Jestřáb Netanjahu v Praze: velké přátelství i demonstrace

Dušan Radovanovič

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu navštívil Prahu. Premiér Nečas vyjádřil silové politice Izraele plnou podporu. Podle kritiků však postoj radikála Netanjahua konflikt pouze zhoršuje, a Česká republika by neměla tuto pozici podporovat.

Do Prahy přicestoval na návštěvu izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Jedná se o první návštěvu premiéra Izraele v České republice. Netanjahu se sešel s českým premiérem Petrem Nečasem i prezidentem Václavem Klausem.S Nečasem jednal Netanjahu o spolupráci obou zemí v oblasti výzkumu a vývoje, hovořili také o ekonomice či kooperaci armád a obranného průmyslu. Izraelský premiér ocenil tradičně proizraelské postoje českých politických představitelů. Hovořil o české ochotě „stát na straně pravdy". Kritika Izraele je podle něj založena na lžích. „Je to otázka morálky, správnosti, úcty a důstojnosti. Můžete být příkladem mnoha jiným světovým demokraciím," řekl Nečasovi.Premiér Nečas jeho slova ocenil. „Návštěva je jen podtržením vynikajících vztahů mezi Českou republikou a Státem Izrael zvláště v posledních dvaceti letech. Chtěl bych zdůraznit, že Izrael je státem s vysoce vyspělou demokracií a státem ve velmi neklidném a nepokojném regionu," uvedl premiér Nečas.Podle Nečase je situace Izraele shodná s postavením Československa „mezi první a druhou světovou válkou, kdy bylo obklopeno režimy s totalitárními sklony". Zároveň dodal, že strategické partnerství EU s Izraelem nesmí být podmiňováno pokrokem v izraelsko-palestinských rozhovorech.Takto jednorozměrný obraz izraelsko-palestinského konfliktu ale odmítá historik Vít Strobach. „Situace v Izraeli skutečně v určitém smyslu snese srovnání s obdobím mezi dvěma světovými válkami. Je to ovšem také izraelská nacionalistická pravice, která dodnes prosazuje takové pojetí etnického národního státu, které bylo tehdy v části Evropy obvyklé a které vylučuje velkou část obyvatelstva země z demokratických politických procesů,“ upozorňuje Strobach na postoj izraelského státu vůči palestinským obyvatelům. Proti návštěvě Benjamina Netanjahua a vojenské spolupráci ČR a Izraele se v Praze koná akční týden, který pořádá organizace Ne naším jménem! Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě. Ta pořádá o situaci na Blízkém východě debaty, filmová promítání i happeningy.Iniciativa upozorňuje na kontroverzní politiku Izraele, který porušuje mezinárodní právo, ilegálně okupuje palestinská území a diskriminuje původní obyvatelstvo. „Chceme vyjádřit zásadní nesouhlas s tím, aby se Česká republika jakoukoli formou vojensko-technické spolupráce do této politiky zapojila,“ uvedli organizátoři akce.Organizace rovněž zdůrazňuje, že Česká republika se prosazováním proizraelské politiky často dostává do střetu s ostatními zeměmi Evropské unie, které jsou k politice Izraele kritičtější. „Jen pokud nebude mít jeho stávající jestřábí reprezentace v zádech mezinárodní podporu, může být ochotna otevřít se oprávněné kritice a vzít vážně jednání o spravedlivém míru.“ S tím souhlasí i historik Strobach. „Předseda vlády Netanjahu a strany, o něž se opírá jeho vláda v parlamentu, pomáhají svou neústupností, okupací palestinských území a podporou radikálních osadníků udržovat napětí a v zásadě permanentní válečný stav,“ řekl Deníku Referendum Strobach.„Důsledek konfliktu pro palestinské i izraelské obyvatelstvo je zřejmý. Jsou to mrtví civilisté na obou stranách a zisk pro ty, kteří představují největší zastánce tzv. tvrdého postupu a nulové tolerance vůči „odvěkému nepříteli“. Izraelská, stejně jako palestinská demokratická veřejnost jsou v hluboké defenzivě — této situaci přímo napomáhají mnozí čeští politici, kteří současný režim v Izraeli podporují a vyvádějí ho z mezinárodní izolace. Slova o morálce a pravdě manipulují českou veřejnost a zakrývají skutečný stav věcí,“ uvedl historik.Protesty proti návštěvě Benjamina Netanjahua v Praze vyvrcholí páteční demonstrací na náměstí Jana Palacha. Demonstrace má mimo jiné vyjádřit podporu palestinskému i izraelskému mírovému hnutí.

    Diskuse
    PM
    April 8, 2011 v 22.30
    Vysvětlí mi konečně někdo, co jsou to „okupovaná palestinská území“?
    Dokud byla Gaza okupována Egyptem a Západní břeh Jordánskem (1948-1967), nikdo proti okupaci těchto území neprotestoval. A to ani přesto, že obě území byla od Židů násilně vyčištěna. Teprve když Egypt a Jordánsko válku proti Izraeli prohrály, máme tu najednou „ilegálně okupovaná palestinská území“. V Gaze dnes není jediný izraelský voják, Golany jsou bývalé syrské, nikoli palestinské území, zbývá tedy pouze Západní břeh. Přesto kdekdo neustále papouškuje „okupovaná palestinská území“ v plurálu (dvakrát i v předchozí zprávě) - kolik jich tedy vlastně je?
    DS
    April 9, 2011 v 8.49
    Pane Mareš(i)
    dovolím si pokusit vysvětlit : cokoli udělá žid (Žid) , (Judaista, Sionista atd) je špatně. A , co jest zrovna dosazeno: GazaZápadní Břeh Jordánsko, Palestinský stát Jordánsko,dovoz zbraní do Gazy,budoucí války, minulé války, rok 1967,1948,dnešní den,jestřáb, Peres, Šaron,Východní Jeruzalém, Západní Jeruzalém, prostě cokoliv...) JE SPATNĚ.
    Tak /nějak.
    (Možná není na první pohled pochopitelné, proč neexistuje rozumná podpora Arabských křesťanů : třeba jejich vytlačování z Bethlemu a dalších míst muslimskými soukmenovci : peníze jdou pravděpodobně z S.A. a Iránu - ale třeba to spolu souvisí)
    April 9, 2011 v 12.09
    Pane Mareši, Západní břeh byl až do roku 1988 jordánským územím, nikdy jej neokupovalo. Gaza Egyptem okupována skutečně byla, ale protestovalo se (zejména ve VS OSN), jen ne občasnky, protože v té době to ještě nebylo zvykem. Ilegální okupací palestinských území se tradičně rozumí izraelský vojenský zábor za zelenou linií. Plurál se tu nevztahuje ke třem územním celkům, které jmenujete, ale k nesouvislému pásu oblastí na Západním břehu, jež stále nejsou pod palestinskou kontrolou. (viz mapka - http://www.medea.be/images/Separation_Barrier_Israel_West_Bank.gif)

    Příslušný zábor existuje i v okolí pásma Gazy, ale dnes už jen v podobně velmi tenké, asi kilometrové linie. I v rámci ní se ale stále nachází několik izraelských osad, které - z tohoto hlediska - stojí na okupovaném území.
    DS
    April 9, 2011 v 13.02
    Pane Jedličko(a)
    co jest pro Vás okupací ?
    Předpokládám, že vycházíte nejen z mezinárodního práva ( moci a vzájemné závislosti,hegemonické stability,Waltze,ECLA,Kauppiho, i "behaviorální revoluce v mezin. vztazích",mezin.smlouv , OSN propozicích ad. ) , ale i z vlestního vědomí a svědomí.
    Okupuje USA v současné době Německo ?
    Proč ne ?/proč ano?
    Okupuje součásný Hamás Gazu ?
    Proč ne ?/proč ano?
    Děkuji za odpověď
    hezký den
    David Sekanina
    April 9, 2011 v 13.43
    Vynasnažím, pane Sekanino, odpovědět, ale vydržte prosím do pondělí. Musím teď odjet a nad těmi dodatečnými otázkami se chci víc zamyslet.

    Zde nicméně ještě jedna mapka pro pana Mareše, která lépe vystihuje roztříštěnost záboru, a tedy i důvod, proč se hovoří o okupovaném území v množném čísle:

    http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0d/Settlements2006.jpg
    DS
    April 9, 2011 v 14.02
    Děkuji Vám,
    dobrou sobotu
    DS
    PM
    April 9, 2011 v 22.28
    Díky, pane Jedličko,
    snad jsem to pochopil správně: jde o enklávy na Západním břehu, které Izrael dosud nepředal pod plnou pravomoc Palestinské samosprávy. Tam dává plurál smysl.
    Jenže po zkušenosti s Gazou, kde Hamás po odchodu izraelské armády a vyklizení osad teroristické útoky proti Izraeli nejen nezastavil, ale ještě vystupňoval, si Izrael analogický vývoj na Západním břehu nemůže dovolit - ponechat i zde volné pole Hamásu by bylo národní sebevraždou. Dokud se Hamás nezřekne cíle zlikvidovat židovský stát, je okupace Západního břehu nejen logická a nutná, ale i další válka se současným Hamastánem je bohužel neodvratitelná.
    řekl bych ( jen politologicko-vojensko-sociologicky ) a přemýšlel : Egypťané, kteří vyhráli revoluci a přesto PC a bílé ženy nedostanou ( cca 35 mil mladých kluků) :
    Co jim zůstane : Jen útok na Izrarel : někdo to už zorganizuje.
    Jordánsko se zatím drží. Libanon-Irán : těžko řící,
    Na Sinaj, bych kvůliva sexuálnímu demokratickému chtění mladých egypťanů, v nejbližší době na dovolenou nejel.
    Je mi jich líto ( ale to jistě nechtějí slyšet)
    JG
    April 10, 2011 v 13.04
    Petře, nekrmte trolla!
    To mají mladí Egypťani blbé, že nemají počítače - potom si ani nemohou sexuální frustraci vybít trapným provokováním na cizích diskusích jako někdo...
    April 11, 2011 v 13.33
    Pane Sekanino,
    důležité věci říkáte. Skutečně, v Islámu je sexuální frustrace velkým motorem, díky mnohoženství a celkovému sociologicko-ideologickému nastavení spousta mladých mužů nemá šanci mít sexualní styk..Kdyby nebylo sexuální frustrace, to by hned ubylo džihádistů, kterým jsou přislíbeny panny v Ráji! Sexuální frustrace byla, je a vždy bude jedním z největších nástrojů ovládání jednotlivců a mas - státem, náboženstvím, ideologií..ať už přímo či nepřímo
    I s panem Marešem souhlasím, je to realistický pohled na věc.

    ----------------------------------(odděluji pro přehlednost, dále to není specificky na Vás, pane Sekanino, ale spíše obecně do prostoru, i když částečně navazuji na to, co už jste řekl dříve)

    A co je vlastně ten palestinský národ? Jaký mají jazyk? Jaká je jejich historie? Co jsou jejich specifické zvyky?

    Osobně patřím k těm, kteří vidí v Palestincích především nástroj arabských a/nebo muslimských států, skupin a organizací, aby mohli schovávat porušování lidských práv v Islámu a ve svých zemích a svůj antijudaismus/antisemitismus (ať už skutečný nebo proto, že je to zkrátka mezi nimi IN) za jejich snahy neustále zkreslovat jednostranně skutečnost proti Izraeli a spousta (jinak i třeba vcelku soudných) lidí jim to baští/schvaluje s různou motivací - nereflektovaný (často nevědomý) antijudaismus/antisemitismus, politická orientace, touha někam "patřit", stádný instinkt - tedy sociální a psychologický tlak, strach z arabských a/nebo muslimských států, snaha schovat vlastní zločiny a tím udržet určitý "status quo" (představitelé Číny, Venezuely), levnější ropa a vůbec finanční infuze pocházející od mj. Saudské Arábie, nenávist k sobě samým...toho by byla spousta

    Najděte si informace o (mé zdroje by byly nutně označeny za zaujaté):

    -OSN financovaných táborech pro palestinské děti, odkud pochází spousta džihádistů, protože jsou k tomu indoktrinovány

    - o fungování Rady pro lidská práva OSN, kterak soustavně a cíleně arabské a muslimské státy a jejich podkuřovači (Kuba, Venezuela, Čína...vskutku pěkní kamarádi) blokují projednávaní pokud možno ČEHOKOLI jiného než odsuzování Izraele - Darfur, útlak koptů v Egyptě, Čína (zpověď jednoho čínského disidenta (skrze NGO UN Watch) chtěla Čína s Kubou zablokovat přímo na zasedání, museli se ho mj. zastat USA), pokud si vzpomínám dobře, tak bez pozornosti prošly i popravy cizích státních příslušníků bez řádného soudu v Sýrii, masakry jinověrců v muslimských státech Asie... Je toto v pořádku? Skutečně jde mnohým žalobníčkům na Izrael o Palestince? Nebo jim spíše jde o to, aby tento status quo trval co možná nejdéle a byl nafouknut co do největších rozměrů, aby zakryl jejich vlastní "hříchy"?

    - etnický stát - najděte si něco o tom, kdo získává na izraelských univerzitách stipendia, kdo leckdy vyhrává soutěže Miss, o právech beduínů...pokud Izrael někdy omezuje možnosti některých národností, tak je to především jako ochrana proti fanatikům...myslím, že se najde spousta příkladů, že je Izrael právním a demokratickým státem

    Netvrdím, že cokoli, co Izrael v současné situaci činí je vždy zrovna "košer", na to se necítím dostatečným odborníkem a osobně se domnívám, že nic není černobílé...ALE z obou stran! Nelze prostě viktimizovat jednu stranu a z druhé dělat agresora. A již vůbec by se nemělo ignorovat to, co je dle mého pokrytectví arabských a muslimských států.
    April 12, 2011 v 11.42
    Pro pana Sekaninu - k okupaci
    Pro mě osobně není výraz okupace hodnotově neutrální. I když je tedy poměrně přesně definována v mezinárodním právu Haagskou konvencí, (jako násilný čin státu či podobné entity, který/která se prostřednictvím ozbrojených složek zmocní jiného státu nebo entity, jehož/jejíž území obsadí), z mého pohledu je k naplnění tohoto termínu potřeba, aby na příslušném území docházelo k aktivnímu (i když ne nutně ozbrojenému) odporu obyvatelstva.

    Jde o poměrně úzké, jednoduché vymezení, které se příliš nedotýká teoretických uchopení mezinárodního systému, jako nástroj světonázorové orientace mi však dostačuje.

    Podle mezinárodního práva nelze za okupaci považovat takový zábor (dle výše uvedené definice), který je odsouhlasen legálními zástupci lidu příslušného státu či entity, anebo Radou bezpečnosti OSN. Ve zprávách, které edituji (tato o Netanjahuovi k nim bohužel nepatřila), musím z tohoto pojetí vycházet, osobně se s ním ale neztotožňují. Právě postoj samotného obyvatelstva tu vnímám jako důležitější, než-li formální legalizaci.

    Nyní k odpovědi na vaše doplňující otázky: USA Německo neokupuje ani z mého, ani mezinárodně právního pohledu – základny stojí na pronajatém území, byly sem umístěny se souhlasem vlád a navíc v takové míře, že těžko mluvit o záboru. Otázka setrvání amerických základen v Německu byla několikrát mezi hlavními tématy volebních kampaní. Mnoho Němců si pravda základny na svém území nepřeje (je zajímavé, že lidé z jejich bezprostředního okolí obvykle ano), na rozdíl od osmdesátých let však proti nim nijak aktivně nevystupuje.

    Proto také – a zde se pouštím na tenký let, ale tak to opravdu vnímám – nepovažuji za okupaci ani přítomnosti sovětské armády v ČSSR po roce 1969. V letech 1968 a 1969 naopak – soudím – o okupaci šlo.

    A pokud jde o Gazu: Hnutí islámského odporu získalo rozhodující díl formální moci demokratickými volbami, následně ale provedlo puč a z Gazy vyhnalo, nebo v ní internovalo všechny zástupce hlavního mocenského konkurenta. Jeho vláda v pásmu dnes je podle mne nelegální a z velké části totalitní, o okupaci se však nejedná. Zde ovšem nejde o absenci aktivního občanského odporu (i když ta je tu přítomna také), ale o skutečnost, že převrat Hamásu nebyl mezinárodně právním aktem, v němž by se aktéry staly státy anebo státní entity. Bylo by to, jak mluvit o okupaci Československa KSČ.
    April 12, 2011 v 11.45
    Pane Mareši,
    Ano, tak jsem to (s tím plurálem) myslel. Je třeba ještě doplnit, že vedle enkláv na Západním břehu patří k okupovaným územím i ona kilometrová zóna okolo Gazy, kde je dnes vojenské bezpečnostní pásmo. Gollany mezi palestinská území opravdu nespadají.

    „Okupovaná palestinská území“ je jinak právní termín, který oficiálně používají i mezinárodní soudy, OSN, EU i USA. Jenom v publicistických (proizraelských) zdrojích se někdy hovoří o „sporných územích“.

    Problém s vyklízením Západního břehu jinak z izraelské strany není jen bezpečnostní, ale především vnitropolitický. Jak asi víte, je zde roztroušeno mnoho izraelských osad, ve kterých žije na 300 000 lidí. V Gaze jich bylo jen 3000. Připočtou-li se obří osady, jež srostly s východním Jeruzalémem, žije na Západním břehu půl milionu občanů Izraele (nejde zde o to, že jsou to Židé, ale že jde o občany jiného státu), kteréžto vysídlit by bylo pro jakoukoliv vládu politickou sebevraždou. Mnoho z osad navíc vzniklo s náboženským podtextem a jejich obyvatelé by se vysídlování zřejmě bránili.

    Dále pak průzkumy veřejného mínění vskutku odhalují, že si za současné politické situace většina Izraelců i Palestinců myslí, že do několika let dojde k velké válce. Hlavní příčinou ovšem dle mého názoru není oficiální trvání Hamásu na staré chartě, která příslušnou klauzuli (z náboženských důvodů) obsahuje, ale skutečnost, že ta část politické elity, která by ráda ukázala větší vstřícnost, nemá ani jedné straně sporu podporu výrazné části obyvatelstva. Státy či státní entity nejsou jednolité a neprůhledné kulečníkové koule – už jsme na tento problém narazili zde (http://denikreferendum.cz/clanek/1403-nejsou-palestinci-neni-izrael), vzpomínáte?

    Možná ale, že se společenským míněním ještě pohne doznívající vlna arabských revolt. Uvidíme.
    + Další komentáře