraelské vojenské rozvědky a generál letectva Amos Jadlin: „Naše představa vzdušné kontroly nijak neovlivňuje pojem kontroly samotné. Když už není kontrola přímo na zemi legitimní, budeme sledovat, jak spravujete města a území ze vzduchu.“

Dystopická budoucnost?

Každodenní izraelská kontrola nad Palestinci, včetně testování nových „bezpečnostních opatření“ a zbraňových systémů „v praxi“, není nic nového. Obzvláště Gaza se svými téměř dvěma miliony lidí namačkaných mezi ploty blokády představuje po „izraelském stažení“ v roce 2005 věznici a laboratoř v jednom. Jen několik měsíců poté, co svět vítal jednostranné izraelské stažení z Gazy jako podání ruky a vyhlášení míru, varoval Darryl Li z Univerzity v Chicagu, že se z Gazy stává „místo, kde Izrael testuje a zpřesňuje různé techniky řízení a nepřetržitě experimentuje při hledání optimální rovnováhy mezi maximální kontrolou území a minimální odpovědností za její nežidovské obyvatelstvo“.

Izraelská společnost ISPRA vyrábějící pro „davový management“ produkty jako „cyklonový dron, antiteroristické vybavení a policejní výstroj“ uvádí mezi svými klienty policejní a obranné složky z celého světa. Nejen americké, ale ve stále větší míře i české policejní a vojenské složky se jezdí učit do Izraele, jak řešit nepokoje a konflikty a jak v případě potřeby „zakroutit krkem“ těm, kteří představují z hlediska budoucnosti systému „bezpečnostní riziko“.

„Vyvíjíme dnes produkty a řešení budoucích problémů,“ říká k tomu izraelská firma ISPRA. A tak zatímco je veřejná diskuse zatížena bojem s domnělou islamizací společnosti, probíhá jí za zády spíše viditelná izraelizace.

    Diskuse
    Explozivní munice a střely dum-dum, to jsou dvě naprosto rozdílné záležitosti. Autor zde sugeruje, že izraelská armáda použila při střelbě proti Palestincům mezinárodně zakázané střelivo. To prostě není pravda. Explozivní střelivo je standardně používaná vojenská munice. Izraelští vojáci ho mají zcela samozřejmě ve své výzbroji.
    Do jaké míry použití střelných zbraní bylo či nebylo - v dané situaci - přiměřené či nepřiměřené, je jiná otázka. Ale v každém případě to sugerování že prý se jednalo o zakázané střely dum-dum, je vysoce manipulativní.
    MP
    June 2, 2018 v 13.21
    Ovšem
    Když vraždím s pomocí obrovské technologické převahy neozbrojené obyvatelstvo, je důležité, abych neporušil konvenci z konce 19. sttoletí.
    June 2, 2018 v 16.28
    Dělat chytrého
    Tentokrát ze sebe Josef Poláček udělal naprostého hlupáka.

    Válečným zločinem je podle Haagské konvence použít ve válce tříštivé střelivo. Řada lidí na webu, a patrně i jinde, volně zaměňuje výrazy tříštivé střelivo (anglicky expanding bullet) a výbušné střelivo (explosive bullet). Izrael nepoužívá proti palestincům výbušné střely, ale právě tříštivé — a i kdyby se pan Poláček takto trapně nezmýlil, jenom by hájil Izrael tím, že nepáchá válečný zločin porušením Haagské konvence z roku 1899, ale porušením Sankt Petěrburgské deklarace z roku 1868.

    https://en.wikipedia.org/wiki/Expanding_bullet#International_law
    https://en.wikipedia.org/wiki/Saint_Petersburg_Declaration_of_1868

    Používat tříštivé střelivo je přípustné nejen k lovu, ale v některých případech i proti lidem (v Česku pouze ozbrojenými složkami státu), například při osvobozování rukojmí nebo policejních zásazích uprostřed davu — vždy když je v zájmu ochrany lidských životů a zdraví střílet něčím, co zasaženého rychle a solehlivě zastaví nebo co nemůže po průchodu tělem zasaženého zasáhnout a zranit nikoho dalšího. Což zjevně nejsou případy izraelské střelby do Palestinců v Gaze, když Izrael jednak zabíjí zpravidla neozbrojené lidi, kteří nikoho bezprostředně neohrožují, včetně viditelně označených novinářů a zdravotníků, jednak střílí hromadně do davu a těžce zraňuje tisíce lidí.

    Jeden můj inteligentní a za normálních okolností humanisticky smýšlející kamarád obhajuje Izrael bez ohledu na technické detaily střeliva a jemné odstíny mezinárodního práva prostým argumentem, že úmyslem Palestinců je strhnou plot, překročit v početných skupinách hranici a vraždit Židy, a proto je nutno zastavit je včas jakýmkoliv způsobem; všichni zastřelení že jsou teroristé z Hamásu a od IDIF je vysoce humánní, že zastavuje vražedné davy cílenou likvidací těchto nebezpečných zločinců, místo aby zabíjel hloupé Palestince zfanatizované Hamásem v mnohem větším počtu.

    Jinak, myslím, izraelská propaganda pracuje tvůrčím způsobem s popisem izraelsko palestinského konfliktu, například s tím, zda to je nebo není válka. V zásadě jde o to nepřiznat Palestincům ani práva občanů státu ani práva zaručená mezinárodními smlouvami nepřátelským bojovníkům.

    Pokud jde o tříštivé střelivo v Gaze, dávají obhájci Izraele před obhajobou jeho použití přednost jeho popírání:
    http://www.israellycool.com/2018/04/22/latest-blood-libel-idf-butterfly-bullets/
    Jistě, pane Macháčku, že existuje zásadní technický rozdíl ve střelách explozivních a v těch které jsou jenom částečně opláštěné.

    Jenže: v zasaženém těle je ten účinek velmi podobný, a jenom odborník může podrobným ohledáním zjistit, která munice byla v daném případě použita. Právě toto vedlo zřejmě k té záměně, kdy lékaři ošetřující zraněné Palestince došli k domněnce, že se jedná o - zakázanou - munici tříštivou, čili takzvané dum-dum střely.

    Nečetl a neslyšel jsem v západních seriózních sdělovacích prostředcích až doposud nic o tom, že by Izraelci používali tuto zakázanou munici. Za prvé by to z jejich strany byl krajně neuvážený počin (už tak mají velké potíže se světovým veřejným míněním, a takto by svým protivníkům jenom hráli do ruky); a za druhé to vůbec nemají zapotřebí, protože jak řečeno ten účinek legální explozivní munice proti živým cílům je víceméně stejný.

    Takže příště než někoho zase obviníte z hlupáctví, raději si napřed sám pořádně rozmyslete, o čem vlastně mluvíte.
    JH
    June 3, 2018 v 13.52
    Legální explozivní munice?
    Nechápu, z čeho na takovou munici usuzujete, pane Poláčku.

    Haagská konvence zapovídá "Bullets Which Expand or Flatten Easily in the Human Body", a explicitně se odvolává na předchozí Sankt Petěrburgskou deklaraci . Zřejmě nezáleží na tom, zda se střela v těle tříští za pomocí výbušniny nebo nikoliv.

    To, že izraelští snajpři nešijí do Palestinců nějaké šrapnely, které by je humánně roztrhaly na kousky, je na jakémkoliv videu "od plotů" vidět.
    VP
    Je to válka, nebo to není válka?
    VP
    Pan Hajek: stav věcí je skutečně takový, že použití dum-dum (expanzivních, částečně opláštěných) střel je mezinárodně zakázáno (proti lidským cílům), zatímco použití explozivní munice nikoli. Důvod je zřejmě ten, že ačkoli bezprostřední účinek na zastavení útočníka (stop-účinek) je u obou typů střeliva zřejmě srovnatelný, rozdíl je v tom že ta tříštivá (dum-dum) munice se v těle tříští právě zcela nekontrolovatelným způsobem, což pak velice ztěžuje ošetřování zraněného, například zastavení krvácení. Zkrátka, její účinky jsou skutečně naprosto devastující.
    June 4, 2018 v 14.41
    Zachovat si tvář
    Vzdejte to, pane Poláčku, a uznejte chybu. Zaplétáte se do čím dál větších nesmyslů.

    Výbušná munice malé ráže (narozdíl od výbušných dělostřeleckých granátů) byla zakázána ještě dříve než munice tříštivá. Zatímco já jsem se spokojil s odkazem na anglickou Wikipedii, která mluví o Haagské úmluvě (1899) i o Sankt Petěrburgské deklaraci (1868), Jaroslav Hájek vám přímo citoval z té Haagské úmluvy, že se na Sankt Petěrburgskou deklaraci výslovně odvolává a rozšiřuje její působnost. Přečtěte si to znova, jestli jste to přehlédl, dohledejte si přímo texty obou mezinárodních smluv, jakož i smluv navazujících, anebo se zeptejte nějakého odborníka na mezinárodní právo.

    Čím přesně střílí izraelská armáda v Gaze, se možná neví úplně přesně, protože může jít o zcela nový typ střeliva, který izraelští výrobci zbraní právě testují na lidech, než je nabídnou na mezinárodním trhu. Oběti střelby a lékaři, kteří je ošetřují, vidí následky zásahu a možná občas najdou někde v té krvavé kaši mezi úlomky roztříštěných kostí i pár fragmentů střely, ale poznat z toho, jak přesně ta střela vypadala před zásahem, bude dost těžké. Tříštivé střelivo je mnohem pravděpodobnější než výbušné, protože má skoro stejný účinek na člověka, ale je konstrukčně jednodušší a levnější. Jak jste přišel na to, že výbušné střely jsou k zasaženému člověku šetrnější, netuším: chovají se úplně stejně jako střely tříštivé, jenom v nich navíc hoří výbušná nálož, takže mohou navíc způsobovat popáleniny nebo založit požár — ale u střel malé ráže bude ta nálož příliš malá, než aby tento rozdíl byl nějak výrazný.

    Zákaz tříštivého střeliva, jakož i střeliva výbušného, podle mezinárodního práva platí pro válečné konflikty. Že takové střely může zcela v souladu s mezánárodním právem použít i proti lidem například policie nebo ochranka letadla a že i armáda jimi může být legálně vybavena například pro osvobozování rukojmí, jsem už z Wikipedie také citoval.

    Jeden z problémů Izraele tkví v tom, že si musí vybrat, zda páchá válečný zločin použitím tříštivého střeliva ve válce, anebo zločin proti lidskosti hromadnou střelbou (tříštivým střelivem) do civilního obyvatelstva.
    IH
    June 4, 2018 v 17.43
    Nevím, zda a jak bylo zraněno až 13 tisíc lidí na palestinské straně a kolik z nich střelnými zbraněmi. Poměr mezi zveřejněnými zraněnými a mrtvými (1:113) však nesvědčí o všeobecně vražedném záměru izraelských sil (s použitím kdovíjakého střeliva). V některých případech však zřejmě došlo k víceméně cílené likvidaci předpokládaných prominentních extrémistů.

    Zásah Izraele za hranicí s Gazou, jenž vedl hned první den k 60 obětem na palestinské straně, jsem odsoudil a nemám, co bych na tom měnil. A to i přesto, že zatímco Erdogan mluvil o genocidě (ač sám zabíjí Kurdy za hranicí) z prostředí samotného Hamásu přišla informace, že 50 z mrtvých bylo z jeho řad, tedy nikoli nějakých občanských demonstrantů.

    O Netanjahuovi nemám dobré mínění, podobně jako třeba o Putinovi, či Trumpovi (s oběma těmito politiky si ostatně Bibi docela rozumí). Jistá shoda je i v tom, že většina veřejnosti se za takovým siláckým vedením tam i onde semkne a zčásti tak překoná liberální rozpolcenost (viz iDnes „Netanjahu těží z Trumpovy přízně...“).

    Konzervativní nacionalističtí vůdci si chtějí svůj mejdan co nejvíc prodloužit. Chtějí si spolu dojasnit svět (a třeba přitom uspokojit i severokorejského Kima).


    + Další komentáře