Analytik a pozorovatel blízkovýchodního dění z BBC Jeremy Bowen ve středu poznamenal: „Benjamin Netanjahu slíbil před volbami věci, které nesporně poškodí další vztahy mezi Izraelem, Spojenými státy a Evropou. Slíbil vystupovat proti dohodě mezi Západem a Íránem. Slíbil tisíce nových domů osadníkům na okupovaných územích. Slíbil, že nedovolí Palestincům vlastní stát (...) V úterních volbách přesto jednoznačně vyhrál. Přesto, anebo snad právě proto.“

Pokud by člověk hledal hlavní poselství z úterních voleb do izraelského parlamentu pro svět, znělo by nejspíše právě takto. Hluboce se mýlily všechny předvolební a exitpollové průzkumy. Mýlili se i všichni ti, kdo předpovídali, že nyní druhý nejdéle vládnoucí premiér v historii země už další volby s tvrďáckou rétorikou nevyhraje. Vyhrál, a to při vysoké účasti, proti rozmanité a relativně jednotné opozici a ještě za situace, kdy bulvár zhusta propírá jeho pijácké sklony či skandály jeho údajně panovačné ženy Sáry.

Faktory označované předem za rozhodující témata voleb — drahé nedostupné bydlení, životní náklady a nárůst nerovnosti — se nakonec ukázaly být jen o málo významnější, než v minulých volbách. Jedna strana na nich se profilující — Kulanu Mošeho Kachlona — sice získala deset nových mandátů. Druhá podobně profilovaná — Ješ atid Jaira Lapida — jich ale zároveň osm ztratila.