Izrael vs. Gaza - jako obvykle. Nebo ne?
Petr JedličkaLetitý pozorovatel izraelsko-palestinského konfliktu se dnes jen těžko brání pocitu déjà vu. V aktuálním střetu se sice projevují i nové faktory jako mocenská změna v Egyptě, lepší vyzbrojení Hamásu či posun na izraelské pravici. Jejich účinek je ale sporný.
Již od středečního poledne se na titulkách serverů i novin objevují zprávy z aktuálních střetů mezi izraelskou armádou a palestinskými ozbrojenci z pásma Gazy. Na první pohled nejde o nic nového: konflikt provází obvyklá debata, kdo začal, kdo je v právu, koho je třeba odsoudit a koho podpořit. Obvyklý je i poměr ztrát a zabitých civilistů, 1:6 v neprospěch Palestinců. A obvykle nesmyslně se jeví, alespoň ze středu Evropy, i ostřelování izraelských sídlišť raketami a nálety na obytné čtvrti v Gaze, reps. jejich bombardování z lodí či děl.
Obvyklá jsou dále vyjádření, jež přicházejí z obou stran. Izraelští politikové, generálové a jejich sympatizanti argumentují právem na sebeobranu, resp. odvetný úder za vyslané rakety, potřebou zneškodnit „teroristické“ předáky a likvidací zbrojních skladů či odpalovacích ramp. Představitelé Palestinců zase zdůrazňují provokace ze strany izraelských vojáků, právo na odboj a strasti, které jim izolace Gazy a politika židovského státu celkově působí.
A jako obvykle do třetice: ani tentokrát není jasné, jak může střet skončit, neboť — jak říkávají američtí prezidenti — všechny možnosti zůstávají na stole. Izrael v pátek mobilizoval prvních 16 tisíc záložníků a přesunul k pásmu tanky. Jeho armádní velení však ještě v pátek v podvečer uvádělo, že rozhodnutí o přímém útoku nepadlo. Hamás dal najevo, že se míní i nadále „bránit“.
V dnešní „obvyklé“ situaci působí přirozeně i několik nových faktorů. Změnila se například vláda Egypta, kterou teď vedou členové Muslimského bratrstva, tedy organizace, jejíž odnoží je i sám Hamás. Hamásu se také dostalo lepší vyzbroje z údajných íránských dodávek a vyrabovaných skladů v Libyi. A v izraelské politice došlo k závažnému posunu, když se před blížícími se volbami (22. ledna) spojila tradiční a radikální pravice. Dopad, resp. účinek všech těchto faktorů je ale sporný.
Egyptský prezident Mursí již prohlásil, že „Gazu nenechá samotnou“; moc nad armádou však Bratrstvo dosud nemá a podle posledních pátečních zpráv Egypt dojednává příměří. To dělal v podobných situacích vždy i v minulosti.