Na první pohled by se mohlo zdát, že na palestinských územích okupovaných Izraelem nyní panuje klid. Vždyť nejsou hlášeny žádné oběti mezi Izraelci, ani žádné útoky na Západním břehu Jordánu, natožpak v Izraeli samém. A také v Gaze vládne od poslední izraelské ofenzívy, operace Strážce zdí, mír.

Na okupovaném Západním břehu tak trvá skličující rutina každodenního života, jež se pro takzvaná období klidu stala charakteristickou. A právě proto bychom měli věnovat pozornost následující otřesné statistice: od konce května vojáci státu Izrael na okupovaném Západním břehu Jordánu zabili čtyřicet Palestinců.

Během jediného týdne na konci července izraelská armáda zabila čtyři Palestince — jedním z nich bylo dvanáctileté dítě. Dva z oné čtyřicítky pocházeli z obce Beita, která v poslední době přišla o šest svých obyvatel; pět z nich byli neozbrojení demonstranti a šestým byl instalatér, který šel spravovat uzávěr vody. Nikdo ze čtyř zabitých nepředstavoval hrozbu pro žádného izraelského vojáka nebo osadníka.

Střílet po takových lidech ostrými náboji je zakázané, natožpak střílet s úmyslem zabít je — a právě toho se izraelští vojáci dopustili. Čtyři lidské životy během týdne, čtyřicet během necelých tří měsíců. Desítky rodin, jimž se zhroutil svět, lidé, kteří měli své plány a sny a lásky — a najednou vše ukončil nějaký mladý izraelský voják, s takovou lehkovážností a brutalitou.

A jako by to samo o sobě nestačilo, uvažte tohle: izraelská média o všem tom zabíjení prakticky nepsala. Ani jeden ze dvou největších izraelských deníků nenapsal o zabití dvanáctiletého chlapce v Bejt Omar, městečku mezi Betlémem a Hebronem, nereferovala o tom ani jedna ze dvou největších soukromých televizí.

Jinak řečeno, zabití dvanáctiletého chlapce, Mohammeda al-Alamiho, který jel se svým tátou a sestrami nakupovat, když do jejich auta izraelští vojáci vpálili déšť smrtonosných kulek, aniž by se on sám či jeho otec dopustili čehokoli špatného, nestojí předním izraelským médiím ani za zmínku.

Lhostejnost k vraždě

Takovouto lhostejnost k aktu vraždy nelze ničím omluvit. Stačí si připomenout, že úplně stejně zůstaly stranou mediálního zájmu i všechny ostatní vraždy od května, a hned máme před očima věrný obrázek izraelské represe a zastírání okupační reality mediální variantou „železné kupole“, jež je dílem svobodného tisku ve vší jeho podlosti.