Přípravy festivalu Dny Jeruzaléma provází kontroverze. Podle amerického filozofa Noama Chomského, britského hudebníka Rogera Waterse nebo americké spisovatelky Alice Walkerové festival přispívá k legitimizaci nelegálních kroků Izraele v Jeruzalémě. Ředitelka festivalu Marina Šternová trvá na tom, že festival je nepolitická kulturní akce. Minulý týden vše uvedla na pravou míru na stránkách Hospodářských novin.

Daniel Konrád a Marina Šternová si i letos povídají v Hospodářských novinách o připravovaném festivalu Dny Jeruzaléma. On, vedoucí kulturní rubriky HN, píše. Ona, ředitelka festivalu, mluví. Tak to v novinových příbězích bývá.

Nepovídají si o festivalu poprvé. Konrád zpovídal Šternovou již před začátkem loňských Dnů Jeruzaléma. Je zajímavé zastavit se a srovnat oba texty — ten loňský s tím letošním. Něco je totiž jinak. Baví se ti samí lidé v pozvánce na ten samý festival — a přitom jako by tak docela stejným festivalem nebyl.

Šternová ve svém loňském vyprávění přibližuje čtenářům HN Dny Jeruzaléma jako festival izraelské kultury, který má sbližovat české a izraelské umělce a lákat českou veřejnost na izraelskou kulturu. Její letošní narativ však cíle a priority přeskupuje. Co zůstává, je kulturní náplň. Jde pořád o festival tance, videoartu, hudby, filmu a kulinářského umění. Z festivalu se ale v pozvánce stává prostor sbližování Izraelců a Palestinců.

↗

Festival Dny Jeruzaléma měl původně veřejnosti představit izraelskou kulturu v celé její šíři. Mezinárodní kritika však donutila organizátory pozměnit narativ festivalu směrem k multikulturalitě. Repro z vysílání ČT

Co se stalo s festivalem?

Co se stalo, když festival Dny Jeruzaléma nikde o změně dramaturgie ani cílů nemluví? Naopak, naznačuje kontinuitu a stálost jak lidí kolem, tak myšlenky festivalu. Stalo se to, že letošní přípravy provází kritika.

Ona je vlastně provázela i před rokem, ale téměř neslyšně. Letos je daleko hlasitější. Je slyšet i za hranicemi. Připojily se k ní globální intelektuální celebrity, a dosahuje až do Bruselu. A právě to se projevuje také v obraze festivalu, který Konrád a Šternová v letošní pozvánce představují.

Čtenáři loňského příspěvku zjistili, že na pořádání festivalu sice měla zájem jeruzalémská radnice, jeho rámec byl ale mnohem širší. Pořadatelé zejména doufali, že podnítí česko-izraelskou spolupráci v kultuře. Nešlo o kulturní výměnu mezi dvěma městy, ale o výměnu mezi dvěma kulturami — českou a izraelskou.

Nejde si nevšimnout, že slovo „Palestina“ a jeho odvozeniny se v loňském textu neobjevily ani jednou. Naproti tomu spojení „izraelská kultura“ se objevilo téměř v každém odstavci. A dávalo to smysl v kontextu dřívější akce Dny Prahy v Jeruzalémě, kterou Šternová také pořádala a která podle ní byla největší přehlídkou české, nikoliv pražské kultury v Izraeli.

A tak ještě před rokem Šternová s Konrádem zvali čtenáře HN na festival izraelské kultury. O ni šlo Dnům Jeruzaléma otevřeně a nepokrytě. Z programu byla zmíněna například izraelská tanečnice Einat Ganzová a její spolupráce s Češkou Terezou Hradilkovou. Podle pořadatelů totiž „tanec patří v Izraeli k nejpopulárnějším uměleckým odvětvím, a je nemyslitelné, aby na přehlídce izraelské kultury chyběl“.

V letošní pozvánce se naproti tomu Palestinci a arabská kultura objevují opakovaně. Rozhovor Šternové s Konrádem má vzbudit dojem, že v palestinsko-izraelské multikulturnosti dochází festival svého naplnění. Dny Jeruzaléma by podle Šternové měly právě takto fungovat — „sbližovat nad uměním, hudbou či jídlem lidi, kteří by se kvůli opačným názorům na politickou situaci v Izraeli jinak nesešli“.

Proměna obrazu festivalu se pěkně ukazuje v postavě palestinského kuchaře z Východního Jeruzaléma, který je součástí programu již poněkolikáté. Vloni o něm Šternová v pozvánce nemluvila, nebyl viditelný jako palestinský kuchař.

V souladu s rámcem festivalu se o něm v médiích psalo jako o izraelském kuchaři. Naproti tomu letos o něj a o jeho přátelství s izraelským spoluúčinkujícím Šternová opírá svou politiku vyprávění. Z neznělého reprezentanta jednolité izraelské kuchyně

se stal pilíř letošního obrazu inkluzivního festivalu.

Loňský festival byl ve vyprávění také těsně propojený s izraelskou zahraniční politikou. Spolupráce s ambasádou Šternovou těšila — a těšila také izraelskou ambasádu. Ta viděla v zájmu české veřejnosti o festival zájmem o izraelskou kulturu, a podle slov tehdejšího zástupce velvyslance patřily Dny Jeruzaléma „významově i rozpočtově k celoročním prioritám“ ambasády.

Loňská pozvánka artikulovala propojení politiky a kultury jako samozřejmé a běžné. „Diplomacie všude ve světě propaguje kulturní scénu svých zemí,“ neostýchali se organizátoři v pozvánce připomenout. „Kulturní diplomacie v zahraničí zlepšuje obraz země.“

Organizátoři festivalu to chápali stejně. Šternová směrem k čtenářům HN dodala, že přeci „investice do kultury v zahraničí je vždy dobrým PR. A Izraelci na to vynakládají obdivuhodné prostředky“. Jaký rozdíl ve srovnání s letošní pozvánkou, která se zdráhá něco podobného zopakovat!

Šternová jde ještě dál a od užšího propojení se státem Izrael a politikou obecněji se co nejvíc distancuje — mimo jiné opakovaně zdůrazňuje, že jde o kulturní výměnu mezi dvěma městy. Jakoby se alespoň naoko stal ze státu Izrael toxický partner a kulturní diplomacii bylo potřeba usvědčit jako lež, kterou festivalu připisují kritikové.

Maska multikulturalismu

Jak tedy rozumět proměně obrazu Dnů Jeruzaléma ve vyprávění Konráda a Šternové vloni a letos? Opravdu se festival tolik změnil a z nekompromisní přehlídky izraelské kultury se stal festival smíření?

Je daleko pravděpodobnější, že letošní pozvánka začala v reakci na kritické výtky festival vydávat za něco, čím být nechtěl a nechce. Toporně předstírá, že Dny Jeruzaléma nepředstavují izraelskou kulturu a Jeruzalém jako izraelské město. Vnucená maska multikulturalismu navíc umožňuje kritiku delegitimizovat. Pozvánka jde tak daleko, že kritiky obviňuje ze zastrašování palestinských umělců.

Loňský text pozvánky byl ve srovnání s tím letošním alespoň upřímný. V souladu s politikou vymazávání paměti a kulturní kolonizací byl Jeruzalém otevřeně spojovaný s jedinou a nedělitelnou izraelskou kulturou (včetně onoho palestinského kuchaře, který se objevil jako reprezentant izraelské kuchyně). Šternová se tehdy na stránkách HN ani nesnažila předstírat nic jiného. Byla to doba nevinné otevřenosti.

Jediné co je na letošním příběhu Mariny Šternové věrohodné, je — ironicky — právě ten palestinský kuchař. Podle časopisu Good se ve své restauraci věnuje gastro-diplomacii v jinak rozděleném městě, kde i sdílení receptů je chápané jako politický akt.

V takovém případě si on doma na zprostředkovatele smíření nehraje — na rozdíl od Šternové, která byla více autentická v roli kvalitní PR pro kulturní politiku státu Izrael.