Palau a jiné ostrovy

Český hlas proti uznání Palestiny za nečlenský stát OSN dokázal, že i uprostřed pevniny může existovat ostrovní stát.

Co ví průměrný Čech o státě Palau? Moc toho asi nebude, ačkoli česká Wikipedie poskytuje překvapivě rozsáhlé informace, které u jiných zemí a témat člověk marně hledá. Píše se tam o tom, že tato ostrovní federativní republika leží na druhé straně světa, východně od Filipín. Hlavní město se jmenuje Ngerulmud a leží ve státě Melekeok na ostrově Babelthuab. Ostrovní stát s dnešními necelými jedenadvaceti tisíci obyvateli prodělal dlouhou a bolestnou historii kolonizace a cizích nadvlád, v kterých se vystřídali Španělé, Britové, Němci, Japonci i Američané. Každý zemi přinášel své zájmy, své bohy, svůj jazyk, své hodnoty, své války.

V průběhu Druhé světové se o některé ze zdejších 27 ostrovů a 300 ostrůvku vedly významné boje mezi armádami Japonska a USA. Až do roku 1994 bylo Palau poručenským územím OSN pod správou USA. Po komplikované cestě k samostatnosti, provázené různými dramatickými okolnostmi, se mohli lidé v Palau konečně svobodně a demokraticky rozhodnout a podepsat dohodu o volném přidružení k USA.

Jako Češi, kteří získali svůj novodobý stát jen díky tomu, že se po První světové válce alespoň zčásti uplatnil princip sebeurčení národů, máme sympatie k malým národům, které usilují o svobodu a sebeurčení. Proto jsme podpořili po válce vznik Izraele, než nám to Sověti zatrhli. Prokazuje to důsledně i zahraniční politika našich současných vlád. Když jde o svobodu jiných, tak se na nic neohlížíme. Nebránili jsme Slovákům na jejich cestě k samostatnosti. Nebo například Kosovo, které po staletí trpělo pod národnostním útlakem Srbů. Ti sice také trpěli a jsou to bratři Slované, ale to jim nedává právo utlačovat jiné. Nikdo nemá právo utlačovat jiné (leda by si to zasloužili). A kosovským Albáncům přece nelze upřít právo na sebeurčení jen proto, že mají za vůdce mafiány a obchodníky s lidskými orgány. Jak se říká, padni komu padni.

Ale zpátky na vzdálené ostrovy. I ony mají nezávislou, ale důslednou zahraniční politiku, která se řídí vysokými ideály. Ačkoliv stát nemá žádnou armádu, připojil se, stejně jako my, při útoku na Irák ke koalici ochotných. Když jde o to osvobodit nějaký národ od nadvlády diktátora, je v případě nutnosti možné ignorovat i mezinárodní právo. Vždyť svoboda je nedělitelná a není malých a velkých národů. Jsou jen ty ochotné a ty neochotné.

Je pravda, že my sice armádu ještě máme, ale snad to už nebude dlouho trvat a budeme též bojovat jen silou svého ducha. Předchozí ministři usilovně mrhali penězi, aby z rozpočtu zbylo na zbraně co nejméně peněz (jedna ministryně si při tom i zpívala), někteří úředníci dokonce záměrně decimovali vojsko pomocí vadných padáků, poslední ministr, Alexander Vondra, rovnou odstoupil, aby uvolni místo vrcholové likvidátorce, paní Peake, která zřejmě dílo dokoná a Chelčického pacifismus touto podivuhodnou oklikou konečně zvítězí. Už jsme dosáhli v tabulce militarizace pěkné 99 místo ze 135 (Global Miliarization Index).

S Republikou Palau nás spojuje především nerozborná fronta při hlasováních na půdě Organizace spojených národů. Palau a pár dalších tichomořských států často tvoří spolu s Izraelem, USA a Kanadou hrdou skupinu disidentů, zejména tehdy, když se hlasuje o záležitostech týkajících se Palestiny a Izraele. Naposledy nás bylo devět proti, když šlo o uznání Palestiny jako nečlenského státu OSN.

Každé pravidlo má svou výjimku. Všechny národy mají právo na svobodu a sebeurčení, ale Palestinci ne. Proč? Protože proto. Už tam byli dost dlouho a nezaslouží si to. Jako nějací trapní Davidové provokují šarvátkami s vojenským Goliášem (viz 1. místo indexu militarizace). A nosí divné šátky. A mají divnou víru. A jsou geneticky k nerozeznání od Židů a tím komplikují rasové teorie. A přátelé z Palau a z Mikronésie by se na nás zlobili. Že stát Palestina má v Praze své velvyslanectví? No a co má být? Palau u nás velvyslanectví nemá a taky to nevadí.

Ne nadarmo jsme do New Yorku vyslali velvyslankyni Hrdou. My jsme hrdí, že můžeme stát po boku našim nejvzdálenějším přátelům i navzdory našim nejbližším spojencům. Klidně proti všem dokazujeme, že i uprostřed pevniny může existovat ostrovní stát.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Filip Outrata - Praha

Úterý, 4.Prosince 2012, 20:35:38

"Hlavní město se jmenuje Ngerulmud a leží ve státě Melekeok na ostrově Babelthuab." Je to výborné, máme ostrovního spojence, se kterým se navíc bez potíží domluvíme jazykem ptydepe!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.