Ne-země za velkou zdí
Filip OutrataNedávný diplomatický úspěch Palestiny v OSN pravděpodobně nijak významně nepomůže reálné situaci Palestinců — konec izraelské okupace a vznik nezávislého palestinského státu jsou stále v nedohlednu.
Palestina získala v OSN status nečlenského pozorovatelského státu. Okolnosti hlasování byly zajímavé samy o sobě, zvláště z pohledu České republiky. O zvláštních spojenectvích, která nám hlasování přineslo, tu byla řeč jinde. Na mysli přitom tane otázka, zda tichomořské ostrovní státy jako Mikronésie či Palau získaly za své hlasování od Spojených států nějaké přísliby ve věci boje proti globálnímu oteplování, které je pro ně existenčním ohrožením.
Nebo jiná, neméně spekulativní, totiž zda Česká republika, posouvající se pomyslně od evropských břehů vstříc Novému světu, dokáže své nynější nadstandardní vztahy s Izraelem i se Spojenými státy využít k tomu, aby skutečně něco udělala pro nezávislý palestinský stát. Jeho potřebnost a správnost totiž sama ústy ministra Schwarzenberga deklaruje.
Zákon odvety
Co ale rozhodnutí valného shromáždění znamená pro ty, jichž se týká nejvíce, pro Palestince a Izraelce? Pravděpodobně může změnit méně, než si připouštějí i ti největší optimisté. Ukázala to bezprostřední odvetná reakce izraelské vlády, která (vedle zadržení cel za zboží pro palestinskou autonomii) ohlásila vybudování dalších tří tisíc bytů pro židovské osadníky na Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě. V tomto případě jde o zcela klíčové rozhodnutí, protože výstavbou by bylo de facto přeťato spojení mezi jižní, menší částí palestinského Západního břehu, a větší částí severní s nedalekým centrem Ramalláhem.
Navíc to píšete to s chvályhodnou věcností; taková Jana Ridvanová z Přátel Palestiny („Palestinci jsou také lidi“) by asi zvolila ostřejší tón. – Téma je to důležité, to nelze popírat. A co takhle Šluknovsko nebo jiný turisty opomíjený region:
„A někteří z turistů z Izraele, jednoho z nejbližších spojenců České republiky, si možná při své návštěvě této atraktivní země najdou čas i na návštěvu velice blízké, a nepříliš skryté ne-země za velkou „zdí“.“
Je dobré a záslužné, že zmiňujete arabské obyvatele a občany státu Israel.
Nemáte náhodou nějaké bližší informace o tom, kolik jich už bylo palestinskými bojovníky za nezávislost za těch 64 let povražděno? – Ty ostatní „statistiky“ jsou vedeny poměrně důkladně, jen tady to zatím nějak hapruje.
Bohužel bližší informace o tom o čem píšete nemám, v Pappého monografii o "Zapomenutých Palestincích" v Izraeli se o tom nepíše, spíš o vládních pokusech eliminovat "arabské"/palestinské poslance Knessetu, nebo o desítkách izraelských Palestinců zastřelených izraelskými ozbrojenými silami.
Byl byste tak laskav a naznačil, odkud čerpáte vzdálenější informace o této věci? Velice by mi to pomohlo. Buďte zdráv!
To je právě ten problém, že "likvidaci zrádců" se vždycky jenom hodně mluvilo, ale je těžké se něčeho konkrétního dopátrat. (To už známe z Bible!!)
Je asi smutným osudem všech odbojových hnutí, ať už protinacistických v okupovaných zemích Evropy nebo jakýchkoli podobných v historii, že vítězové jakoukoli vzpomínku na ně rozdrtí na prach - a těch pár pozůstalých umře v tichu a nezřídka i v úzkosti, že odplata bude na nich jednou dokonána.
(Mimochodem mi vytanulo, že do češtiny byla kdysi přeložena knížka "Národy ve stínu".)
Pappého si určitě najdu
Moje otázka nebyla totiž tentokrát míněna ani ironicky ani provokativně, ale zcela vážně.
Takže musíme zkusit pátra každý na vlastní pěst. A třeba se někdo najde, kdo ná navede na stopu.
Kdysi (přesněji v roce 1988) jsem v Salzburgu mluvil se studenty s palestinsko-libanonskými kořeny, ale v tomto punktu byli zdrženlivý, a já neviděl důvod na ně nějak dotírat. Indicií dost, důkazy chybí.
Je to podobné jako Cosa Nostra... Giulio Andreotti ví, ale nepoví. Odsouzen na 24 let vězení - a rozsudek zrušen: promlčeno. Takhle se lidstvo krok za krokem "promlčí" k sice konejšivému ale veskrze lživému obrazu dějin. Rádi se přiživí i amatéři jako Daniel Herman. Je to vždycky výborně zaplaceno
Dnes je v módě varianta: "Fučík a Rošický byl křivák, ale Mašínové, to byli hrdinové..."
(Čekám, kdy už nám mladá generace literárních vědců začne odborně objasňovat, proč Vančura, Hašek a Olbracht byli šmíra, kdežto Zahradníček, Durych a Deml zůstávají v zlatém fondu českého básnictví. Jsem jen zvědav, kam asi zařadí Františka Halase.)
Karel Kosík měl naprostou pravdu:
"Generální linií je MLČENÍ".
A když už je to stejně tak dlouhé, že to nikdo nedočte dokonce, připojím ještě svého oblíbeného T.S.Eliota:
The Eagle soars in the summit of Heaven,
The Hunter with his dogs pursues his circuit.
O perpetual revolution of configured stars,
O perpetual recurrence of determined seasons,
O world of spring and autumn, birth and dying!
The endless cycle of idea and action,
Endless invention, endless experiment,
Brings knowledge of motion, but not of stillness;
Knowledge of speech, but not of silence;
Knowledge of words, and ignorance of the Word.
All our knowledge brings us nearer to death,
But nearness to death no nearer to God.
Where is the Life we have lost in living?
Where is the wisdom we have lost in knowledge?
Where is the knowledge we have lost in information?
The cycles of Heaven in twenty centuries
Brings us farther from God and nearer to the Dust.
(zbytek je tady ⟹ http://www.tech-samaritan.org/blog/2010/06/16/choruses-from-the-rock-t-s-eliot/)
Mladé čtenáře snad přece jen raději upozorním, že Eliot nebyl kryptokomunista a neexistují důkazy, že by sympatizoval s komunistickou stranou.