Benjamin Netanjahu, izraelský premiér a ministr zahraničí v jedné osobě, jmenoval v předminulém týdnu novým izraelským velvyslancem při OSN Dannyho Danona. Jakými kroky se člověk, který bude nově reprezentovat Izrael před celým světem, za šest let své politické kariéry proslavil?

Už od chvíle, kdy se Danon na kandidátce strany Likud dostal do izraelského Knessetu, začal projevovat odpor ke vzniku palestinského státu. Doslova prohlásil, že nikdy nebude pro něco podobného hlasovat, nebo že ten, kdo podporuje dohodu s Palestinci, nemá ve straně Likud co dělat. V nedávné době se pak nechal slyšet, že pokud Netanjahu při mírových rozhovorech s americkým ministrem zahraničí Kerrym a palestinskými představiteli přistoupí na požadavky protistrany, svrhne ho z čela strany.

Danon také loni navrhl zákon, podle kterého by měl Izrael anektovat oblast „C“ Západního břehu s tím, že Palestinci by nedostali izraelské občanství, ale připadla by jim v této oblasti města, do kterých by byli vystěhováni. Vznikly by tak bantustány podobně jako v Jihoafrické republice v době apartheidu.

V roce 2012 se vyjádřil nový izraelský velvyslanec při OSN pro změnu na adresu afrických migrantů ze Súdanu slovy: „Ti infiltrátoři jsou národním morem, a my je musíme ihned odsunout, než bude příliš pozdě.“ V neposlední řadě byl Danon loni v létě odvolán z funkce náměstka ministra obrany za jeho přehnanou kritiku vedení operace v Gaze. Podle něj totiž nebyla dostatečně tvrdá.

V důsledku dalšího z Danonem navrhovaných zákonů měli levicové izraelské nevládní organizace (to jest smířlivé vůči Palestincům) přijít o velkou část finančních prostředků, zatímco finanční příspěvky pravicovým stranám (včetně těch, které pravděpodobně financují radikály z řad osadníků) měly zůstat zachovány.

V izraelských médiích je jmenování Dannyho Danona doposud jedním z hlavních témat .Netanjahův krok je hodnocen jako diplomatická neschopnost, či jako akt, jímž dal premiér přednost svým zájmům před zájmy Izraele. Někteří komentátoři v kontextu Danonova jmenování uvádějí, že právě Danon je tím nejpřesnějším obrazem dnešního Izraele.

Česká média se přitom rozhodla, že pro českou veřejnost není důležité, kdo bude nadále ve světě reprezentovat jednoho z našich nejbližších spojenců — o Danonovi v nich není možné nalézt jedinou zmínku. Jediný článek na českém internetu na téma Danonova jmenování lze nalézt na serveru Eretz.cz s nadpisem „Mistrovský tah premiéra Netanjahua“.

Zakázalo Rusko jógu?

Česká média, v čele s těmi veřejnoprávními, ovšem paralelně přišla s jinou bombastickou zprávou. „Rusko rozšířilo seznam zakázaných aktivit o jógu,“ hlásá titulek na webu Českého rozhlasu s reportáží z pořadu Svět ve 20 minutách. Realita je taková, že ve čtvrtmilionovém ruském městě Nižněvartovsku úřady vykázaly jogíny z obecních prostor, konkrétně ze sálu pro mezinárodní setkávání při městském stadionu.

Senzační titulek Českého rozhlasu dosud přináší této veřejnoprávní instituci velkou internetovou popularitu. Jen minulý týden v úterý jej sdílelo přes sto lidí, celkem pak více než 1700. Dokonce i facebookový profil zastřešující některé farmářské trhy v Praze zveřejnil na základě této zprávy status, ve kterém údajný zákaz jógy označuje za jeden z vrcholů idiocie ruského vedení země.

Izrael je jedním z našich nejbližších spojenců, zatímco s Ruskem bychom podle hlasů z občanské společnosti měli mít společného co nejméně. Uvedený příklad přitom hezky ilustruje, jak česká média, včetně těch veřejnoprávních, v případě Ruska informují i o těch největších detailech, které se v této zemi dějí, zatímco v případě Izraele mnohé velmi důležité informace vůbec nepřebírají.

V případě Izraele zároveň dochází k vyhýbání se informování o událostech, které jsou z izraelského hlediska kontroverzní, zatímco z Ruska česká média přinášejí naopak především kontroverzní zprávy. Zřejmý je tedy i obrovský rozdíl ve výběru zpráv z těchto dvou zemí.

Příkladů podobné praxe je mnoho a rozdíly skutečně ohromující. Důsledkem, či lépe spolu-důsledkem jsou pak nejrůznější rusofobní nálady v rámci české společnosti, kdy česká veřejnost hodnotí mezinárodní dění, jakoby začalo loni v březnu, kdy Rusko anektovalo Krym. Otázkou je, proč takové zásadní rozdíly existují. Na tu si už ale musí každý odpovědět sám.