S tím, jak byly minulý týden oznamovány průběžné výsledky izraelských parlamentních voleb, se pocity příznivců izraelské levice nepochybně začaly podobat prohlubující se kocovině. Zatímco ještě pár dní před otevřením volebních místností vše naznačovalo, že zvítězí levicová Sionistická unie, ve středu ráno se její podporovatelé probudili do pochmurné reality.

Strana Likud stávajícího premiéra Benjamina Netanjahua nakonec získala celkem třicet křesel ve stodvacetičlenném parlamentu, o šest více než Sionistická unie. Netanjahu tak s největší pravděpodobností sestaví již třetí vládu v řadě.

Vítězství Likudu předcházely děsivé okolnosti. Některé z Netanjahuových předvolebních výroků byly na hranici konspirativních konstrukcí, kdy za svoje klesající preference vinil koordinovaný útok zahraničního kapitálu, izraelských neziskových organizací a domácích médií.

Lehce delirické projevy vyvrcholily v den voleb, kdy apeloval na své voliče, aby se dostavili k urnám, jelikož „Arabové volí v houfech“, čímž ohrožují vítězství pravice. Tyto xenofobní výzvy svou kontroverzností překonalo už jen Netanjahuovo prohlášení, že pokud se stane premiérem, za jeho vlády určitě nevznikne samostatný palestinský stát, čímž v jedné větě rozbil diplomatický konsenzus posledních dvou dekád.

Ačkoliv se Netanjahu snažil své výroky po volbách změkčit, již několik hodin po oznámení definitivních výsledků začali nejrůznější státníci, mírně řečeno, vyjadřovat značné rozpaky nad rétorikou pravděpodobně staronového premiéra. To, že se proti Netanjahuovým prohlášením vymezili evropští politici, není překvapivé vzhledem k dlouhodobě narůstající nespokojenosti EU s nulovým posunem v izraelsko-palestinském mírovém procesu, za což je unijními představiteli viněna izraelské politická reprezentace.

Nečekaná je ale ostrost americké reakce. Obamova administrativa tvrdě kritizovala Netajahuovy výroky, a dokonce uvedla, že může dojít k „přehodnocení“ amerického postoje vůči blízkovýchodnímu spojenci. Ačkoliv je tato prohlášení nutné vnímat spíše jako způsob diplomatického nátlaku na formující se vládu, je očividné, že pokud byly izraelsko-americké vztahy před volbami na bodu mrazu, nyní se již pohybují v arktických teplotách.

Izrael a Česká republika: vše při starém?

Zajímavou otázkou je, jak se k výsledku voleb a tomu, co jim předcházelo, postaví Česká republika, jejíž představitelé zaujímají tradičně vyhraněné proizraelské postoje. Reakce prezidenta Zemana se dá vzhledem k historii jeho islamofobních projevů koketujících s proti-arabským rasismem celkem očekávat.

Koneckonců, Netanjahuovy výroky o arabských voličích jako „houfech“ by mohl pronést klidně Zeman sám. Nicméně ani premiér Sobotka se očividně nenechal vyvést z míry tónem a obsahem Netanjahuovy rétoriky a pouze prohlásil, že se těší na spolupráci s novou vládou.