Když největší lidskoprávní organizace Amnesty International zveřejnila na začátku února na zvláštní tiskové konferenci v okupovaném Východním Jeruzalémě svou dlouho očekávanou zprávu k izraelskému porušování lidských a občanských práv Palestinců, vyvolala tím značné pozdvižení. Amnesty ve spolupráci s odborníky a jinými lidsko-právními organizacemi — z nichž některé byly nedávno Izraelem účelově označeny za teroristické — pracovala na zprávě po dobu čtyř let. Výsledkem je podrobná téměř třísetstránková studie s názvem Izraelský apartheid vůči Palestincům: krutý systém dominance a zločinů proti lidskosti, doplněná tematickým videem.

Amnesty International (AI) dovozuje, že od roku 1948 — tedy již od svého založení — praktikuje Izrael takové postupy, které vedou „k institucionální segregaci a diskriminaci Palestinců,“ neboť „zavedl systém represí a dominance nad Palestinci všude, kde uplatňuje svou kontrolu nad jejich právy — jak v Izraeli samém, tak na okupovaných palestinských územích, nebo při přístupu k uprchlíkům.“

Zpráva tvrdí, že „segregace je uplatňována systematickou a vysoce institucionalizovanou formou, která má zabránit Palestincům v tom, aby si nárokovali a požívali rovná práva jako izraelští Židé uvnitř Izraele či na okupovaných územích, a vede tak k podřízení a ovládnutí palestinské společnosti.“

Izrael se dle Amnesty dopouští masového vyvlastňování palestinského majetku a půdy, nuceného přesunu lidí a drastických omezení volného pohybu, věznění, mučení, mimosoudních poprav a vražd, odepření svobodného přihlášení se k národnosti a občanství a dalších zločinů.

Ty společně s právními pastmi, do nichž jsou Palestinci lapeni izraelskou politikou, vytvářejí systém apartheidu, jak jej definuje mezinárodní právo, tj. Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinů apartheidu z roku 1973 či Římská statuta Mezinárodního trestního soudu z roku 2002.

Amnesty International se v této věci obrátila na Mezinárodní trestní soud a OSN s žádostí, aby rozšířily vyšetřování možných válečných zločinů spáchaných Izraelem o vyšetřování apartheidu jako zločinu proti lidskosti. Zároveň vyzvala mezinárodní společenství, aby uvalilo na Izrael zbrojní embargo a cílené sankce na jeho vybrané představitele odpovědné za vytváření a prohlubování systému apartheidu.

Jednotlivé státy a soukromý sektor pak zpráva žádá, aby se nepodílely na obchodování s výrobky z nelegálních izraelských osad na Západním břehu Jordánu, aby do těchto osad neinvestovaly a nerozvíjely s nimi žádné vztahy, které by vedly k normalizaci jejich nelegálního postavení, a utužovaly by tak systém segregace Palestinců a dominance izraelských Židů.

Obvinění z antisemitismu a jiné bajky

Proti zprávě se ještě před jejím zveřejněním zvedla vlna nevole ze strany Izraele, proizraelských lobbystických skupin a think-tanků. Ve snaze odradit Amnesty od jejího zveřejnění použili představitelé Izraele a jeho příznivci celý arzenál známých obvinění a osočování.

Největší a nejrespektovanější lidskoprávní organizace světa byla označena za antisemitskou, zaujatou, praktikující dvojí standard a nenávistný jazyk, neznalou kontextu a reality a její představitelé nařčeni z toho, že uvádějí svými zjištěními v nebezpečí židy všude po světě a že se údajně odcizili pravým hodnotám, na kterých byla Amnesty International založena. Podle těchto kritiků je zpráva nevyvážená už tím, že nezmiňuje Hamás, Sýrii ani Írán.

Izraelský ministr zahraničí Jair Lapid, který byl nejviditelnější izraelskou tváří útoku na Amnesty International v posledních dnech, varoval, že zpráva má za cíl pomocí vytrhávání z historického kontextu delegitimizovat Izrael, čímž v důsledku posiluje antisemitismus. Děje se to údajně proto, že Amnesty je „známá svou zkorumpovaností, rasismem a xenofobií, […] šíří lži teroristických organizací“ a je úslužná Hizballáhu.

Ještě dál došla kontroverzní americká Liga proti hanobení (ADL), která označila zprávu za antisemitskou a její tvrzení připodobnila k podpoře Al-Káidy či Islámského státu. Její ředitel Jonathan Greenblat se nechal při vystoupení v Kongresu slyšet, že v boji s Amnesty budou nekompromisní a že Kongres by podobné protiizraelské aktivisty neměl zaměstnávat. Předem odsuzující vyjádření přišla i z jiných amerických proizraelských židovských skupin, jako je lobbistický AIPAC či American Jewish Committee.