Být skutečným přítelem Izraele
Vojtěch SrnkaMinistr zahraničí se na své cestě do okupovaných palestinských území ostře vyslovil k současné izraelské politice. Jeho ostrá slova na izraelskou stranu by měly následovat stejně ostré diplomatické činy. Pravý přítel by to určitě pochopil.
Nedělní návštěva českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka v Pásmu Gazy, jeho seznámení se s tamní katastrofální situací, a opatrná kritika na adresu izraelské blokády tohoto území beze sporu představují potěšitelné kroky české diplomacie. Stejně tak je na místě kvitovat odvahu, s jakou se ministr Zaorálek tvrdě vymezil proti počínání současné izraelské vlády.
Jakkoli pozitivní tyto kroky jsou, náš ministr jimi nijak zvlášť nepřekročil nezbytné minimum toho, co by v důsledku posledních aktivit Státu Izrael měl učinit ministr zahraničí každé nezávislé země, která v rámci své zahraniční politiky klade na první místo respekt k mezinárodnímu právu. Aby toho docílil, je třeba po dvou varováních podniknout konkrétní kroky vůči současné izraelské vládě.
Nastal čas, aby naše diplomacie ukázala, že Česká republika je sebevědomým přítelem státu Izrael a jeho obyvatel, dostatečně odvážným vyvozovat důsledky z izraelských aktivit, se kterými nesouhlasíme, a které jsou v rozporu s prioritami naší zahraniční politiky. Izrael čelí rostoucí mezinárodní izolaci, která pramení z činů vlád premiéra Netanjahu.
Dostatečně pevným postojem vůči této vládě může Česká republika přispět k ochraně mezinárodního práva, lidských práv Izraelců a především záchraně blízkovýchodního mírového procesu. Současně však může stát Izrael mezinárodní izolace ušetřit a přispět tak jeho budoucímu rozvoji.
Právě tak nemusím rozporovat většinu článku V. Srnky. S určitou výjimkou. Je jí samotný konec textu, vyzývající "jako by se nechumelilo" k omezení vztahů s izraelskou vládou. Je třeba říci, že ČR udržuje vztahy s vládami jako reprezentacemi zemí. Ve státě jako je Izrael je třeba respektovat všechny místní vlády jako demokraticky zvolené. Kromě toho není ČR v situaci, kdy by měla Izrael varovat, snad jen v případě, že by se naše tajná služba první dozvěděla o něčím plánu Izrael napadnout... Že pravý přítel ve skutečném světě omezení vztahů rozhodně a právem nepochopí, to snad není třeba ani říkat.
Můj názor na výstavbu osad na okupovaném území je kritický. Ať už jde o projev politiky stavěné na fait accompli, nebo o nátlak, nebo o cokoliv jiného.
Chtěl bych uvést jisté srovnání, které bude pro mnohého hodně kulhat, ale podle mne za zamyšlení stojí. Předešlu ještě, že Izrael má jen asi čtvrtinu rozlohy ČR (navíc skoro polovinu země tvoří poušť), zatímco počtem obyvatel se země ČR již trochu blíži. Každá ekonomika chce růst, chce stavět. Kapitalistické firmy chtějí mít zisky a na své straně mívají vlády. Také většina obyvatel chce více práce a nerada slyší, že by se měl jejich stát řídit doporučeními odjinud. Něco nám to všem přece připomíná. Ano, také v naší větší a méně stísněné zemi se staví domy a další objekty i tam, kde by tomu tak být nemělo. V NP, CHKO, v památkových rezervacích a jejich ochranných pásmech. A odpůrci praxe bojují málo úspěšně, tváří v tvář ekonomické a politické převaze. Ano, lze nesporně namítnout, KRNAP nebo Karlín nejsou okupovaná území. Myslím však, že leccos takhle pochopíme. Vždyť Izrael taktéž staví výškové budovy kolem historického Jeruzalema, no... a my chceme stavět na všech územích. Takže (proizraelský) prezident Zeman je např. zneklidněn tím, že Šumava je NP a ne rozvojová zóna.