Nová izraelská vláda sice vznikla v podobě, jíž naznačily březnové volby, namísto šesti očekávaných ji ale tvoří pouze pět politických stran. S jistotou to víme od minulého čtvrtka, kdy složili přísahu noví ministři.

Z obvyklých spojenců staronového premiéra Benjamina Netanjahua odmítl vstoupit do koalice exministr zahraničí Avigdor Liberman se svým uskupením Jisrael bejtenu (Izrael, náš domov) voleným tradičně zejména přistěhovalci z bývalého SSSR.

Hlavním důvodem byl podle Libermana „nedostatečně nacionální charakter“ vlády. Podle pozorovatelů však přešel Jisrael bejtenu do opozice kvůli přílišným ústupkům premiéra stranám Šas a Jednotný judaismus Tóry požadujícím výhody pro ultraortodoxní židy.

Netanjahuův Likud ve vládě doplňují místo obvyklého partnera právě dvě ultraortodoxní strany a spolu s nimi středopravicový a na ekonomiku zaměřený nováček Kulanu (My všichni) exministra financí a odpadlíka z Likudu Mošeho Kachlona a ještě osadnická HaBajit HaJehudi (Židovský domov). Té předsedá Naftali Benet.

V izraelském jednokomorovém parlamentu (Knessetu) se koalice bez Liebermana opírá jen o nejtěsnější většinu — 61 hlasů ze 120. Pozorovatelé proto očekávají, že se Netanjahu bude při eventuálních sporech snažit o obměnu vládního složení směrem k velké koalici se Stranou práce. Současný předseda Strany práce Jicchak Herzog  zatím něco takového odmítá.

„Žádný slušný lídr by se nezapojil do Netanjahuova cirkusu, který byl slepen na poslední chvíli (..) a vše je v něm podřízeno tomu, aby ti, kdo dosud vládli, zůstali déle u moci,“ řekl Herzog při představování nových ministrů v parlamentu.

Podle pozorovatelů se Natanjahu snažil hned po volbách o koalici přednostně právě s Hezogem. Strana práce však letos kandidovala ve spojení s uskupením HaTnua (Hnutí) Cipi Livniové, a tu Natanjahu do vlády nechtěl.

Herzog se přitom rozhodl alianci s Livniovou vystupující pod názvem Sionistický blok udržet. Netanjahu tak musel přejít k dohodě s tradičními partnery.