Zdá se, že se nic nevyvíjí, že se nic neděje. Druhé výročí uznání palestinské státnosti v OSN se blíží, ale palestinská věc jakoby se nehýbala. Jednání s Izraelem obnovená v létě 2013 zkrachovala nejprve v březnu, pak po ohlášení vzniku vlády národní jednoty Fatah-Hamás a nakonec opět minulý měsíc. Velká mírová smlouva slibovaná loni na podzim nebyla v posledku ani navržena...

↗

Palestinská vlajka před budovou OSN. Repro Internet

...ale přeci jen — jsou tu vlaštovky. Čerstvě zvolený premiér Švédska ze sociální demokracie Stefan Löfven minulý pátek oznámil, že jeho kabinet Palestinu uzná, jen co se pustí do práce. To je relativně velká věc. Z členských států Evropské unie sice už několik Palestinu jako stát uznalo, avšak za jiných geopolitických podmínek v roce 1988. S výjimkou Kypru šlo navíc o sovětské satelity (a ano, byla mezi nimi i ČSSR) a všechny své uznání později de facto vypověděly.

Se vším všudy uznal v Evropě Palestinu zatím jen Island, jenž ale není členem EU. Švédsko tak bude Unii vlastně první.

Dále se bude o uznání palestinského státu hlasovat také v britské Dolní sněmovně, a to už příští týden. Půjde o hlasování nezávazné, důležité však bude kvůli rozpravě a vyjasnění pozice Labour Party. Její předseda Ed Miliband kritizoval před dvěma lety premiéra Camerona, že palestinskou žádost v OSN nepodpořil, ale dosud neuvedl, zda tak sám učiní jako jeho případný nástupce. Volby v Británii přitom budou za necelý rok...

Podobně se v prospěch palestinské státnosti vyjádřil už i španělský parlament v roce 2011. Pokud tak vyhraje volby v květnu 2015 současná britská a v prosinci 2015 španělská opozice, mohla by se skupina dnešních 134 států (ze 193 v OSN), jež uznávají Palestinu jako stát v hranicích příměří před rokem 1967, opět rozrůst.