Křesťané v Gaze vzdorují démonu nenávisti

Filip Outrata

Křesťané na území Pásma Gazy tvoří sice počtem nevelkou, ale svým přínosem pro vzdělání a kulturu podstatnou součást palestinské společnosti. V dnešní extrémně těžké situaci se mohou opřít o hluboké duchovní zdroje.

Křesťanská přítomnost je pro palestinskou společnost důležitá. V Pásmu Gazy působí tři církve, každá z nich provozuje i školu, jež poskytuje vzdělání nejen dětem z křesťanských rodin. Foto Christian World, Flickr

Palestinští křesťané tvoří sice počtem nevelkou, ale svým přínosem především pro kulturu a vzdělání významnou součást obyvatelstva Palestiny. Dnes žije největší část palestinských křesťanů v diaspoře, na vlastních palestinských územích jich zůstal jen zlomek.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Důvodů je několik, kromě vzestupu islamismu i v palestinské, vždy poměrně liberální muslimské společnosti, je to také tradičně vyšší vzdělanost a s ní spjaté vyšší možnosti mobility křesťanských Palestinců. Dnes se počet palestinských křesťanů odhaduje na Západním břehu mezi jedním a dvěma a půl procenty, v Gaze pak na méně než jedno procento. Tolik aspoň údaj na Wikipedii.

Ve skutečnosti je ale křesťanů pravděpodobně ještě podstatně méně, alespoň v Gaze. Ze dvou milionů tamějších obyvatel je dnes křesťanů přibližně 1100, tedy pouhých pět setin procenta.

Zhruba sedmdesát procent palestinských křesťanů v Gaze patří k největší palestinské církvi, řecké ortodoxní (pravoslavné), druhou největší skupinu tvoří římskokatolická (latinská) církev, dále baptisté, jejichž kostel pro komunitu čítající do 200 osob je jediným kostelem protestantské církve na území Gazy.

Trojici křesťanských kostelů v Gaze doplňují pravoslavný chrám svatého Porfyria, jehož počátky se datují až do 5. století a nese jméno biskupa z Gazy, a katolický kostel Svaté rodiny. Podle aktuálního článku z května tohoto roku čítá katolická komunita v Gaze pouhých 133 věřících, včetně novorozeněte narozeného na začátku května.

Čísla ale neříkají všechno. Křesťanská přítomnost je pro palestinskou společnost důležitá nejen z historických důvodů a proto, že doplňuje celkový obraz, ale také pro svůj velký vzdělávací přínos. Do křesťanských škol chodí nejen křesťanské, ale ve velkém počtu i muslimské děti.

Podle údaje z roku 2013 do celkem dvou škol provozovaných katolickou církví v Gaze chodilo 968 žáků, z toho pouze 113 z křesťanských rodin. Také škola provozovaná baptistickou církví v Gaze poskytuje vzdělání i mnoha muslimským žákům z celkového počtu 250, ač údaj je již z roku 2010.

V letech 2011-2012 byla v Gaze vybudována jeruzalémským latinským — katolickým — patriarchátem veliká nová škola, Škola Svaté rodiny. Při stavbě třípatrové školní budovy, která se kvůli blokádě potýkala s nedostatkem stavebního materiálu, bylo třeba pamatovat i na dostatečně silný generátor, kvůli pravidelným výpadkům elektřiny v Gaze.

V roce 2019 byla za peníze především ze Saúdské Arábie vybudována nová budova druhé z katolických škol v Gaze, provozované kongregací Sester svatého růžence — řeholní komunitou, která zakládala v Palestině školy pro dívky už v 80. letech 19. století. Z jejích řad vzešla jedna z palestinských světic, Marie Alfonsína — vlastním jménem Sultanah Mariam Danil Ghattasová.

Víceúčelová hala pro tisíc studentek a studentů má ubytovací kapacitu 437 osob a poskytuje zázemí pro výuku i sportovní a kulturní vyžití. Škola patřila k objektům zasaženým při letošním konfliktu izraelskými bombami, škody vznikly jak ve školním areálu, tak okolo něj, poničeny byly například solární panely.

Otec Gabriel Romanelli, správce farnosti Svaté rodiny, mluví o tom, jak výbuchy bomb působí na psychiku zejména dětí. „Válka je vždy trauma, a pokud jediná exploze může člověku převrátit život, představte si jaké to je zažívat jich desítky...“ Je opravdu těžké prožívat to, co obyvatelé Gazy, den za dnem, rok za rokem, bez vyhlídek na zlepšení situace. A je opravdu těžké nepropadnout nenávisti. Vyžaduje to velkou duchovní sílu.

Křesťané v Gaze mají za sebou slavnou minulost, v 5. a 6. století působili na území dnešní Gazy významní duchovní učitelé a autority křesťanského mnišství, otcové z Gazy Barsanúfios, Jan a Dorótheos. Zabývali se například hledáním duchovních zbraní proti vnitřním nepřátelům — zhoubným vášním, které ničí a zatemňují Boží obraz v člověku.

Když se přeneseme o jedno a půl tisíciletí dále dějinami, můžeme si na místo tehdejších vnitřních nepřátel dosadit nenávist, zlobu, touhu po pomstě. Boj s démony nikdy nebyl snadný, člověk potřebuje velkou vnitřní sílu, vytrvalost a také podporu a věrné doprovázení na cestě.

Jiný obyvatel Gazy, tentokrát ne křesťan, ale muslim, lékař Izzeldin Abuelaish, popsal svůj boj s démony v roce 2011 v knize nazvané jednoduše Nebudu nenávidět. V roce 2009 mu zásah izraelského tanku zabil najednou tři dcery a neteř. I přes strašlivé, nepředstavitelné ztráty a hluboké rány pokračují lidé v Gaze, muslimové i křesťané, ve svém úsilí o to žít, nepodlehnout nenávisti, zachovat si lidskou důstojnost.

Vnější podmínky tohoto zápasu jsou tak nepříznivé, jak si jen lze představit. Pro nás, kteří jsme v bezpečné vzdálenosti od strašlivého a zdánlivě neřešitelného konfliktu plného lidského utrpení na obou stranách, zůstává povinnost vidět v obou stranách sporu lidské bytosti, které přes všechny rány, příkopy a rozdělení mají to nejpodstatnější společné.

Diskuse