Vojtěch Srnka píše, že „Izrael s nějakými třiceti procenty méněcenných obyvatel by v žádném případě nebylo možné označovat za demokracii, natož ho přirovnávat k evropským státům. Naopak by se mnohem více podobal Jihoafrické republice v době apartheidu.“ Američan Norman Finkelstein při svých dvou návštěvách Prahy v posledních letech rozvíjel myšlenku, že Izrael je rasistický, apartheidní stát. I když jsem už 50 let zásadním kritikem státu Izrael (kritikem jeho imperialistické povahy a diskriminace Palestinců), Finkelsteinovy argumenty mě nepřesvědčily, hlavně proto, že se většina nebúrské části bělošského jihoafrického obyvatelstva, podporovaná Londýnem, v 80. letech 20. století od apartheidu postupně odvrátila. I když si velmi vážím izraelských (svým původem židovských) odpůrců protipalestinské politiky a jsem jim vděčen, že o porušování práv a svobod v Izraeli informují svět, soudím, že jejich kritika nepřesáhla dosud jejich lidskoprávní rozměr, nevyústila v politický odpor proti politickému systému v zemi. Bylo by dobré, kdyby se shodě izraelského politického systému a aparthedu a rozdíly mezi nimi někdo více zabýval.

Větší pozornost by se měla také věnovat menšinovému (či spíše výjimečnému) postoji české vlády k politice státu Izrael, už čtvrtstoletí udržovanému bez ohledu na střídání politických stran ve vládě (s jedinou čestnou výjimkou ministra zahraničí Jana Kavana, jemuž ovšem svazovala ruce vláda Miloše Zemana a nejvíce Zeman sám). Názor, že Židé za nacismu trpěli, a proto si dnes mohou (téměř) všechno dovolit, přijala nekriticky velká většina české společnosti. Ale ČR je součástí EU a také ČSSD je součástí Socialistické internacionály a strany PES. Jak to změnit?

Asi se není čím chlubit, ale musím se přiznat, že mě na celém izraelsko-palestinském příběhu židovských osad na Západním břehu nejvíc fascinuje, že jedna z možností budoucího uspořádání je prostě předem vyloučená.
Vznikl by stát Palestina, izraelská armáda by se stáhla, zmizely by opevněné silnice, kontrolní stanoviště, ochranné ploty, židé ze ZB by se stali palestinskými občany......................................
Jenže všichni víme, co by se pak stalo.

Tato možnost je skutečně vyloučená, myslím že zejména proto, že osadníků na ZB jsou statisíce, jsou mohutně ozbrojení a dobrovolně by se palestinské autoritě nepodřídili. Nechávat je tam nastěhovat a dokonce je v tom všemožně podporovat byl od začátku, o tom jsem hluboce přesvědčen, zločin izraelských vlád na vlastním obyvatelstvu.

No jo, protože oni samozřejmě ví, jak by ta "palestinská autorita" vypadala. Sjeli by se islámští radikálové z celého Předního východu a neznali by odpočinku, dokud by nebylo dílo hotovo.
A nikdo by jim v tom nezabránil.
Zabili by je do jednoho.

Dobrá.

Já jsem zase hluboce přesvědčený, že kdyby Izraelci věřili, že stažení přinese trvalou záruku míru, jsou ho schopní realizovat. Moc se tady tomu mezi diskutéry nevěří a i sami osadníci rezolutně tvrdí, že by nikdy neodešli...., ale já myslím, že přes velké emoce by je nakonec izraelská armáda naložila do náklaďáků a odvezla.
Jenže v Izraeli už zase málokdo věří tomu, že Palestinci usilují o dvojstátní řešení s mírovými vztahy.

A tu obrovskou šanci, kterou měli, když jim Ehud Barak dal skutečně velkorysou nabídku, i když zrovna v Izraeli zuřila druhá intifáda a den co den se sebevražední atentátníci odpalovali v autobusech a restauracích, a kterou promarnili, tu jim neodpustím....

P.S. Omlouvám se Fatahu (nezní to blbě?), že jsem je tady nedávno nařknul, že neuznávají Izrael. Zničení Izraele vypustili z programu v roce 1998.

Myslím, že výstavba osad je poháněna několika motivy či kalkuly. Nejčastěji se uvažuje o politických. Jde zjevně "v prvním plánu" o svého druhu fait accompli. Vůči Palestincům, ale i vůči nositelům případné budoucí změny izraelské politiky. Rovněž však nelze nevidět, že výstavba na okupovaném území mohla působit i jako nástroj, jak přimět Palestince k uzavření dohody. Nebo také k projevu nezájmu o ni a k podivnému čekání na (hrozný) zázrak.
Důležité jsou ovšem i další příčiny. Izraelská židovská populace za poslední desetiletí podstatně vzrostla. Také ekonomika si "žádá své". Představme si, jaké síly se u nás nemohou smířit s faktem, že by Šumava měla být opravdový NP. Developeři a k nim vstřícní politici si nemohou odpustit nepatřičnou a nadměrnou výstavbu v Pražské památkové rezervaci, o jejím horizontu nemluvě. Dnešní "velká doba" jaksi nepotřebuje spravedlivá řešení, tady ani tam, ale prostor pro zhodnocení a vydělávání větších a větších peněz. Většina veřejnosti to trochu kritizuje, ale hodně respektuje. Přesaďme si naši žitou zkušenost do izraelských poměrů. Nebo si představme naše rozhodování na místě Izraelců. Budeme mít, myslím, jasnější obrázek.

Ještě k té "imperialistické povaze" státu Izrael, které je nemilosrdným kritikem Petr Uhl.

Zrovna vyšel rozhovor s izraelským spisovatelem Jišajem Saridem, který přijel do Prahy.
http://ceskapozice.lidovky.cz/izraelci-a-palestinci-spolu-nemluvi-a-to-je-tragicke-fym-/tema.aspx?c=A151119_003436_pozice-tema_lube

Je to levičák, takže se nejvíc bojí, aby se v Izraeli nedostali k moci náboženští fanatici. Aby nezvítězil "imperialismus". To by samozřejmě nebylo dobré. A přiznejme, že vývoj posledních let směřuje velmi konzervativním směrem.......

Ale popisuje v něm také, v jakém SEVŘENÍ Izraelci žijí.
"Rozlohou je Izrael velký jako třetina České republiky, která také není příliš rozlehlá. My ale nikam nemůžeme jet."
((( myšleno sousední státy )))

A jak se třeba může setkat se svými spisovatelskými protějšky z regionu třeba v Praze (zřejmě proto, že tady si nikdo z nich nedovolí být otevřeně antisemitský), ale doma, na Blízkém východě, ne. "Arabští a muslimští intelektuálové nechtějí být spojováni s Izraelem."

No,
vůbec nečekám, že by se česká levice někdy dokázala propracovat k odsudku islámského blízkovýchodního antisemitismu, kterým jsou okolní státy Izraele prolezlé jak týden chcíplá vrána červy.......................

Ono je to těžké. Po Netanjahuových výrocích o jeruzalemském muftím, který přesvědčil Hitlera, aby vyvraždil Židy; a potom , co se jadvašemské ecyklopedii holokaustu věnuje dotyčnému muftimu víc stránek než Eichmannovi -- je člověk jaksi právě v oblasti arabského antisemitismu (nemluvě o drhnoucím sousloví) docela opatrný. Nemluvě o oblíbené konfuzi antisemitismu a odporu ke státu Izrael -- to druhé má v zemích, pro které Izrael není zrovna nejpříjemnější soused (Sýrie, Lisabon, Egypt), i jiné, než antisemitské důvody.
Jinak máte pravdu, arabský antisemitismus je výrazný fenomen, který má dost hnusné stránky. Ale jen pro upřesnění: Kde v těch okolních zemích se z něj stala státní ideologie, která programově udržuje Židy v pozici bezprávné skupiny obyvatel?

Bezprávná skupina obyvatel? To tedy Židé v okolních zemích opravdu nejsou. Museli z nich totiž odejít.

Z některých.

Víte pane Profante, často o skutečném stavu vypovídají víc reálná data než ideologická prohlášení.
Izrael má dost problémů s fingovanými sňatky a scelováním rodin, kdy si izraelští Arabové na oko berou Palestinky (a naopak).
Palestinci Izrael nenávidí, ale mnoho z nich by v něm chtělo bydlet a pracovat.

Taky nevím, proč označujete izraelské Araby za bezprávné. Mají volební právo, mají sociální zabezpečení, mají školství, mají své mešity, arabština je úřední jazyk...
Jakou podporu poskytují těm málo židovským menšinám okolní arabské státy?

Trochu jste si odpověděl sám. Fiktivní sňatky v rámci území pod jednou vrchností. Ale obecně, práva jsou práva jen když neplatí jen do odvolání.

konkretizovat tu "skutečně velkorysou nabídku", kterou dal Ehud Barak Palestincům a jejíž nepřijetí jim nemůže odpustit?

je skutečně problém. Nicméně dokonce i tak výrazný kritik antisemitismu bujícího v arabském prostředí, jakým je kanadský liberální muslim Tarek Fatah, dodává také to, do jaké míry k radikalizaci palestinské společnosti přispěla politika Izraele, konkrétně podpora poskytovaná Hamásu za účelem oslabení vládnoucího Fatahu. Je to ostatně jakási obdoba v malém americké a dříve britské podpory největších islámských radikálů kvůli vlastním velmocenským zájmům.

Tady je asi potřeba rozlišovat palestinský odpor k Izraeli, který se projevuje také recyklací antisemitských ideologických zplodin na jedné straně a na druhé situaci v okolních arabských zemích, charakterizovanou kombinaci rozporného vztahu k vlastním židovským menšinám, náboženského antijudaismu a moderního antisemitismu.
Kdysi jsem v polooficiálním egyptském dokumentů četl větu o osmi procentech populace židovského vyznání (na ta procenta už nemohu přísahat), která v Egyptě žila do Šestidenní války. Bez jakéhokoliv dalšího komentáře této změny.
Samozřejmě, že to je děsivý problém, v tom má Aleš Morbicier pravdu, ale nijak nelegitimuje vraždění dětí izraelskou armádou. Byť to izraelská pravice zkouší. A nijak delegitimuje zájem levice soustředěný na masivní státní terorismus, provozovaný současnou izraelskou vládou.

Nedávno tady o tom šla řeč pane Jehličko, takže žádný problém.
Když to osekáme na geopolitickou dřeň, Palestinci požadovali:
-- Gazu
-- Západní břeh
-- východní Jeruzalém
-- návrat vyhnanců a jejich potomků do Izraele

Barak jim slíbil vše kromě bodu 4.
A nad dohodami měli mít patronát Američané.

Odmítli to.

Teď už, pokud na nějakou dohodu ještě někdy dojde, nedostanou ani bod tři (Jeruzalém).
To je jistota.

Gaza, Západní břeh ani Východní Jeruzalém nepatří Izraeli, takže je Barak neměl co nabízet. Návrat palestinských vyhnanců je garantován rezolucí VS OSN č. 194 z r. 1948, a tvořil podmínku přijetí Izraele do OSN. Izrael tak jejím nenaplněním porušuje mezinárodní právo, ke kterému se jako jeho subjekt sám zavázal (nejedná se však bohužel o jediné porušení mezinárodního práva ze strany Izraele). Tato rezoluce nebyla ani upravena ani zrušena, čili i Barak jí byl vázán, jeho odmítnutí je z hlediska právních závazků Izraele irelevantní.

Neuvedl jste, jakou tu „skutečně velkorysou Barakovu nabídku“ máte na mysli, ale usuzuji, že asi tu nejznámější z Camp Davidu z července 2000.

Barak zde ve své „velkorysosti“ nabídl Palestincům, že si ponechá 9% území Západního břehu a pro dalších 10% žádal dlouhodobý pronájem. Izrael počítal s tím, že si na Západním břehu ponechá osady a vojenské základny (a k nim anektuje i okolní palestinské vesnice), zabere vodní zdroje a bonitní půdu údolí Jordánu, bude kontrolovat hranice s Jordánskem a s Egyptem. Podle této „velkorysé Barakovy nabídky“ měla být Palestina rozdělena do 4 okleštěných od sebe oddělených částí, mezi kterými by bylo izraelské území a Východní Jeruzalém do pěti. Jen tak na okraj je třeba připomenout, že se zde jedná o okupovaná palestinská území, ke kterým nemá Izrael žádné majetkové ani dispoziční právo.

Čili, pane Morbicere, znova, co považujete za „skutečně velkorysou Barakovu nabídku“, jejíž odmítnutí nemůžete Palestincům odpustit? Doufám, že mne nebudete chtít přesvědčit oním 1% z izraelského území, které měli Palestinci dostat protihodnotou. Nebo snad tím, že nad dohodou měli mít patronát Američané.

Ne, Taba 2001.

No, mezinárodní právo, jistě.

Jenže v současné situaci by jeho striktní dodržení znamenalo zničení Izraele.
Vy všichni vidíte Izrael jako nějakou imperialistickou velmoc. Ve skutečnosti je to malinký stát obklopený neuvěřitelně obrovskou zlobou a nenávistí, ze které před pár dny Evropa okusila malinký kousíček a jak to s ní zamávalo...

OSN nebude mít na dění na Blízkém východě v příštích letech téměř žádný vliv.

A jak říkám, na návrat uprchlíků do Izraele a na Jeruzalém mohou Palestinci zapomenout.

P.S. Když Palestina jako stát nikdy neexistovala, je její území možno okupovat?

Navíc pokud vím, ty hranice v rezolucích nejsou pevně stanoveny, je to myslím na dohodě...

V Camp Davidu 2000 Palestinci Barakův návrh odmítli, Taba 2001 skončila bez výsledku kvůli nadcházejícím volbám v Izraeli, vítězný Ariel Šaron pak Barakův návrh stáhl.

Od té doby se diskutuje o tom, kdo tu šanci na mír zkazil a kdo maří další vyjednávání, o míru už se v podstatě ani nejedná.Návrhy z Camp Davidu měly větší podporu meźi palestinským obyvatelstvem než mezi Izraelci.

Barak šel na hranu toho, pro co mohl v Izraeli získat podporu. Velkorysý návrh nebo ne, lepší nabídku už Palestinci nedostanou, ledaže by Izrael byl opravdu v úzkých. To není, Palestince podporuje morálně většina světa, ale Izrael si vyzkoušel, že to vydrží.

Rabin, Barak i Šaron byli generálové s velmi významnou vojenskou kariérou za sebou. Z toho čerpali svůj kredit v Izraeli a mohli prosazovat i nepopulární ústupky, ale mělo to své meze. Šaron prosadil stažení z Gazy, protože byl "jestřáb".

Už David ben Gurion říkal, že izraelsko-arabský (dnes izraelsko-palestinský) konflikt řešení nemá. Má jen vítěze. Tím je zatím Izrael.

měla přijít v egyptské Tabě. Palestinci se podle ní měli vzdát už jen 6% území Západního břehu (ze zbylých 22% historické Palestiny) a do dlouhodobého pronájmu předat Izraeli další 2%, anektovány měly být osady ve Východním Jeruzalémě a osady na Západním břehu se měly dál nerušeně rozšiřovat. Izrael žádal krom zavedených kontrol možnost vojensky zasahovat v budoucím palestinském státě a ovládat jeho vzdušný prostor. Vskutku velkorysá nabídka, která se neodmítá, pane Morbicere.

To, že doposud nevznikl palestinský stát, neznamená, že jeho budoucí území patří Izraeli. Hranice byly dány partičním plánem v r. 1947 a je jen ostudou OSN, že přijal Izrael s územím o 27% větším, než mu bylo přiděleno. Ano, Izrael účelově neznačí hranice svého území, jelikož doufá v obsazení celé Palestiny. Avšak o okupovaných územích není co vyjednávat, právem okupanta je leda bezpodmínečné stažení (když neumí dodržovat ani Čtvrtou Ženevskou úmluvu). A tak jako v případě okupační moci a legitimním odporu proti ní nejde o žádný konflikt, nemůže být ani okupace řešena výlučně dohodou. Návrat vyhnaných Palestinců do vlasti je mezinárodně garantován, a co si o tom, pane Morbicere, myslíte, není v tomto směrodatné. Vaši fabulaci o „obrovské zlobě a nenávisti proti maličké zemi“ na pozadí Izraelem rozstřílené Gazy, zbořených vesnic Západního břehu, postřílené palestinské mládeže a statisíců vyhnaných nechám bez komentáře.

Pane Krupičko, v předchozích příspěvcích jste psal, že situace je zablokovaná, jelikož se Izrael z okupovaných území nestáhne, ani nezrovnoprávní místní Palestince (jejich natalita je pro něj jako deklarovaný židovský stát bezpečnostní hrozbou). Zdá se opravdu, že dvoustátní řešení je za dané situace neschůdné a Palestinci tak přijdou o možnost své národněstátní emancipace. Nevidím však jediný důvod, proč by měl svět tolerovat existenci státu postaveného na kmenové výlučnosti, který se udržuje etnickým potíráním druhých. Situace je proto spíše než zablokovaná, tak dlouhodobě neudržitelná. Silou se nedá vládnout navěky a pokud už Izraeli tolik leží na srdci bezpečnost jeho vlastních obyvatel a zároveň se nechce vzdát okupovaných palestinských území, jejich transformace do jednoho demokratického státu postaveného na rovném občanském principu všech jeho obyvatel, jak je zvyklostí ve světě, ke kterému se Izrael sám hlásí, bude jen otázkou času. A ať už se pak ten stát jmenuje jakkoliv.

Izrael existuje přes 60 let, to není na blízovýchodní poměry tak krátká doba, když uvážíme,že před sto lety neexistovaly skoro žádné z dnešních blízkovýchodních států. Před sto lety ostatně nexistovaly ani mnohé z dnešních evropských států, například Polsko, Irsko, Česko.

Státy nepatří mezi zvlášť trvanlivé lidské výtvory. Na rozdíl například od náboženství: islám, křesťanství a judaismus existovaly už před tisíci lety. Po tisíce let přetrvávají také města.

možná vás z vaší proizraelské zaslepenosti vyvede kniha (židovkého) historika prof. Sanda Jak byl vynalezen židovský národ, která rozbíjí na padrť sionistickou ideologii.

Já bych byl mírnější a spolu s prof. Baršou (v doslovu) bych podotkl, že samozřejmě všechny moderní národy jsou "vymyšlené" (což není nic špatného), nicméně v případě teorie židovského národa máme co dělat s unikátem: ztotožnění národa a náboženství ve smyslu výlučnosti - kdo je věřícím určitého náboženství, patří k odpovídajícímu národu.

Pokud tedy židé či Židé (čeština nám zanechala takovýto zajímavý pravopisný rébus:)) začali od přelomu 19. a 20. století masově osídlovat území, kde už dávno převážně žil někdo jiný, nemohli a nemohou se divit, že to vyvolávalo odpor onoho - nyní tam žijícího - obyvatelstva. Představte si, že by se do ČR začali masově stěhovat Irové s úmyslem založit si zde svůj etnický stát, a to se zdůvodněním, že jejich předkové, Keltové, tu kdysi žili před Slovany.
Že pro to sionisté používali a používají náboženské zdůvodnění ("tu zemi nám dal Bůh"), nás ostatní, nejudaisty, chcete-li nežidy, opravdu nemusí zajímat.

Tím nechci říct, že Izrael nemá právo na existenci, jenom by si měl uvědomit, že jeho existence je zcela výjimečným, neobvyklým fenoménem a že je ospravedlnitelná pouze s přihlédnutím k tisíciletému antisemitismu a pohromě holokaustu.
Ale jenom za předpokladu, že se tento cizorodý stát bude chovat slušně a férově ke svým sousedům, resp. původnímu obyvatelstvu. Což on nedělá.

státy a do jisté míry i moderní národy jsou konstruktem. Státy vznikají a zanikají, lidé zůstávají a mají zůstat. Na život v Palestině mají právo jak Palestinci, tak Židé - za rovných podmínek bez podmanění a rasového vylučování. To, že Izrael účelově spojuje bezpečnost se svou agresivní politikou okupace a vydírá tím ve světě, je dlouhodobě neúnosné a v důsledku tak jen ohrožuje sám sebe. Bezpečnost je širší pojem, než jen flinta v komoře.

"Co jiného jsou státy bez spravedlnosti, než peleše lotrovské"
Sv. Augustin

"Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou."
Evangelium sv. Matouše

Izraelský stát už dlouho nemá jiné řešení, než meč. A o meč se opírá i ten zdejší racionální, na pohled pacifistický argument: "Palestínci se budou muset smířit ...", protože bez toho by přece Izrael na mír nepřistoupil a oni by byli pomatení fanatici, kdyby ignorovali realistické předpoklady uzavření míru.
Starý Kant napsal, že ve válce je nutné se vyvarovat zločinů, které by znemožňovaly budoucí mír. Kolik prostoru z tohoto hlediska Izraeli ještě zbývá? Nevěřím, že někdo v Evropě stojí o úspěch hesla o zahánění do moře, ale právě proto nestojím ani o izraelský režim, který realizaci tohoto hesla stále více prosazuje jako jedinou reálnou alternativu svého nespravedlivého vládnutí.

Ano, nechal jsem se kapku unést.

Jen si prostě myslím, že do nábožensko-etnické podoby Izrael do značné míry svým nekompromisním antisemitismem tlačí samotní Arabové.
((( A myslím, že levicovým intelektuálům z Evropy dost uniká jeho hloubka a rozsah............. "Nebude možné uzavřít mír, dokud nebudeme považováni za lidské bytosti," říká současný izraelský levičák. )))

Také bych nepodceňoval, co na DR píše Alain Gresh -- palestinská samospráva současnosti je totálně prokorumpovaný zmetek, samostatný stát je naprosto nad její síly, jeho ustavení by zřejmě znamenalo pouze chaos a následný nástup džihádu.

Tož tak...

Jan Fingerland zde:

http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/jan-fingerland-jeden-cohen-nestaci-aneb-mosad-ma-noveho-sefa--1562762

nastiňuje posun ke konzervatismu v bezpečnostních složkách Izraele.
V lednu bude novým ředitelem Mosadu jmenován Josi Cohen.

O tomto celkovém posunu Izraele ke konzervatismu či ortodoxii se ze znepokojením vyslovuje i řada izraelských intelektuálů.

Nicméně v tomhle případě půjde spíš o to, že Josi Cohen byl nejlepší kandidát pro své v schopnosti, než pro obecný politický postoj.
Jak je v článku zmíněno, umí skvěle arabsky, je i diplomat a Netanjahu ho zná.

Protože jak to na Blízkém východě houstne, bude zapotřebí obratnosti převeliké...

Na A2 teď vyšel překlad Metodologie zvěstování chalifátu, interní dokument IS.

http://a2larm.cz/2015/12/plan-islamskeho-statu-na-upevneni-moci/

A znovu mě "oslovilo" to arabsko-muslimské uvažování.
V kapitole IX: Řízení vnějších vztahů se říká, že chalifát je ve svých hranicích vyčistěn od jakýchkoliv modloslužebníků a bezvěrecké verbeže (někteří židé a křesťané mohou zastávat odborné pozice, dokud nebudou nahrazeni odborníky IS, jejichž odbornost ovšem má být zcela jiná a nezávislá na "Západní" odbornosti (čert ví, co se tím myslí)), kdežto neislámské státy, které mohou s IS uzavírat smlouvy, musí plně garantovat všechna práva muslimů.
Ostatní jsou nepřátelé.

Docela mi to připomíná palestinské uvažování -- do Izraele se mají vrátit všichni uprchlíci a jejich potomci a musí jim být garantována všechna práva, kdežto z Palestiny musí všichni židé pryč.

vaše argumentace je až jímavě naivní. Chudáci Izraelci nebozí, představte si, že oni nemohou nikam jet, a ta jejich zemička je přitom malá jak třetina ČR. Oni jsou tam SEVŘENÍ, řekl nám to jeden pán odtamtud. Jako by Izraelci neměli přístup na letiště.

A teď si pane Morbicere zkuste představit takovou Gazu, velikostí tak 2/3 Prahy, která je jednou z nejhustěji obydlených částí téhle zeměkoule, neboť se Izraelci rozhodli vyhnat tam nemalou část lidí z historické Palestiny a která je jen a pouze vinou Izraele sevřená jak v kleci. Nemohou z toho pásma ani po moři (je do nich stříleno), ani po zemi (jsou zadrátovaní a je po nich stříleno), ani vzduchem (letiště jim bylo roztříleno a jsou soustavně odtřelováni). K tomu jednou za čas (poslední dobou vcelku pravidelně) na ně Izraele spáchá masový teroristický útok podobný Litému olovu či Obrannému ostří, či jak se ty pokusy o genocidu jmenují.

Zkuste si představit, že ta vaše malá zemička, která je zdrojem napětí již od svého vzniku, disponuje 4. největší armádou světa a stojí na masivních vojenských dotacích USA. Zkuste si přečíst někoho z proroků jejich vlastního lidu, Pappého, Finkelsteina či Levyho. Nezneužíval byste pak ani atisemistismu.

Protože, pane Morbicere, na hasbaru už dnes nevěří ani Netanjahu.