Stavební plány nové izraelské vlády a realita okupace

Filip Outrata

Ačkoli se dnešní izraelská vláda snaží vyvážit další tisíce schválených bytů pro židovské osadníky povolením výstavby i pro Palestince, na realitě byrokratické totality, která je denním chlebem palestinských obyvatel, se nemění nic.

Palestinská samospráva nesmí sama o sobě udělovat vlastním obyvatelům doklady, o tom rozhodují izraelské úřady. Dochází tak ke vskutku bizarním situacím, které jsou však pro Palestince nezřídka fatální. Na snímku z letošního října je palestinská žena čekající, až jí izraelští vojáci na základě speciálního povolení umožní sklidit úrodu oliv. Foto Hazem Bader, AFP

Izrael během léta a podzimu ohlásil výstavbu několika tisíc nových bytů pro židovské osadníky na Západním břehu. Konkrétně jde o dvě vlny výstavby, v první z nich je plánováno 2860 bytových jednotek, v té druhé 1355 plus dalších 83 bytů ve východním Jeruzalémě. Bude se stavět na více než třiceti místech, od těch největších a nejstarších osad-měst jako je Ariel na severu Západního břehu, až po menší sídla.

Je to jen další a zcela jistě ne poslední kapitola ve velmi dlouhém příběhu, který začal v roce 1967, kdy se Izrael po vítězství v šestidenní válce rozhodl pro anexi palestinských území, Pásma Gazy a Západního břehu a hned nato zahájil kolonizaci okupovaných území židovskými osadníky.

Od samého počátku tato kolonizace vyvolávala nesouhlas mezinárodního společenství, protože představuje zásadní ohrožení pro budoucí koexistenci dvou států, izraelského a palestinského. Přesto po celých více než padesát let židovské osady, přesněji řečeno města, na Západním břehu vznikala a rozšiřovala se.

Dnes žije ve více než 200 větších či menších sídel přes 600 tisíc židovských osadníků, z toho přes 200 000 v oblasti východního Jeruzaléma a zhruba 400 000 na zbývajícím území Západního břehu. Jen pro srovnání, palestinských obyvatel Západního břehu je zhruba 2,8 milionu. Židovští osadníci by tedy tvořili něco mezi 15 a 20 procenty (záleží na tom, jestli započteme Východní Jeruzalém), což zhruba odpovídá poměru mezi oběma národními skupinami v Izraeli, jen v obráceném gardu.

Problém je ovšem v tom, že situaci v Izraeli a na Západním břehu nelze srovnávat. Zatímco arabští Izraelci či Palestinci žijící v Izraeli jsou jako občané rovnoprávní s židovskými obyvateli, ačkoli se hovoří o různých formách jejich diskriminace (ekonomická diskriminace a vyšší míra chudoby, horší přístup ke vzdělání), na Západním břehu jsou naopak židovští obyvatelé privilegovanou skupinou, na kterou se nevztahuje dosud platný okupační právní režim, pod nímž žijí většinoví palestinští obyvatelé.

×