V Palestině a Izraeli roste napětí tak jak už dlouho ne. Za jeho hlavní zdroje lze označit dva problémy - prvním jsou stále se rozrůstající izraelské osady, které mezinárodní společenství považuje podle mezinárodního práva za nelegální, druhý důvod představuje poslední dění v souvislosti s mešitou al-Aqsa, třetí nejsvětější památkou muslimského světa, která se nachází na Chrámové hoře, nejposvátnějším místě judaismu.

V rámci osadnické politiky izraelská vláda zabírá palestinskou půdu a staví zde příbytky pro izraelské obyvatele. Jejich počet v důsledku toho neustále narůstá, ve východním Jeruzalému žije již více než 300 tisíc Izraelců, na Západním břehu na 350 tisíc.

V září izraelská vláda navíc oznámila největší zábor palestinské půdy od 80. let a vzala Palestincům půdu o rozloze 400 hektarů. V minulých dnech izraelský premiér Netanyahu přikázal pokračovat ve velmi kontroverzním plánu výstavby více než tisíce bytových jednotek na území východního Jeruzaléma.

Frekvence záborů palestinské půdy tak roste, izraelské osady se čím dál víc rozpínají, hebrejské nápisy „Smrt Arabům“ se množí a životy Palestinců na jejich vlastních územích jsou každý den o něco těžší. K dalšímu vyhrocení situace přispěl incident z předminulého týdne, kdy došlo ke žhářskému útoku na jednu z mešit na Západním břehu ze strany židovských extremistů. Minulý týden v jedné z palestinských vesnic izraelský řidič autem srazil pětiletou palestinskou holčičku a ujel.

Hlavní zdroj vyostřujícího se napětí dnes však představuje dění v souvislosti s mešitou al-Aqsa. Dříve sem měli přístup povolen pouze muslimové a pouhá návštěva tohoto místa bývalým izraelským premiérem Arielem Šaronem v roce 2000 zažehla druhou intifádu. Obyčejní Židé považují vstup na Chrámovou horu za zakázaný, nicméně někteří radikálové dlouhodobě prosazují, aby sem přístup měli a aby jim také byl vyhrazen prostor k modlitbám.

Jejich snahy v posledních dnech vyústily v plánované hlasování v izraelském parlamentu o tom, jestli areál v okolí mešity bude rozdělen mezi Židy a muslimy, což by znamenalo opravdu významnou změnu zdejšího statutu quo.