Výsledek izraelských předčasných voleb byl pro mnohé překvapením, tak jasné vítězství dosavadního premiéra Benjamina Netanjahua a jeho strany Likud se nečekalo. Pro některé je výsledek voleb velkým zklamáním, v případné vládě vedené Sionistickou unií Jicchaka Herzoga a Cipi Livniové viděli naději v zastavení posunu izraelské společnosti k nesnášenlivosti a extremismu, a rovněž naději v odblokování jednání s Palestinci.

Zvítězil ale Netanjahu. Důvodů, proč nakonec — podobně jako při svém prvním triumfu v roce 1996 — neočekávaně zdrtil konkurenci, která podle všech očekávání měla zvítězit, je více. „Bibi“ je jistě zkušenějším, výraznějším a charismatičtějším politikem než lídr opozice Herzog. Také se zřejmě zkrátka víc snažil, aby volby vyhrál, a jeho předvolební nasazení přineslo ovoce.

O všem ale rozhodla otázka bezpečnosti. V dnešní situaci většina židovských Izraelců už nevěří v samotnou možnost dohody s Palestinci a vzniku palestinského státu. Ten se jim jeví jako ohrožení bezpečnosti (Západní břeh jako nová, větší, bližší a mnohem nebezpečnější Gaza) a proto jim dosavadní politika Izraele vůči palestinskému území — zabírání nejlepších částí země pro židovské osady, vojenská kontrola většiny území a uzavření milionů Palestinců na Západním břehu do izolovaných hustě obydlených městských enkláv, jakýchsi ostrovů — nijak nevadí.

Když Netanjahu těsně před volbami prohlásil, že nikdy nepřipustí vznik palestinského státu, měl vítězství v kapse. Jím vedená vláda bude mít jasný mandát nepřipustit vznik Palestiny a také pokračovat ve výstavbě židovských osad bez jakýchkoli zábran a omezení, navzdory jakémukoli tlaku zvenčí.