Lubomír Zaorálek v posledních týdnech velmi rád a dlouze hovoří o nepřijatelnosti porušování mezinárodního práva a zásadní nedůvěře, kterou s sebou přinášejí lži veřejně pronášené ústy představitelů ostatních zemí. Na světle světa se potom objevila pravděpodobně konečná podoba nové koncepce české zahraniční politiky.

Mnozí s nadějí čekali, že v ní ministerstvo vezme v potaz ruský postup na Ukrajině, anexi Krymu a způsob, kterým se k věci staví ruské vedení. A dočkali se. Nová zahraničně poltická koncepce skutečně zohledňuje ruské jednání, tvrdě ho kritizuje a dává jasně najevo úmysl omezit za současné situace vzájemné vztahy.

Ti, kteří s nadějí čekali, že ministerstvo do nové koncepce promítne izraelský postup v Palestině a především pak deklarované úmysly izraelských představitelů pokračovat v porušování mezinárodního práva, se opět hluboce mýlili. Porušování mezinárodního práva a lži představitelů Izraele Zaorálkovi nevadí. Namísto omezení vzájemných vztahů plánuje ministr další společná setkání obou vlád.

Zaorálek ve své koncepci nereflektuje válečné zločiny, kterých se podle nejvýznamnějších světových lidskoprávních organizací Izrael dopustil loni v Pásmu Gazy. Rovněž izraelská snaha vyhnout se vyšetřování svých aktivit Mezinárodním trestním soudem pokusy o jeho diskreditaci či úplné zrušení zůstala bez odezvy.

V koncepci není ani zmínka o tom, jak Benjamin Netanjahu vyeskaloval v závěru volební kampaně svou rétoriku ve vztahu k blízkovýchodnímu mírovému procesu. Netanjahuova avizovaná politika je s tímto procesem v příkrém rozporu: den před volbami například izraelský premiér oznámil v rozhovoru pro izraelská média, že v případě svého zvolení zabrání vzniku palestinského státu.

Při jiné příležitosti se Netanjahu nechal slyšet, že má v plánu pokračovat ve výstavbě izraelských osad s cílem zamezit propojitelnosti palestinských měst a tím zabránit vzniku palestinského státu. Jelikož výstavba izraelských osad nabírala na obrátkách právě za jeho vlád, zapadá jeho současná rétorika do jeho dlouhodobých snah.

V souvislosti s tímto plánem se předchozí slova izraelského premiéra o tom, že si přeje vznik palestinského státu, jeví jako obyčejné lži. Výstavba osad představuje porušení mezinárodního práva a ohlášený pokus o zabránění vzniku palestinského státu na Západním břehu by představoval anexi minimálně významné části tohoto území.

Zaorálek ve své koncepci plánuje setkání s vládou reprezentovanou premiérem, který v den voleb rasisticky varoval voliče izraelské pravice, ať si pospíší k urnám, protože k nim přicházejí také „hejna Arabů“, a ministrem zahraniční, který před volbami prohlásil, že „neloajálním Arabům je třeba sekat hlavy“. Opravdu tedy Lubomír Zaorálek plánuje společná setkání se svým izraelským protějškem, podle kterého je třeba neloajálním Arabům sekat hlavy?

Koncepce odporující sama sobě

Nová zahraničněpolitická koncepce našeho ministerstva je problematická také z hlediska toho, že si zásadně protiřečí. „Hodnoty, ze kterých česká zahraniční politika vychází, se plně shodují se zásadami a cíli, které podporuje ve svých vnějších vztazích EU,“ píše se v ní.

Realitou je, že představitelé EU v čele s francouzským sociálně demokratickým ministrem zahraničí Fabiusem právě v těchto dnech plánují, jak po dlouhých letech přimět izraelskou vládu k tomu, aby její představitelé s dostatečnou vážností přistupovali ke snahám o dosažení dvoustátního řešení konfliktu s Palestinou.

Fabiusův český sociálně demokratický protějšek mezitím plánuje setkání s izraelskou vládou vedenou premiérem, který svým voličům slíbil, že vzniku palestinského státu zabrání; státu, jehož existencí Česká republika uznává více než šestadvacet let. Ve vztahu ke státu Izrael nemá nová zahraničně politická koncepce nic společného ani s lidskými právy ani s lidskou důstojností, které tak často zmiňuje.

Leda by pan ministr byl schopný vysvětlit, jak jde s lidskou důstojností dohromady, že díky izraelské blokádě je absolutní většina ze dvou milionů palestinských obyvatel Pásma Gazy závislých na humanitární pomoci a nemá přístup k pitné vodě, nebo že tu letos v zimě umrzaly palestinské děti.

Velkou záhadou je i to, co mají podle Zaorálka s lidskými právy společného například fakta popsaná ve zprávě organizace UNICEF. Podle ní jsou v Izraeli i malé děti pravidelně souzeny před vojenským soudem (to samozřejmě platí jen pro palestinské děti na Západním břehu - ty izraelské jsou tohoto traumatu z nějakého důvodu ušetřeny).

Z hlediska hodnot, ze kterých vychází nejen sama koncepce, ale i ministr Zaorálek při svých dlouhých proslovech, nedává nový dokument ministerstva zahraničí moc velký smysl. Proto je třeba uznat, že nejlépe novou koncepci vystihla redaktorka Lidových novin Kateřina Šafařiková, která o ní napsala: „Konečná verze odráží zkušenosti, které si odnesl z cesty do USA loni na podzim premiér Bohuslav Sobotka.“

Je jasné, že právě tím, že některé pasáže nové koncepce v žádném případě nevypadají, jako by je připravoval sebevědomý sociálně demokratický ministr, uspokojil Lubomír Zaorálek většinu zástupců českých tištěných médií, kteří ho ještě loni kritizovali. Spokojenost ministr vykouzlil i na tvářích pravicové opozice ve sněmovně.

Hluboké zklamání naopak zavládlo v té části veřejnosti, která doufala ve větší politickou odvahu Lubomíra Zaorálka. Dá se předpokládat, že mezi nimi jsou hlavně tací, kteří jeho jmenování do funkce ministra kdysi vítali.