Parlamentní volby v Izraeli proběhly už 22. ledna a jejich výsledek je vcelku znám. Nízkou dvouprocentní hranici pro vstup do Knessetu překročilo hned dvanáct volebních uskupení, resp. šestnáct politických stran. Převahu v poměru 61:59 mají poslanci pravice.

Vítěze voleb ale většinou — a v Izraeli zvlášť — neurčuje jen pouhý přepočet hlasů na mandáty. Důležitější je, která z parlamentních stran získá rozhodující část vlivu, jaká zaujme vedoucí místo ve vládě a v opozici a která prosadí nejvíce z programu. Takovou bilanci je možné učinit až s určitým odstupem.

Kdo tedy vyhrál a kdo se jeví jako poražený nyní?

Volby vyvolal předseda strany Likud a dosavadní premiér Benjamin Netanjahu s vyhlídkou na posílení pravice. Za tímto účelem se dohodl také na vzniku volebního bloku s druhou nejsilnější stranou koalice z minulých let — Izraelem, naším domovem (Jisrael Bejtenu) Avigdora Liebermana — a několika dalšími malými subjekty.

Likud-Bejtenu se pak skutečně stal nejsilnějším parlamentním tělesem — se ziskem 23,3 procenta hlasů obsadil 31 poslaneckých míst; celkově ovšem oslabil o 11 mandátů a o vlastní vládní většině si může nyní nechat jen zdát.

Nový střed

Dalším kandidátem na označení za vítěze a navíc nejvýznamnější novinkou voleb je nové středové uskupení Existuje budoucnost (Ješ Ativ) bývalého novináře Jaira Lapida. Strana vznikla teprve v dubnu 2012; ve volbách ale skončila hned za Likudem. Její dosavadní život tak připomíná malý americký sen.

Lapid zformoval svůj subjekt coby populární novinář, podnikatel a dlouholetá hlasatelská hvězda nejsledovanější televizní stanice. Na kandidátku získal především známé osobnosti, jež nejsou spojovány s tradičními stranami, a dal své straně image obamovské naděje.

Kampaň zaměřil výmluvný a mediálně obratný Lapid na nejvášnivěji diskutovaná témata izraelské politiky posledních let: zvětšování sociálních rozdílů, rostoucí náklady na bydlení, korupční skandály a zvýhodňování příslušníků ultraortodoxní komunity, zvláště osvobození studentů náboženských škol od povinné vojenské služby. Obecně ideologicky se přitom nevymezil, což mu umožnilo oslovit voliče z celého spektra.

Ve volbách získala Existuje budoucnost 14,3 procenta hlasů a 19 mandátů. Oslabila jak Likud, tak středolevicovou Stranu práce. Podle povolebních rozborů přitom přitáhla podobnou měrou liberály unavené Netanjahuovým siláctvím, obyvatele velkých měst i účastníky protestů izraelských rozhořčených z léta 2011.

Přes tyto úspěchy ale nemusí titul vítěze připadnout nakonec ani Lapidovi. Rozhodující úlohu mají stále šanci sehrát i další významní aktéři.

Labouristé a národovci

Lépe, než se dle průzkumů očekávalo, dopadla ve volbách i tradiční izraelská levice vedená Šelly Jachimovičovou. Strana práce získala 11,4 procenta hlasů, resp. 15 mandátů, čímž polepšila o sedm poslaneckých míst. Labouristům šlo sice — dle jejich vyjádření — především o možnost sestavit vládu, což by v případě vzniku středolevicové koalice činili nyní spíše Lapidovi lidé; Strana práce má ovšem na rozdíl od Existuje budoucnost komplexní program i kompetentní odborníky takřka na každou oblast, a tak perspektivně může převzít iniciativu.

S podobnou relativností lze hodnotit i výsledek čtvrté nejúspěšnější strany — Židovského domova (Ha-Bajt Ha-Jehudi) v čele s Naftalim Bennettem. Uskupení, jež je v izraelském spektru snad nejvíce napravo, bylo v povánočních prognózách označováno za černého koně voleb. Strana slibující namísto složitých rozhovorů s Palestinci část Západního břehu anektovat a zbytek přetvořit v jakýsi palestinský protektorát, svoje postavení vylepšila — díky 9,1 procenta hlasů má nyní v Knessetu 12 mandátů, což je o sedm více než dříve. Stalo se tak ale v menším rozsahu, než se předpokládalo, a navíc na úkor dvojbloku Likud-Bejtenu.

Netanjahu a Lieberman mohou nicméně Bennetta ještě potřebovat. A ten si může klást podmínky.

Zisky nejmenších

Za Židovským domovem se umístily tradiční náboženské strany Šas (11 mandátů) a Sjednocený judaismus Tóry (7 mandátů). Obě získaly o jednoho, resp. o dva poslance více než v posledních volbách; úspěch Lapidovy Existuje budoucnost je ale připravil o část dřívější váhy při formování koalic.

Sedmá skončila středová strana Hnutí (Ha-Tnua), kterou si založila Cipi Livniová, bývalá ministryně zahraničí za stranu Vpřed (Kadima). Podobně jako osmý Merec bude mít šest poslanců, na rozdíl od levicového uskupení má ale velký koaliční potenciál.

Ještě žádanější je přitom podpora původní Kadimy, která ztratila na první pohled ve volbách nejvíce. Mateřské uskupení Livniové získalo pod vedením Šaula Mofaze pouze dva mandáty, což je o celých 19 méně, než mělo doposud. Mofaz je ovšem přijatelný jako koaliční partner pro všechna uskupení, a i dva hlasy se v dnes tak roztříštěné skladbě Knessetu hodí.

Mozaiku izraelských parlamentních stran pak doplňují ještě Sjednocená arabská kandidátka — Ta-al (4 mandáty), Hadaš (4 mandáty) a Balad (3 mandáty), které zastupují izraelské Araby. Tyto strany obvykle spolupracují pouze s levicí.

Rozhodne koalice

Jak vidno z řečeného, žádné z uskupení nového Knessetu není doposud mimo hru. Teď je záhodno sledovat koaliční rozhovory. Prezident Šimon Perés pověřil sestavením vlády Netanjahua, který doposud jednal především s Lapidem. Podle informací z izraelských médií mu slíbil nový zákon o vojenské službě, změnu volebního systému i rozsáhlé sociální reformy, jež mají vést ke snížení nákladů na bydlení; k dohodě ovšem nedošlo. O posledním víkendu vyzval Netanjahu ke vzniku široké koalice; i zde jde ale zatím jen o obecný plán.

Další alternativou je dle izraelských novin vytvoření pravicového spojenectví, které by podpořila část středových a část náboženských stran. Čtvrtá z debatovaných variant počítá s rozpuštěním několika současných bloků (nejčastěji se mluví o rozpadu Likudu-Bejtenu) a vzniku nových seskupení (např. z Hnutí Cipi Livniové a Lapidovy Existuje budoucnost).

Předpokladem skutečně reformní vlády je podle znaleckých rozporů vytvoření koalice bez Šasu a Sjednoceného judaismu Tóry, což by umožnilo zásah do systému náboženských škol a sociálních zvýhodnění ultraortodoxních komunit. V takovém případě by se stal skutečným vítězem nejspíše Lapid. Vznik pravicové vlády s podporou středu a případně přeběhlíků by naopak umožnil výraznější plnění programu Bennettova Židovské domova. V široké koalici by zase zisky patrně nejvíce zúročily malé středové strany: Hnutí a Kadima.

Jakékoliv další uspořádání s účastí náboženských stran by s pak ohledem na jejich současnou sílu a atmosféru v izraelské společnosti znamenalo vítězství právě pro ně.

Podle izraelských zákonů má politik pověřený sestavením vlády požádat o důvěru do šesti týdnů. Netanjahuovi jich zbývá ještě pět. Již teď je zřejmé, že tvorba stabilní koalice bude pro staronového premiéra mnohem obtížnější než v roce 2009. A právě důslednost využití mandátu, který předsedovi Likudu poskytl zisk největší počtu hlasů, rozhodne, zda se Netanjahuovi podaří dosud jen formální vítězství opravdu naplnit.