Lubomír Zaorálek v posledních týdnech velmi rád a dlouze hovoří o nepřijatelnosti porušování mezinárodního práva a zásadní nedůvěře, kterou s sebou přinášejí lži veřejně pronášené ústy představitelů ostatních zemí. Na světle světa se potom objevila pravděpodobně konečná podoba nové koncepce české zahraniční politiky.

Mnozí s nadějí čekali, že v ní ministerstvo vezme v potaz ruský postup na Ukrajině, anexi Krymu a způsob, kterým se k věci staví ruské vedení. A dočkali se. Nová zahraničně poltická koncepce skutečně zohledňuje ruské jednání, tvrdě ho kritizuje a dává jasně najevo úmysl omezit za současné situace vzájemné vztahy.

Ti, kteří s nadějí čekali, že ministerstvo do nové koncepce promítne izraelský postup v Palestině a především pak deklarované úmysly izraelských představitelů pokračovat v porušování mezinárodního práva, se opět hluboce mýlili. Porušování mezinárodního práva a lži představitelů Izraele Zaorálkovi nevadí. Namísto omezení vzájemných vztahů plánuje ministr další společná setkání obou vlád.

Zaorálek ve své koncepci nereflektuje válečné zločiny, kterých se podle nejvýznamnějších světových lidskoprávních organizací Izrael dopustil loni v Pásmu Gazy. Rovněž izraelská snaha vyhnout se vyšetřování svých aktivit Mezinárodním trestním soudem pokusy o jeho diskreditaci či úplné zrušení zůstala bez odezvy.

V koncepci není ani zmínka o tom, jak Benjamin Netanjahu vyeskaloval v závěru volební kampaně svou rétoriku ve vztahu k blízkovýchodnímu mírovému procesu. Netanjahuova avizovaná politika je s tímto procesem v příkrém rozporu: den před volbami například izraelský premiér oznámil v rozhovoru pro izraelská média, že v případě svého zvolení zabrání vzniku palestinského státu.