Česká vláda na svém lednovém zasedání schválila poskytnutí daru ve výši 8,1 milionu korun Izraeli, a to na nákup cisternové stříkačky určené Židovskému národnímu fondu k předcházení a likvidaci mimořádných událostí. Ministr vnitra Milan Chovanec následně při podpisu dohody ubezpečil zástupce fondu, že vláda usiluje o prohloubení spolupráce s Izraelem jako s tradičním partnerem v bezpečnostních projektech a ocenil možnost podpořit projekty fondu „zaměřené na obnovu krajiny zasažené mimořádnými událostmi“.

„Stejně tak podporuji myšlenku výsadby Českého lesa, který v Izraeli za české pomoci postupně vzniká,“ uvedl Chovanec dále.

Ve stejný den proběhl v Černínském paláci na Hradčanech benefiční večer „Společná naděje“ organizovaný ve prospěch právě tohoto projektu — výsadby Českého lesa v izraelské poušti Negev. Večer byl organizován pod záštitou ministra Lubomíra Zaorálka ve spolupráci s výborem Židovského národního fondu v České republice, který zajišťuje pro projekt výsadby lesa finanční prostředky.

Jak se uvádí na stránkách iniciátora výsadby Českého lesa — právě Židovského národního fondu (Jewish National Fund, JNF), podpora projektu jde nad rámec jeho organizátorů. Přízeň si získal u katolické a pravoslavné církve, podnikatelů, municipálních orgánů i řady občanů.

Podle JNF „všichni chápeme, že jde o symbolický návrat ke kořenům euroatlantické civilizace, k historii, ze které také čerpala své mravní hodnoty tři největší náboženská hnutí“. Společné izraelsko-jordánské ekologické projekty, na kterých se fond významně podílí, mají „zároveň naznačit, jakou cestou by se mohla ubírat mírová spolupráce v regionu“.

K mírové naději spojené s výsadkou stromků pro Židovský národní fond měl potřebu se vyjádřit i Bohuslav Sobotka, když si při své jednodenní návštěvě Izraele v květnu 2016 vyšetřil čas na výsadku olivovníku, kterou okomentoval slovy: „Dovolte mi, abych na tomto krásném a symbolickém místě vyjádřil naději, že se v budoucnu bude moci stát Izrael a jeho občané těšit míru.“ Ve svém twitterovém příspěvku se následně pochlubil fotkou sebe sama s odkazem na Židovský národní fond a textem: „Zalesňování je v Izraeli symbolem pro houževnatost, se kterou vybudovali svůj stát“.

Naše Mezinárodní hnutí solidarity tehdy Sobotkovo sázení kritizovalo a výhrady podobného typu má dnes i k projektu Český les. Z izraelské strany zde totiž nejde jen o bohulibý krajinotvorný či lesohospodářský počin, ale především o součást dlouhodobé politické strategie, v rámci které jsou odstraňovány symbolicky i fakticky stopy nežidovského osídlení země z doby před vznikem státu Izrael. Funkce a náplň práce Židovského národního fondu jsou přitom v celé věci stěžejní.

Co je a oč usiluje Židovský národní fond

Židovský národní fond vznikl v roce 1901 jako mezinárodní sionistická organizace za účelem nákupu půdy v Palestině ve prospěch židovského národa. Fakticky vzato přitom hrál JNF ústřední roli ve vyhánění původních palestinských obyvatel, záboru jejich půdy a v takzvané judaizaci země.

Do roku 1948 nevykazoval sionistický projekt v Palestině, co se nabytí půdy týče, větších výsledků. I přes veškerý nátlak, koupě i uplácení a zahraniční podporu se sionistickým kolonistům podařilo do roku 1948 získat do vlastnictví pouhých šest procent Palestiny, z čehož polovina připadla na JNF. O to větší byl ovšem rozmach po roce 1948, kdy nově zřízený stát Izrael dostal rozhodnutím OSN do vínku více než polovinu území historické Palestiny.

S vyhlášením Izraele měla být činnost Židovského národního fondu ukončena a správa státní půdy měla přejít pod odpovídající státní agentury řízené izraelskými zákony. Místo toho se však stal pravý opak. Židovský národní fond nejenže nezanikl, ale ve vztahu ke státu nebývale posílil. Fondu, který již vlastnil 13 procent území státu, byla poskytnuta klíčová role v řízení Izraelského úřadu pro půdu, vládního orgánu spravujícího dalších 80 procent území státu.

Tento postup pramení z rozhodnutí vlády přenést vlastnictví rozsáhlé části země na Židovský národní fond, a to do doby, dokud nebude většinově zalidněno židovským obyvatelstvem. V roce 1953 byl tento stav posvěcen parlamentem v zákoně o Židovském národním fondu, který fondu udělil nezávislé postavení vlastníka půdy jednajícího jménem státu.

Jádro pudla tohoto právního ustanovení spočívá v tom, že Židovský národní fond může na základě svých stanov pronajmout půdu pouze židům. Tím, že bylo této organizaci podstoupeno 13 procent izraelského území, včetně většiny neobydlené půdy, a jejím úředníkům dovoleno nakládat s dalšími 80 procenty území, Izrael úspěšně zamaskoval odepření jakékoliv „státní půdy” Palestincům. Úřady byly navíc schopny odvést pozornost od skutečnosti, že porušují izraelský zákon proti diskriminaci, třebaže Izrael dodnes s velkým ohlasem tvrdí, že je jedinou skutečnou demokracií Blízkého východu.